Bídníci

Určitě stárnu, ale tenhle film (čti muzikál) si mě získal. Oblíbení herci a jejich hlasivky podpořené věhlasnou klasikou s několika velmi silnými melodiemi a výpravnými záběry. Především dvojice Jackman-Crowe pro mě táhne příběh a jejich společné scény jsou trochu jinde než zbytek, v kterém se jinak dobře vyjímají jak něžná Annie, tak Amanda (samá áčka, jako Abba:)). Režisér Tom Hooper dávkuje působivé záběry od galejí až po kroky "na okraji" s precizností a často připomíná své oscarové dílo Králova řeč, i když bohužel přidal i více digitálních záběrů (Crowe velmi často před bluescreenem v nahrazující exteriér). Jedničky a nuly občas ubírají některým scénám na syrové reálnosti (žádný pocit fyzické přítomnosti např. Notre-Dame). Přesto formální stránka a sledování "vždy v dokonalé uniformě a se slepými ideály o perfektním právu" Javerta a zničeného Jackamana bere dech. V tomto pojetí mi nevadilo ani kompletní (!!) muzikální pojetí bez klasických monologů, které pro mě teoreticky hraničí s parodií, ale v tomto podání dokáže okouzlit a jednoznačně trumfnout všechny ostatní "adaptace". Těším se na nějaký dokument o tom, jak moc jsou ty hlasy prohnané moderním softwarem:)). PS: kdo říká, že nebylo vůči muzikálu co zkazit, ať si nějaký pustí:-) Javert jako černoch...? PPS: konečně jsou pryč dokonale bílé zuby hollywoodských hvězd:) (02.01.2013)

Nové tisíciletí vyplivlo tři kvalitní muzikály – Moulin Rouge, Tanec v temnotách a Mrtvou nevěstu Tima Burtona. Jako čtvrtí do party se teď můžou směle hlásit Bídníci. Nabídnou hned několik vrcholů, výborné kostýmy, výpravu, kameru a pochopitelně hudbu a herecké výkony. Svár galejníka Jeana Valjeana, který pyká za krádež chleba a prefekta Javerta, který až slepě dodržuje zákon, se klene přes několik dekád, postavy kolem umírají, setkávají se, zamilovávají, bojují za změny. Tuhle filmovou trvalku holt každý zná, nutno podotknout, že odvážné rozhodnutí Toma Hoopera dokonale rozdělilo diváckou obec. Bídníci totiž spolknou divákových 157 minut a prakticky permanentně se v nich zpívá (jen tu a tam někdo něco špitne bokem). Zpívá se tehdy, když si otec čte vyznání určené dceři, zpívá se, když hlavní postava stojí proti svému soku, zpívají revolucionáři na vrcholu barikády, zpívá manželský pár věčných lapků. Hooper se prostě nadobro oddal divadelní verzi, hodil do kouta drive a střihovou nápaditost muzikálů á la Moulin Rouge, přesto jsou Bídníci smutnou a drsnou výpovědí, ve které se nezapomíná na emoce. Tvůrci navíc dodají vymazlené průlety napříč Paříží, bojovou vřavou nebo úvodní nájezd na galejníky. I když jsem se i já občas modlil za pár minut mluveného slova a nutno uznat, že muzikálovým číslům chybí invence, na nabídnutou látku jsem si velmi rychle zvykl (i když ukrojit ve střižně minimálně dvacet minut, nic by se nedělo). Kamera tu postává v bezprostřední blízkosti ušlechtilých hrdinů, vše se poddává hereckému projevu a inscenačním potřebám. Hooper se navíc rozhodl zaznamenávat veškerý zpěv přímo na place!! Když pak při slavném hitu I Dreamed a Dream kamera v dlouhém záběru neuhne z utrápeného obličeje (směle si jdoucí pro Oscara) Anne Hathaway, která klesá do nejhlubšího životního bahna, její nalomený hlas musí nalomit i samotného diváka. (02.02.2013)

Muzikály nejsou můj šálek čaje a i k tomuto musím být krutý. První půlhodinu jsem uvažoval, že to vypnu – měl jsem problém si zvyknout na zpěv (to se časem poddalo) a hlavně některé nerýmované násilně zpívané dialogy, které byly zpívané jen proto, že jde o muzikál (to mi vadilo celý film). Kdybych měl vyzdvihnout pozitiva – moc se mi líbila ústřední melodie a ve střední pasáži mě chytnul děj; ale byllo až moc okamžiků, které jsem měl chuť přetočit, pasáž na hradbách byla nuda. # [viděno: TV, 5.1] # příběh 5 | hudba 7 | humor 0 | akce 2 | napětí 1 | pustil bych si znovu 3 (09.03.2013)

Velmi ráda bych položila tvůrcům otázku, proč něco takového natočili. Filmových adaptací Hugových Bídníků vzniklo již mnoho, jen žádná zatím nebyla tak špatná. Přijeli kolotočáři a v čele se svým principálem Jackmanem na nás zpívali. Proč? Ze sympatického divadelního muzikálu vzniklo cosi. Proč? Jediným, komu jsem věřila jeho postavu, se stal Crowe. Jackman se pustil na tenký led a pokusil se o zvládnutí role, které se dlouho bál i takový herec jako Ventura. Proč? Jackman jen ukázal, že není ani dobrý herec, ani dobrý zpěvák. Tenhle film není nudný, je zbytečný a kdybych musela vyjádřit svůj vztah k němu, řekla bych, že se ho štítím. Kéž by Hugo vstal a odpolíčkoval všechny ty Jackmany, Hoopery, Hathaway a jiné od svého románu. Odsoudila bych je na dvacet let nucených prací a hlavně doživotního zákazu číst klasiky. A nedám ani setinu hvězdičky, za totální odosobnění a zhanobení písně Slyš tu píseň zástupů by měl následovat trest smrti. (13.12.2013)

Francouzská revoluce hledá Superstar. Pořád se tam zpívá (fakt 99% stopáže, asi tři mluvené dialogy!), je to kašírované a strašně moc by to chtělo být osudovým spektáklem a ultimativním dojákem letošních Vánoc. Asi i kvůli této zoufalé "chtěnosti" je to však přepjaté, patetické, neživotné, odosobnělé. Vrcholem je finále, u kterého jsem nesmrkal do kapesníčku, ale zadržoval smích. Tak teatrální to bylo. Od Hoopera bych navíc čekal větší režijní finesu - tohle je fakt jen slavný muzikál na plátně, přičemž Paříž evidentně tvoří jen pár bloků, protože Javert se schovává za každou kulisou, pardon rohem. Díky hudbě a hercům to nenudí, Hathawayová je na Oscara za vedlejší roli, Jackman do toho dává všechno a ani napůl odepsaný Crowe neurazí, v tom kině jsem ale subjektivně dřepěl tak dlouho, jako Peake na obraně. A tím nemyslím, že krátce. 70% (20.12.2012)