V zajetí démonů

Horor pro co nejširší spektrum diváků, takže ne pro mě. Wan umí, to nezpochybňuju, ale scénář snad opravdu vyplivl nějakej stroj, co použil všechna klišé. Skryté místnosti, chodby, vymítání, mrtvý pes, strom s oběšencem... žádné oběti ani následky na psychice (přitom postava Vera Farmiga si o to přímo říkala a bylo to na dobré cestě), prostě jenom bezpečná cesta lunaparkem. Můj oblíbený režisér v rozhovoru říká, že horor je o překračování hranic, vydávání se mimo bezpečnou zónu. A to tady zoufale chybí. PG 13 Insidious měl geniality a nápady jako "médium s plynovou maskou", scény které spoustu diváků rozhodily, ale spoustu potěšil ten nápad něco takovýho zkusit. Velký krok zpět. Mohl to zachránit partnerský pár démonologů ale ty jsou taky jen naťuknutý. 7/10. (04.08.2013)

Ničím nepřekvapující duchařina od Jamese Wana. Mám pocit, že se Wan nechtěl vydat oblíbenou cestou remaků jednotlivých více či méně klasických děl, ale rozhodl se pro současné publikum převést do aktualizované formy nejznámější žánrové postupy a klišé. Rozhodně nelze upřít, že tento přístup k žánru je sympatičtější, nicméně jeho snímkům zoufale chybí cokoliv neočekávaného. Naprosto souhlasím s tvrzením TheRavena, že snímek vypadá, jako by byl natočen podle standardizovaného manuálu. Druhým kamenem úrazu je pak výrazné zeslabení atmosféry filmu hned poté, co děj postoupí a tvůrci ukáží něco víc než stíny a vrzající dveře. Což je tradiční neduh vyskytující se u těchto žánrových prefabrikátů (z poslední doby třeba populární Sinister, který měl alespoň po všem tom vysvětlování, uklidňování a piánku v pozadí znepokojivý konec). A třetím hřebíčkem do rakve je pak samotné finále, ve kterém se motá až příliš postav, ale nedochází k žádné gradaci. Ono vůbec to dělení příběhu na roviny okolo Perronových a okolo Warrenových spíše narušuje, než stmeluje. Malou třešničkou na dortu je pak český text distributora, který tak trošku zní jako omluva divákům, aneb Amityville nebyl první, takže sorry, ale měli byste znát i tohle. (15.09.2013)

"Pozrite, ako vás dostanem aj so stokrát videným!", povedal si talentovaný James Wan. Parádna filmárčina, hlavne tie dlhé úvodné zábery. Poctivá atmosféra 70. rokov, ktorá strašidelným domom svedčí najviac. Kvalitní herci, hrátky so zvukom. Áčková žánrovka, na ktorú môžu byť Warneri pyšní. Ale záver mohol ponúknuť viac. Prvý REC holt nasadil latku finálneho vygradovania sakra vysoko. (16.09.2013)

No jasně, nálepka "podle skutečné události" se dnes lepí i na kelímek od jogurtu, protože polské mlékárny odolaly ekonomické krizi, když zbytky kostí encefalopatií infikovaných krav rozemlely i do obalů od tvarohu, čili dokázaly tuky zredukovat na pouhé 3 gramy, protože na větší množství nezbylo místo. True story! Ale že to musel být zrovna osamělý opuštěný a děsivý barák s pochybnou historií v nejzapadlejší prdeli všech prdelí, kde si musíte k sousedům pro vajíčka zaběhnout maraton, to je fakt smůla k neuvěření. Nemohlo strašit třeba na Pařížské dvanáct, u bezdětného homosexuálního páru Ernesta a Milana Gaylodrových, který chová morče, pije filtrovanou vodu a plete růžové buřinky. Kdepak, všechno se to muselo stát přesně podle šablonovité, stokrát omílané konstrukce béčkových hororů. Btw, nedávno jsem shlédnul videonahrávku ze svatební noci svých rodičů a asi si taky nalepím na ksicht "podle skutečné události", protože fakt, že vypadám jako Halina Pawlowská po infarktu, má své důvody. (12.05.2014)

// Nope. Tohle jsem nezvládl. Nepříjemný, intenzivní horror, u kterého fakt mrazí a to během drtivé většiny stopáže. Ale jelikož se fakt bojím, že kdybych napsal pravdu, posedne mě démon a já začnu ve spánku mlátit hlavou do komody, film raději pochválím, plácnu mu 8/10 a budu doufat, že jsem já a cizí entity v pohodě. (27.04.2016)