Ztracená brána

Paráda. Konečne som sa dočkal. Prakticky od natočenia Samotárov som márne v českej kinematografii čakal na ďalší film, ktorý by ma zaujal. Až doteraz. Aj Ďáblova lest bola perfektná, ale Ztracená brána sa mi páčila ešte viac. Má to všetko, čo od mysteriózneho filmu očakávam. Hlavne napätie a jeho postupné gradovanie, presvedčivé herecké výkony, pútavý dej a samozrejme všetko by malo byť zahalené do tajomna a mystérií. Jiří Strach to namixoval bravúrne a mne neostáva nič iné ako mu zatlieskať. Určite sa dostal do môjho povedomia, získal môj rešpekt a obdiv, takže do budúcnosti s ním budem určite rátať. (12.12.2013)

O chlup lepší než první triptych. A to hlavně ve scénáristické oblasti, ačkoliv buďme upřímní, policajti, co si neověří výrobní číslo zbraně, si nezaslouží ani ten negativní komentář. Na druhou stranu se podařilo do scénáře napasovat lepší charakterizaci postav, a to díky tomu, že si s ústředním triem už může jak scénář, tak režisér dovolit víc. Patrný je to ve vztahu Geislerka / Dvořák, jejichž chemie není založená jen na tom, že se špičkují, ale hlavně i na tom, že se znají už z minula a dovolují si i intimnější věci bez toho, že by to smrdělo zbytečnou romantickou šaškárnou. Za to klobouk dolů, málokdy jsem v český produkci viděl vztah chlap / ženská, kterej je založenej na přátelství, a kterej zbytečně nesklouzával buď k flirtu, nebo k šovinista vs. feministka. Zároveň je líp napsaná a hlavně líp vedená pointa toho celýho mystéria, byť chybí opravdu katarze Trojanova charakteru. Taky trochu chybí vhled do Runovy postavy jako celek. Runa je úplně stejně šedej, jako je Langdon v tom druhým filmu s Hanksem, čiže v zásadě by tam místo něj mohl být bezejmennej Franta Kolohnátek, kterej se náhodou orientuje v zednářský tématice. I.e. zapojení Runy do ústředního kriminálního dua je spíš takový nemastný neslaný. Zatímco v prvním triptychu byl Runův charakter hybnou silou, a to i díky jeho osobnímu zapojení s ďáblicí v rudém, v druhém triptychu nemá ani tu dcérku, ani tu ďáblici, vlastně nemá ani důvod, proč by dvěma cajtům přes ulici pomáhal. (I.e. chybí vysvětlení jeho motivace.) Aspoň, že režisérsky se Strach ještě víc zvedl a je přesnější v "akčnějších" scénách, kamera znovu špičková: perfektní kompozice, pěkná práce s celkem a detailem; střih je příjemně stabilní, herecký výkony o to zajímavější, že v ani jedné scéně vlastně z obrazu nechybí nic a nic nepřebývá. Pro mě je hezký zapojení fildy, kde jsem v době natáčení musel studovat, ale absolutně si nevybavuju, že bych tam někdy viděl štáb (rozuměj - do školy jsem chodil na zkoušky a kolokvia a zápočty, lel), ale v historickým kabinetu jsem byl poměrně jako doma i z toho důvodu, že jsem tam chodil radějc než na přednášky do 201ky nebo 301ky, hehehe. Tedy závěrem, v zásadě mi přijde tenhle triptych lepší, a to ze dvou důvodů - 1) postavy jsou líp napsané a hlavně se zajímavějšími vztahy; 2) v podstatě je triptych líp napsaný, protože poslední díl není výsměch. Přesto mi tam zase ten konec tak trochu nešaltruje, takovej zase strašně narychlo s takovým jakože nemastným neslaným mystickým závěrem, respektive pointou. Mňoch. Ale jako jo, hezký, zase o kousek víc věřím, že se v ČT dá udělat poměrně hezkej seriál s víc než českým potenciálem. (06.12.2016)

3/3 Druhá Strachova trilogie podle Vašíčka pracuje s již dobře napsanou paletou postav, se kterou jsou herci velice dobře zžiti z případu Ďáblovi lsti a je tedy radostí s nimi trávit další tři večery. Ztracená brána je situována do nejhezčích míst naší stověžaté matičky Prahy, oko se pokochá exteriéry historického jádra i skvělými historickými interiéry. Zápletka si pohrává s novým prostředím typizovaných židovských postav, které velmi sedí Töpferovi a Křížovi. Novým kódem pro formální uchopení díla byl Strachovi zřejmě konstantní pohyb - ať už herců, kteří stále někam přecházejí nebo vysloveně pospíchají, případně v marginálních chvílích konverzačního stagnování na jednom místě je dynamická alespoň kamera. Dialogy jsou jiskrné, mezi Dvořákem a Geislerovou dokonce chytré a vtipné. Trojan hraje na jistotu, kterou jsem u něho delší dobu postrádala v jeho rolích pro film. Trochu jen zamrzí, že v této době se Geislerová už vzdala svého krátkého platinového účesu a její klasické rezavé vlasy posunuly masku její policistky Lenky trochu jiným směrem, než jakým ji dokázala sehrát ve svém prvním případu. A pokud hlavně ve třetím díle neměla ani strohý nehezký účes, ale hezké rozpuštěné vlasy s kvalitním sestřihem, bylo to jen na škodu celé stylizaci. Škoda, někdy i takové banality jako vzeření herečky mohou udělat hodně. Nicméně souhrnem jsem spokojená a to dokonce tak, že bych snesla ještě jedno setkání tohoto týmu nad dalšími Vašíčkovými záhadami. (13.01.2016)

Popravdě řečeno, mohl bych zde vytahovat některé drobné nedostatky, v každém díle nějaké byly, ale nevidím k tomu důvod. Klady je totiž suverénně převálcovaly. Výborné zpracování, místy roztomile přehrávající Dvořák, bezchybné lokace (miluju pražské Staré Město, denně se tam pohybuju, stejně jako potěšily záběry z mojí alma mater - ačkoli je to už nějaký pátek, co tam nestuduju, přesně jsem věděl, na které chodbě, v které posluchárně a které knihovně FF se natáčí). V tomto žánru je nejdůležitější udržet linii mezi trapností a uvěřitelností, ať už vybuchují auta, pobíhá tajná služba nebo se děje cokoli mystického. A Strach to zvládl. Na to, že jde "jen" o televizi, klobouk dolů. Příslovečná chemie mezi Trojanem, Dvořákem a Geislerovou funguje skvěle, závěr byl vybalancovanej akorát - není co řešit. (24.09.2012)

Režisér Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. Začínám se na jeho nové počiny těšit. Tak ať mu to dlouho vydrží. Opět jsme se tu sešli se starou známou dvojicí policajtů, kterým není cizí láska k alkoholu. Nicméně se velmi dobře doplňují. Doufám, že se objeví i třeba v dalších příbězích s mysteriózní zápletkou. Je tu plno záhadných událostí, které by mohly posloužit jako ispirace ke kriminálním snímkům. Přesně takové příběhy mám ráda. (01.10.2012)