Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 911)
Jeden z klenotů české kinematografie, který skvěle reflektuje dobu i mentalitu a obsahuje velké množství scén, které sice na první pohled vypadají jako nezávazná konverzační sranda, v kontextu událostí ale získávají na síle. Škoda jen, že neustálým omíláním se omílají i hrany tohoto snímku a jeho jedinečnost dostává na frak. měl by číhat v ústraní a vždy ve správnou chvíli vystrčit růžky a zdrtit svojí sílou. Protože jako jeden z mála českých filmů má tu moc. ()
Víš, co Sašo? Jdi do prdele! ... kde udělali soudruzi s NDR chybu?? stříleli za války do vzduchu .. Štědrej večer nastal.. plesk .. Drž hubu .. podejmi tu vidličku.. a hlavně si neubliž .. dejchá.. slyším jak dejchá.. :-D mohla bych pokračovat.. nejlepší ČESKÁ KOMEDIE!! úžasné herecké výkony.. ale hlavně Donutil!! ty jsou co? :-D ()
Pro mě nejlepší a nejoblíbenější český film vůbec, který podle mě nemá žádnou chybu. Dokáže vás neskutečně rozesmát i rozplakat. Super sestava herců kteří podávají doslova oscarové výkony, ovšem Kodetův neurotický cvok září ze všech nejvíc. Prostě co postava to herecký klenot. Scénář je dokonalej- slavné scény jako s nerozbitnýma skleničkama, lžičkami z umělé hmoty nebo nok vs. knedlík jsou už legendární. A to teprve nemluvím o kultovních hláškách- ''Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu? ‘‘… ‘‘stříleli za války do vzduchu''. ''Řekl jsem pět, myslel jsem deset''. ''A skláři nebudou mít co žrát''. "Bolševikovi dávám rok, maximálně dva''. ''Udělej tam značku!! ‘‘… ‘‘jak, mám udělat značku ty vole? ‘‘…’’ drápem, né ty vole''. ''Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!''. ''To není náhoda, taky ta polka Marie Sklodowska - sklo''. ''Hledáš někoho soudruhu? ''... '' cože? '' prask! ''Nešla by Jindra ven?’’… ''nikdy! nebo navždy!'' A s Pelíšky jedině navždy. ()
„Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!” –– Pro mě bezesporu nejlepší film české kinematografie vůbec. Už jenom ta skutečnost, že mě dokázal natolik chytit za srdce svým dokonalým kouzlem tehdejší doby, že jsem se do ní chtěl byť jen na krátkou chvíli podívat, mluví snad už za hodně. Pokud k tomu však přidáme životní roli Jiří Kodeta (čest jeho památce) a všeobecně skvělé herecké výkony, brilantní scénář perlící jednu glosu za druhou a výbornou Hřebejkovu režii, znamenají pro mě Pelíšky film, na nějž se můžu dívat stále dokola a dokola a stále jej budu obdivovat. A při scéně, kdy Kodet hraje českou hymnu, mi pokaždé naskočí husí kůže. ()
Jakkoli dokonalými komediálními scénkami PELÍŠKY oplývají, já si jich vážím především jako mimořádně poetického, laskavého a dojemného filmu ze života. Účtování s komunisty je na druhé koleji a je svěrákovsky vyměklé a úsměvné. Hřebejk fantasticky pracuje s herci a nesmím zapomenout pochválit kameru a hudbu. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (120)
- Reálná vila, ve které se Pelíšky natáčely, stojí v pražských Košířích. (Jaryktichy)
- V závěrečné scéně filmu drží Michal (Michael Beran) tužku z Anglie a má na sobě Elienův (Ondřej Brousek) rolák. Nakousnutá jablka jsou navíc odkaz na Šabachovu knihu, ve které hlavní postava neustále pojídá jablka. (Moname)
- Na téma téměř modelového střetu dvou rodin Petr Jarchovský vzpomínal: "Na Hanspaulce to bylo takhle sestěhovaný často. Pamatuju si na jednu vilu, kde nahoře žila vdova po generálu Eliášovi a dole nějaký náměstek ministra vnitra. Pro nás tohle vynucené spolužití růzých společenských garnitur bylo komediální východisko." K vyústění pak dodal: "Ten lampasák bojuje donkichotsky o výdobytky socialismu, ale má to prohraný, stejně jako svoje velení v rodině. A na konci se mu jeho svět zhroutí. To je výsledek okupace. Smíření je možná v tom, že se na konci vezmou dva lidi z různých rodin. Půlka jedné rodiny jinak ale skončí v emigraci, někdo si sáhne na život, i když je to ukázáno nadneseně. A největší svině filmu se stane ředitelem školy. To je výhled do sedmdesátých let. Ten film nemá happy end." (NIRO)
Reklama