Barbora Hlavsová

Dobové drama u mě dnes vzbuzuje jen lehké pousmání. 1) 40letý Martin Frič natočil zřejmý dobový apel na obyvatelstvo, aby se nepoddávalo nestrázním a vydrželo křivdy, počítám, že se setkal s velkým ohlasem._____ 2) Film má ovšem co říci i dnešnímu divákovi. Všimněte si, jak autoři vnímali dluhy. Nejen, že jsou poctivě spláceny, ale dlužníci se dokonce předhánějí a přetahují o to, kdo závazek zaplatí. Jen považte!_____ 3) 67letá Terezie Brzková (babička Hlavsová) po roli Babičky (1940) měla očividně spoustu páry. 30letá Jiřina Štěpničková (matka Hlavsová) vypadala jako Boříkova milenka či sestra a ne jeho matka - v osmi letech ho určitě neměla. 22letý Rudolf Hrušínský (vnuk Bořík) vypadal jako model z bordelu (velmi žádaný, řekl bych). Mladičký 19letý Antonín Jedlička (student), jehož nezaměnitelný ksicht poznám mezi tisíci, spolu s 20letým Josefem Kemrem (student) mě také potěšili._____ 4) Výstižný koment: Marthos*****, jerrik7***. (22.08.2019)

Jádrem snímku je střet maloměsta s venkovem a klidně bych se i nebál tvrdit, že se Frič v době protektorátu snažil latentně poukázat na nezdolnost národní povahy. Postavy řeší hrdost, dobrou pověst nebo poctivou práci a tehdejší publikum se tak mohlo s poklidem a v nejisté době, alespoň částečně ujistit o houževnatosti svého vlastního národa. (28.11.2014)

Po určitém bezradném období přišla firma Nationalfilm se silnou filmovou předlohou. Bankovní úředník a talentovaný spisovatel Jaroslav Havlíček (1896 - 1943) ve svých prózách dokázal velmi silně zobrazovat rozmanité lidské povahy a konflikty, vyvěrající z široké palety lidských osudů. Povídka Skleněný vrch nadchla všechny zúčastněné, kteří připravovali její filmovou adaptaci. Karel Steklý jako scénárista překonal sám sebe a předložil jednu ze svých nejzdařilejších prací. Opravdové drama s hlubokým morálním posláním, podněcujícím k odvaze žít a vyrovnávat se s těžkostmi i zoufalstvím. Tedy dílo nanejvýš potřebné a očekávané. Svůj jubilejní padesátý zvukový film nazval Frič Barbora Hlavsová. Chtěl zvýraznit osud silné ženy, matky, která se rozhodne postavit strašlivé osudové ráně a očistit rodinné jméno od synova závažného společenského provinění. Martin Frič tehdy kolem sebe soustředil pracovní tým, složený z těch nejlepších, včetně hudebních skladatelů Jaroslava Křičky a Miloše Smatka, kteří se rozhodli učinit nejsilnějším hudebním motivem filmu variace na Dvořákovu píseň Když mne stará matka. Jako hlavního kameramana angažoval Frič kouzelníka s oblaky Karla Degla a snímání interiérů postavených v radlických ateliérech svěřil zkušenému Jaroslavu Blažkovi. Velkou hereckou příležitost snímek nabízel především Terezii Brzkové, která v roli staré Hlavsové vytvořila jednu ze svých největších filmových rolí, následována Jiřinou Štěpničkovou, Františkem Smolíkem, vynikajícím Rudolfem Hrušínským a Jindřichem Plachtou. Cílevědomě připravený film měl potom skrytý apelativní význam, který jako by říkal: Buďte silní a odvážní přes všechny nepřízně osudu. (04.10.2008)

Zestárlo to, ale v době heydrichiády to muselo na lidi působit silně. Zvláště v momentech, kdy Rudolf Hrušínský brnká na piano v baru nebo na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Mimochodem, když Jindřich Plachta diriguje venkovskou dětskou kapelu, tak v tý bílý čepici vypadá zdálky jako Masaryk. Spíš to ale bylo kouzlo nechtěného, nemyslím si, že by tvůrci šli do takovýho okatýho rizika. (12.07.2012)

Vybrat si (a rozpracovat) některé dílo Jaroslava Havlíčka (za socialismu se neuváděl v osnovách češtiny na středních školách), tj. vsadit na závažné téma + nadčasovost + pečlivou (až úřednickou) analýzu, znamená již 50% úspěch. Když se do holportu vezmou ještě hudebníci jako Jaroslav Křička (a Miloš Smatek) a herci (mně se velmi líbil Jindřich Plachta), pak má režisér už jen jeden úkol: film nezkazit! A tomu se Martin Frič obloukem vyhnul. (29.05.2021)