Revival

Prekvapivo fungujúca komédia, ktorej najväčšou devízou je jednoduchosť, prirodzení herci, výborne vykreslené charaktery a hlášky, ktoré nepôsobia silene. S nadsázkou, v štýle nenáročnej zábavy a síce pár opakujúcich vtípkov, ale v zásade by som bola rada, ak by sa občas niečo podobné zrodilo aj na slovenskej scéne. Oceňujem hlavne nápad a výborne zvolených hercov. (05.01.2015)

,,CHCETE VIDĚT CO VÁS JEDNOU ČEKÁ? CHCETE VIDĚT, JAKÝ TO JE BEJT STAREJ, PLESNIVEJ A PŘITOM STEJNĚ STEJNĚ POŘÁD BLBEJ? TAK SE DÍVEJTE!…“ /// Veskrze optimistickej film, pro nás, nad hrobem. To by člověk nevěřil, kolik ještě může bejt v nás, dědcích, energie. (A že Geňa dokáže vytvořit parádní roli.) Milá Alice, já myslím, že KONEČNĚ někdo v Čechách vytvořil film pro nás, chlapy! Trocha ,,těch našich“ starostí, trocha těch rodinnejch trablů, úsměv na rtu můžou by mohli vykouzlit i starosti s propagací, a třešničkou zdá se mi hudba, byť je to z třeba z koncíku v Hořovicích. Vono to bude asi věkem. Nehledám tady nějaký píčoviny vo založení nebo snad složení kapely. Vo tom ani ten film není. Jde vo voddechovku, která je o přátelství, vo stárnutí a stopro vo radosti ze života. Srát na to, že je pro rockery, co to maj za pár (nebo jednou mít budou). Vona totiž ta chvíle, kdy se směješ s nejlepšíma kámošema – pičo, to je fakt k nezaplacení. (Na všechno vostatní je tady Mastercard.) Můj osobní filmovej REVIVAL. Já prostě vím, že ty starší jsou opravdu náročnější. Takže mě (vy mladší) i to hodnocení (vy starší) berte s rezervou. Lehce (soukromej) obdiv patří i Honzovi Ponocnýmu. Co dodat? Snad jen jestli-že chcete poslat rodiče místo do prdele pro změnu do kina – já myslím… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímaj se o mě magazíny… třeba - ,,Ještě jsem tu“. 2.) Fotr dodneška nechce mluvit vo Rakovníku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.11.2013)

Nejhorší na tom celém je, že Češi (a Češky) už prostě jinak a jiné filmy točit neumí, takže mi takřka jakýkoliv požitek z Revivalu pokazil fakt, že jsem byl vždy minimálně o minutu popředu a film jsem si mohl sám odvykládat, aniž bych ho viděl. Tak hrozně čitelné a předvídatelné to bylo. Tyhle nefunkční katarzní rádobykomedie už se pomalu stávají jakýmsi pozemským božím trestem. Ač jsou tam některé postavy příjemné a někoho, kdo ve svém životě stál s nástrojem v ruce na pódiu alespoň jednou, to bude hřát a bude tu zápletku cítit a vnímat trošku inzenzivněji, než ostatní, vlastně za jediné nejzářivější body celého filmu vidím skvělou Jenovéfu Bokovou (zdá se, že otec Bok založil dobrý chov) a samotná vystoupení filmové kapely. I když, co by asi o Smoke napsali Hudební masakry? Jinak je to prostě klasická česká dramaticky komediální křeč, kterou nezachraňuje ani herecké obsazení. (26.03.2014)

Díky za to, že alespoň jedna režisérka z mnoha lidí tohoto řemesla se pustila do žánru tak choulostivého, jako je v dnešní době (chytrá) česká komedie. Musím říci, že se to povedlo, po herecké stránce je lahoda sledovat tyhle staré pardály v takových nahláškovaných rolích. Dokonce i u pana Genzera byla slušná snaha o herectví. Jediné co mě trošku mrzelo, že si tvůrci nedali práci s českými texty, kterými by domazlili soundtrack. Nehledě na to, že jim také měl někdo vysvětlit rozdíl mezi slovem Revival a Comeback. Jinak veliká spokojenost, kdo se chce dobře pobavit (i když, přeci jen troška té dramatiky tam stále je, bez ní to zkrátka v posledních 20 letech nejde) vřele doporučuji. (16.07.2013)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)