Jak jsme hráli čáru

Film plný skvělých hereckých výkonů. Těžkého dětství v těžké době a komplikovaných přátelstvích a ještě komplikovanějších nepřátelstvích. Zároveň ale film, který místy nedrží pohromadě. Jakoby byl slepencem různých scén, které na sebe nijak nenavazují, jen aby byla vyplněna dějová linka ne/setkání syna s rodiči. Nelíbí se mi ta nesourodost a některé pro příběh zbytečné pasáže. Naopak se mi líbí, že občas tvůrci šli až na dřeň a nebáli se ukázat krutou realitu ve světě dětí. Ve výsledku tedy jde o lepší průměr, který zůstal jen kousek před tou čtvrtou hvězdou. Mírný palec nahoru. 70% (28.10.2017)

Našťastie som videl "originál" a nie nejaký debilný dabing, ktorý podľa všetkého (komenty, recenzie) značne devalvuje celý film. Pišťankova kniha sa mi páčila, no prekvapila ma jej "pohodovosť", vzhľadom na tému, škoda, že sa vybral len cestou nostalgie. Aj film je celý taký "pohodový", nehrá príliš na city (isto nie prvoplánovo), postavy sú niektoré povrchné a "čiernobiele", niečo ostalo nedopovedané (kniha je v tomto dobrým doplnkom). Nvota vie vystihnúť atmosféru, dobové prvky boli fajn. Herecky dominujú detský "herci", vedie ten, čo hral "debílka", klobúk dole! Lasica je rovnako jedným z pilierov, bez ktorých by Rukojemník bol možno len ďalším filmom do TV bez výraznejšieho presahu. Celkovo fajn film, ktorý v podstate plynie, veľa toho nepovie, ale ostane po ňom celkom "príjemný globálny pocit":). Čo nie je (bohužiaľ) u slovenského filmu samozrejmosť...3,5*/5 (21.01.2015)

Další snímek, vypořádávající se s rudou minulosti naší společné republiky. Opět před srpnové týdny a měsíce a opět osobní i rodinné osudy. V tomto případě má ovšem film velmi slušnou úroveň, až na pár trochu laciných míst a také možná přehnané chování některých dětí (banda černogardistov by se spíše hodila do filmu z konce druhé sv. války) se jedná o velmi autentickou podívanou do minulosti. Ukázkové vedení dětských herců je základem kvalit celého snímku a může být inspirací pro mnoho jiných tvůrců. Slovenština, čeština maďarština, skvělá režie i velmi slušné vyprávění Petrova příběhu, jehož dospívání se díky době velmi urychlí a jeho morální priority se stávají silnějšími než u většiny dospělých. (02.01.2016)

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)

Když jsem po pár minutách zjistil, že koukám na předabovanou verzi (ze slovenštiny!) filmu, tak jsem se docela zhrozil. Ten dabing je místy fakt dost děsnej, ale jinak se jedná o příjemné filmové překvapení. Je to trochu epizodické, trochu vykonstruované, ale taky milé a myslím, že i dobře dobu vystihující (což ale úplně neposoudím). Vizuálně televizně působící, ale herecky velmi přirozené - zejména trojice Lasica, Šafránková, Vetchý. Ale i děcka v pohodě, zejména "pomalejší" kamarád hrající očima. Celkově po emoční stránce je to skvěle zvládnuté, i když pravda, místy za cenu již zmiňované určité vykonstruovanosti. (21.03.2019)