Princezna se zlatou hvězdou na čele
The Princess with the Golden Star
Princezná so zlatou hviezdou
Režie:
Martin FričKamera:
Jan RothHudba:
Bohuslav SedláčekHrají:
František Smolík, Martin Růžek, Marie Kyselková, Josef Zíma, Jarmila Kurandová, Stanislav Neumann, Eduard Kohout, Josef Vinklář, Stella Májová (více)Obsahy(1)
Princezna se zlatou hvězdou je volnou adaptací lidové slovenské pohádky, jak ji zaznamenala Božena Němcová, obětavá sběratelka klenotů lidového vypravěčského umění. Motivy pohádky, která poprvé vyšla roku 1846 ve sbírce „Národní báchorky a pověsti“, použil po více jak sto letech básník, dramatik a filmař K. M. Walló. Napsal podle ní veršovanou divadelní hru pro děti, která měla premiéru na podzim roku 1955 v pražském Divadle Jiřího Wolkera. Tato hra se později stala podkladem filmového scénáře stejnojmenné pohádky, kterou natočil v roce 1959 Martin Frič. Klasická filmová pohádka nepostrádá nic z toho, co má každá správná pohádka mít. Je tu krásná princezna Lada, jejíž čelo zdobí zlatá hvězda, její otec, hodný, ale poněkud povolný vladař, zlý král Kazisvět, který vtrhne do království a žádá ruku princezny, moudrá chůva a spravedlivý princ Radovan. Ale také myší kožíšek, který skryje princezninu krásu při útěku z království. (Česká televize)
(více)Recenze (442)
Česká filmová pohádková absolutní špička. Tímto dílem jsou poměřovány vědomě či nevědomky všechny ostatní české filmové pohádky té doby. ()
Navzdory budovatelské mánii pětiletek let 50., natočil Martin Frič velmi příjemnou a originální pohádku, která se stala jednou z nejvíce reprízovaných a dodnes je pravidelnou součástí vánočního programu českých televizí. Jedinečnost pohádky je dána jednoznačně formou. Veršované dialogy, písně, parádní intonace mluveného slova. Na pohádku má film překvapivě deprimující atmosféru. Je to dáno strachem z Kazisvěta, životem princezny ve vyhnanství a také prostředím. Jde jednoznačně o interiérovou záležitost, která působí s křiklavým obarvením poněkud nepřirozeně a uměle. Navíc samotný princ Radovan působí smutným, tápajícím dojmem. Pepíček Zíma se mi v této roli nelíbí. Je příliš dobrý a působí trochu dojmem ňoumy. Situaci zachraňují optimističtí sluhové a zejména šéfkuchař v podání skvělého Stanislava Neumanna. Nakonec se vše v dobré obrátí. Lada odhalí svou totožnost, Radovan procitne z letargie a Kazisvět dostane na zadek. Jak se říká. Konec dobrý, všechno dobré. 81% ()
Kňourající král, zpívající princ, recitující umývačka nádobí dají dohromady velmi povedenou pohádku. ()
Co to tam ta holka na čele má? Nebožtík Petr Muk kdysi v jednom ze svých dávných hitů zpíval, že hvězdu, to by souhlasilo, ale ta dotyčná byla Rachel a tohle je spanilá princezna Lada. Nesympatická, sobecká a do sebe zahleděná nána, která odmítla takového krasavce, jakým byl fašizoidní vladař Kazisvět. I odešla z království otravovat do jiného království v modelu myšího kožíšku od nejmenované světové modní značky (product placement byl nepovolený), kde jí všichni, včetně kuchtíka, lezli do prdele a to takovým způsobem, až z toho začali veršovat. Nevím, co ta namyšlená Lada vlastně očekávala. Na svého nápadníka si vymyslela úkoly, za které byla na pěst, a když jí je v podstatě splnil, tak jí to ještě bylo málo. Tak s takovou náročnou princeznou sympatizovat nehodlám. Z hlediska příběhu to nebyl žádný zázrak. Pouze scény s Kazisvětem a hudební podkres, který připomínal nástup fašistické okupace, byly stylové a současně i mrazivě hrozivé, ale zbytek nuda na které byl znát divadelní původ. Herecké obsazení vesměs u mě kladně přijato, až na Marii Kyselkovou, kterou bych ve filmu už po její nesympatické kreaci rozhodně nevyhledával. A pan Pepíček Zíma proslul přece jen více jako bard dechovkové generace než poněkud slizký milovník, potažmo zamilovaný princ, který na mě tím svým ultra hodným a nekonfliktním přístupem tak působil. Ještě dvojice kuchtíků v podání pánů Neumanna a nastupující herecké generace Vinkláře byla tím správným "hláškujícím" kořením. Filmový přístup pana režiséra Friče mě ničím neoslnil, ani neuchvátil a spíše zklamal, jak nedokázal vtáhnout do děje. A z té otřesně nevkusné barvotiskovosti záběrů šla hlava kolem. Pohádka, kterou když zase budou po x-té reprízovat v televizi, si nechám ujít. A vůbec o nic nepřijdu. 20% ()
Ďalšia z vianočných televíznych klasík, ktorú staviam na úroveň napríklad Pyšnej princeznej, čiže o jeden stupienok nižšie, ako Tri oriešky, Bol raz jeden kráľ, alebo Pekárov cisár. Rozprávka, ktorú sme všetci videli počas detstva niekoľkokrát a ktorú si už ja osobne nepotrebujem pripomínať, budem mať na to priestor, keď a ak budem mať niekedy manželku a deti. Takže: kúzelná atmosféra, ponaučenie, chrabrý princ a krásna princezná. VIDENÉ ZNOVA: Tak musím priznať, že kúzlo tejto rozprávky v mojich očiach akosi vychladlo. Najjednoduchší scenár zo všetkých klasických rozprávok 50tych rokov, neuveriteľne otravný kuchár a celková bezbranná naivita. V konkurenčných rozprávkach tej doby mi to tak nevadí. Ale hlavne, že sa rýmy rýmujú a stierače stierajú. ()
Veď dobre teda, je to klasika ale to je tak všetko u mňa. ()
Česká pohádková klasika z konce 50. let. Marie Kyselková už není bohužel mezi námi... ()
Klasická vánoční rýmovaná pohádka, která mi vždy rozzáří úsměv na tváři. ()
Jediná česká pohádka, která se mi nikdy neomrzí a ty krásné písničky nezevšední. O Vánocích bych bez krále Radovana, princezny Lady a krále Kazisvěta nedala ani ránu. ()
Chlieb a hry. Chleba bolo aj na konci päťdesiatych rokov málo, tak bolo treba viac hier. A rozprávky sa k tomu hodia najlepšie. Návod je jednoduchý: Vezme sa rozprávka od Boženy Němcovej a nechá sa napospas kultpropčikom, ideológom, cenzorom a celej tej cháske, ktorá chráni pospolitý ľud pred škodlivými vplyvmi. Tí prešpikujú rozprávku ideovými symbolmi a všetko zjednodušia tak, aby aj malé dieťa poznalo, odkiaľ prichádza dobro a odkiaľ zlo. Vyberú sa vhodní herci, text sa zveršuje, doplnia sa spevy a tance a je z toho "legenda". Výsledkom je, že viacerí dospelí si dodnes vybavujú pri spomienke na film príjemné pocity, ktoré jeho sledovanie v detstve sprevádzali. Bolševici dobre vedeli, že vymývať mozog je potrebné už od najútlejšieho detstva. ()
Naivní až prostoduchá pohádka Martina Friče ve verších, Kazisvět v podání Martina Růžka a Karel Effa jako voják se zaseknutým mečem jsou asi největší pozitiva této dnes už legendy české kinematografie ()
Fričovi se povedlo natočit rudou agitku jako pohádku, která bude okouzlovat i po padesáti letech. Jinak je to klasika, kterou mezi evergreeny nedotáhla vzletně přehrávající princezna s mladým poněkud melancholickým králem, ale především humor a vedlejší postavy, které je obklopují. Ať už je to Neumannův kuchař se svými vařečkami, Vinklářův kuchtík Janek, Růžek jako nezapomenutelný Kazisvět VI, Effa jako pobočník, Smolíkův starý král nebo Kohoutův kancléř, neustále škodolibě deptající kuchaře. ()
Princeznu se zlatou hvězdou, jednu z nejznámějších českých filmových pohádek, jsem měl už jako dítě velmi rád. Jako dospělý člověk jsem získal zase nové dojmy, ale jimi se můj poměr k ní jen upevnil. Její známá zvláštnost, totiž veršovaná řeč, jí propůjčuje rysy hravého, roztomilého a poetického filmu, u někoho však budí rozpaky, zdá se mu poněkud banální nebo nevalné úrovně. To poslední bych vyloučil už z pouhé podstaty faktu, vezmeme-li v úvahu, že je to žánr pro děti: prostota rýmovaných veršů sem patří, ale současně není trapně nebo amatérsky zpracovaná. Přečteme-li si texty písní, je znát, že je psal básník, autor schopný hravého a něžného kouzla s přiměřenou mírou sentimentality (je příznačně paradoxní, že autorem původní divadelní hry podle klasické předlohy Boženy Němcové byl básnický stalinista K. M. Walló) se smyslem pro prostotu, která není banální, což se ostatně odráží i ve veršovaných dialozích. Vedle toho film poetizuje výrazný podíl hudby a baletu (hudbu složil Bohuslav Sedláček). Balet zde máme hned třikrát (předvádění šatů pro princeznu, tanec komediantky pro krále Kazisvěta, ples na zámku), romanticky snivá hudba s barvitými harmoniemi nás provází téměř nepřetržitě a ve své časté nyvosti, k níž tvoří protiklad výhružný (a velmi účinný) pochodový motiv krále Kazisvěta, se může zdát až zdlouhavá. Výrazná je kromě pochodu Kazisvěta baletní hudba z plesu (zajímavé je poslechnout si její syté harmonie v klavírním znění ve scéně zkoušky baletu), "bakchanální" hudba z produkce komediantů, exotické inspirace při předvádění šatů a zvláště krásné melodie obou písní, z nichž druhá, princova (Prstýnek něžný), si mě opravdu podmanila. Kouzlo hudby, baletu, veršovaných dialogů a v neposlední řadě i kostýmů se pojí s roztomile naivním příběhem, jehož prostota byla také terčem kritiky. Patrné snaze vytvořit pohádku především roztomilou a poetickou by však nějaký složitější děj překážel. Jednoduchost zápletky a rozuzlení přispívá k roztomilosti celku a jde naprosto v intencích toho, o co se tento film především snaží. Jedna scéna ke konci vzdáleně připomíná moment z Prodané nevěsty: dívka z kuchyně, která solila polévku, předstoupí před prince a čeká na jeho ortel: Princi, zde stojím, nyní vyneste svůj soud, ale princ odpoví: Já chtěl bych před Vámi, paní, na kolena pokleknout! Je to, jako když po smutných tónech, kdy Mařenka zpívá: "nuž tedy, jdi a neobjev se mi před tváří více," čekáme opět něco smutného, ale místo toho se rozezní vášnivé, dychtivé tóny Jeníkovy: "jen dovol, bych zulíbal tvé krásné, drahé líce!". Zřejmý ideologický rozměr načrtnutých postav dává za pravdu těm, kteří se nad touto barvami hýřící pohádkou ošklíbají – král je dětina, jemuž odpírá poslušnost i drzá chůva zastupující ty, kteří nemohou veřejně promluvit, tedy, jak sama říká všechen lid, Kazisvět v rytířské zbroji dává na srozuměnou, že před germánskou rozpínavostí není úniku, kuchtíci jsou trubci k smíchu a odměřený maršálek vrací zasněného, romantického prince zpátky nohama na zem. Ale konečně princezna je krásná, milá a přirozená, jak má být. Do smrti vás paní budu milovat a ctít. Pokud bych měl Fričovu pohádku popsat několika slovy, řekl bych: krása, jemný vtip, něha a roztomilost, poetičnost, hravost a elegance. Nádherně se u ní sní! Co víc si od pohádky přát? () (méně) (více)
Pěkná, vtipná pohádka. Bašta pro chytré děti. Marie Kyselková byla přízná mé příbuzné, škoda, že tohle je její jediná velká role. ()
Kus môjho detstva, dokonalé, muzika pri prehliadke šiat, ktoré si princezná vyžiadala od Kazisveta neskutočná, ale .... Josef Zíma, mi neskutočne liezol na nervy. ()
Ak je PYŠNÁ PRINCEZNÁ "pesničkovou" rozprávkou, tak toto je tanečná rozprávka - veľké množstvo choreografií a tanečných vystúpení. Celé je to hrozne jednoduché, ale vďaka výpravnosti, Kazisvetovi, šéfkuchárovi a starému kráľovi je to zaslúžene jedna z najväčších klasík... ()
Trvalo mi 33 vánočních časů, než jsem dokázal ocenit genialitu dialogů K. M. Walló. Pravda, princ i princezna jsou čestní takovým způsobem, až to jednomu může po čase být protivné, na druhou stranu dnešní "pohádky", v nichž se to hemží neslušnými hovorovými výrazy, jsou ideálu stokrát dál. Ačkoliv PsZH byla častou kulisou štědrodenního strojení stromku u DŽJ (dávali jí spolu s Pyšnou princeznou a Honza málem králem v dopoledním čase 24. prosince snad nejčastěji), nikdy jsem si neráčil všimnout, že je celá rýmovaná. A jakým způsobem! Někdy vstupují do dialogu i tři postavy, a přeci se na konci skví rým. K. M. Walló si s češtinou nádherně hraje, jeho obraty podněcují mozek snažící se jej napodobit. Od roku 2014 je PsZH na seznamu mé povinné literatury. ()
Tieto Vianoce šla Princezná so zlatou hviezdou hneď po novinke "Ako si nezobrať princeznú". A ten rozdiel je sakra vidieť. Kedysi sa robila kvalita, dnes bez nápadu a bez hereckého umenia. Ale hlavne tá princezná... Marie Kyselková bola prototyp princezny. Dajte si jej fotku k dnešnej akože princeznej Anne Fialovej a ten rozdiel je priepastný. Inak o zlatej hviezde nemá zmysel čokoľvek písať, každý pozná obsah, niekomu možno vadí, že sú repliky veršované, ale nikto nikdy nezabudne na Kazisveta. Možno aj preto, že jeden taký nám práve vládne. ()
Česká "Klasika" mezi pohádkami. ()
Související novinky
Zemřela herečka Marie Kyselková
Ve věku 83 let zemřela česká herečka Marie Kyselková, kterou diváci mohou nejlépe znát jako princeznu Ladu z pohádky Princezna se zlatou hvězdou. Herečka byla dlouhodobě vážně nemocná a v poslední… (více)
Dvě třetiny filmu se mluví o jídle, zbytek vyplňuje balet. Šlaka! Kritickým bodem sestupu je Zímovo Prstýnek něžný ("zaduněl hvězdný vodopád" - to by nedal ani Otokar Březina). Pokusy o explicitní humor dosti zoufalé (zvl. Effa či šermující kuchař), což naštěstí vyvažuje solidní nenáročný humor implicitní. Že princezna putuje daleko předaleko, je celkem v pořádku, příhraniční barevná krajina jen zajódlovat je v intencích, ale že mezi oběma zemičkami leží poušť s kaktusy, to už je na mne trochu moc exotiky, podobně všechny ty polobřišní tanečnice svůdné jak ďábel na mikulášským perníku a pocházející zjevně ze zemí existujících převážně na pohlednicích. Právě tak nějak si představuji romanticko-světácký segment českého vkusu postbudovatelské epošky (vzdálené dozvuky cikád v Kairu), takže dokonalost. Atmosféru kde domova mého zachraňuje Kazisvět VI. se svou pomazaností, stylem vyjednávání a samozřejmě státní symbolikou: Kdežto Pyšná zatočila s třídním nepřítelem, Se zlatou hvězdou okázale drtí odvěkého německého vraha (a trapnými momentkami s písařem nenápadně smázne i církev), jak jinak než skrze „všechen lid“ se sudlicemi. (Chůva: „Všichni lidé: čeledíni, nádeníci.“) A když už jsme u toho, nevíte někdo o českém filmu z éry socialismu, v němž by ani jeden z přítomných exponentů německého nacismu nejevil poživačnou zálibu v dekadentní sexualitě? Jak ukazuje noc útěku, tetno film to rozhodně není a je nutno pátrat dál. Kouzlem nechtěného nás však zpráva „na hranicích objevil se znenadání náš soused král Kazisvět“ posouvá nikoli o dvacet let zpět, nýbrž o deset let později, kdy budou reprezentanti Strany a státu šokováni (tedy jak kteří) zprávou o sovětském přepadu („Nový svět“!). Docela by mě zajímala frekvence vysílání této pohádky na přelomu 60. a 70. let. Za pozornost stojí, že jak v Pyšné, tak i zde je princeznin otec (tedy král české koruny) přestárlý slabošský senilní idiot. Ku podivu, že jsem si nikdy dřív neuvědomil totožnost tématu s Popelčiným: námluvní ples prince, co má problém s oženěním, na který proniká šedá myš z kuchyně a bezkonkurenčně vítězí od první vteřiny, což jí ale nestačí: v obou případech uniká, pohrává si s kořistí, ztrácí se a teprve až adepta řádně potrápí, dovoluje mu, aby ji našel a zachránil. Podivuhodně troufalá a pyšná strategie, uvážíme-li, v jak svízelné situaci se Popelka i Lada nacházejí. Na rozdíl od Popelky je ale Lada skutečná princezna, žádná ušmudlaná chudinka, čímž celý modelový příběh nabývá patřičnosti, navíc princezna par excellence, ze všech českých pohádkových princezen ta nejprinceznovatější, dokonalý vzor. Všechny ostatní (včetně dřívější Pyšné) se určují nějakou deviací, rozuměj charakteristickou vlastností, která je odlišuje právě od vzorové Lady. Ladinou charakteristikou totiž není nic jiného než královská modř kolující v jejích žilách (všimni si např., jak usedá na trůn). Apropo balet: Také až teď posledně jsem si všiml, jak náležité je to jméno Lada: ta její tanečně teatrální romantická gesta, jimiž provází své vzletné proslovy, nikterak se nerušící s nevinnou decentní rozpustilostí! Věru není v českých pohádkách princezny, která by ho zasloužila hlouběji než Lada. Říkáte zlatá hvězda? Já říkám blond obočí a zvedám na čtyři. Doporučená četba: Marthos. () (méně) (více)