Fotograf

Sračka! Co to do prdele ti Češi zase předvádějí? Nejdřív Troska, teď tohle. Jako jasně, u Kundopysk bylo pravděpodobné, že se u nich budete cítit podobně, jako kdyby vám nevidomý důchodce s Parkinsonovou chorobou prováděl neurochirurgický zákrok na mozku ostnatým drátem, ale u něčeho, kde hraje Roden, bych nečekal takovou míru sračkovitosti. Vydržel jsem to zhruba do poloviny a pak mě museli akutně převést na veterinu, protože jsem z toho dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty. Jak praví homotáta POMO; "laciný brak s teroristickou stopážou", jen já bych to pro lepší představivost upravil na "laciný brak s teroristickou stopáží srovnatelný s genitálním herpesem na varlatech vysloužilého gigola". Zbytek oné stopáže jsem raději strávil odoperováním vlastního žlučníku, abych si aspoň nějak zpříjemnil zbytek života. Prostě hovno na druhou krát průjem. Fuj. (23.01.2015)

Saudek a jeho fotografie mi nic neříkají, takže z tohoto hlediska byl pro mě film nepříliš zajímavý. Co se kauzy Jana a Sáry Saudkových týče, tak ta mě také příliš nezajímá, takže spekulací nad tím, jak to ve skutečnosti bylo, jsem byl ušetřen. Tudíž jsem se mohl soustředit na samotný děj, který se točí okolo lehkovážného bonviána, který se stane, kromě jiného, obětí ambiciózní mrchy. Ale právě ten komplot, který měla Sára, v tomto případě Líba, na hlavního hrdinu připravit, byl to jediné, co by se dalo označit za nějakou nosnou kostru a to jen s přivřenýma očima. Ono k němu totiž nic nesměřovalo. Přes hodinu a půl se vlastně jednalo o sled večírků, focení a tak podobně, což občas rozčísly nějaké sondy do minulosti (II.SV, normalizace), které tady byly naprosto nepatřičné. Pak, v závěrečné půlhodině, se z celkem milé holky stane, jakoby mávnutím kouzelného proutku, mrcha, což působí všelijak, jen ne uvěřitelně. Na tom nese vinu i nepříliš přesvědčivá Marie Málková. Kdo byl naopak zcela přesvědčivý, byl Karel Roden, kterému se dalo věřit každé gesto i každý výraz. Je to především on, kdo tahá silně nevyvážený film do lehkého nadprůměru. 55% (13.05.2015)

Irena Pavlásková se za Fotografa nemusí stydět. Udělala film o Janu Saudkovi pro diváky, on s ní spolupracoval, takže si mohl ovlivnit, co chce a potřebuje, aby šlo ven. Není tu vykreslen jako díl Genu, spíš jako poděs, zodpovědnost nulová, citlivost obrovská, sobeckost často jako nástroj přežití nutná. Sára naznačená jako mrcha, která od začátku manipulovala. Pohled z jedné strany, ale vyrovnám se s tím, tenhle pocit jsem z ní mívala taky. Pro všechny případy je to jen "inspirované". Každopádně to podstatné ... bohémská povaha a talent nejen k focení, ale i k malování a k vyslovení se, potřeba nasávat z lidí a současně být jimi nerad obtěžován, jakási táhlá bolest a příval svalnatých řečí na její obalení ... to ve Fotografovi je a mně se to líbilo, dovedu si klidně představit i Oscara. (13.05.2015)

Verbal to v podstatě vystihl. Já bych jenom dodal, že mi seděla kamera a ještě víc hudba, v jejímž notovém zápisu byl zřetelně cítit Chlumeckého Bestiář. Klobouk dolů před Rodenem a Málkovou. Ono perverzních skoroúchyláků je na světě hodně, ale žádný z nich nemá ještě za svého života takový mediální pomník. Trochu trapné účinkování Jana Rejžka a Arény Jílkové. Technicky na vysoké úrovni, tentokrát však erotiku nedoporučím. (29.08.2015)

Jsou umělci, jejichž dílo nelze extrahovat od jejich osobnosti.. Saudek jako nezodpovědné dospělé dítě s pozérskými sklony z toho vychází trošku samolibě, obzvláště když si prostřednictvím filmu vyřizuje účty s osobou, která mu do ateliéru přinesla špatné světlo. Dramaturgie je bohužel pevná jak sádelnaté hýždě některých Janových modelek, takže to na tři hvězdy musí vytáhnout Roden, který pro postavu, kterou ztvárňuje, získal do jisté míry něco, v co jsem vůbec nedoufal. Mé sympatie.. (03.02.2020)