Ján Hus
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michael KocábHrají:
Matěj Hádek, Jan Dolanský, Milan Kňažko, Vladimír Javorský, Marika Šoposká, Michal Dlouhý, Petr Lněnička, Jan Plouhar, David Novotný, Hartmut Krug (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší. Třídílný televizní film o Janu Husovi je jedním z největších televizních projektů současné České televize nejen svou náročností, ale především svým významem. Tragický osud tohoto velikána naší historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954. Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo tedy nabíledni, že se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování. Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu. Spisovatelka Eva Kantůrková vede diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje. Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně. Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu. Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře. Konečným rozsudkem nebyl odsouzen jen on, ale i jeho předchůdce, dávno mrtvý Jan Viklef, jehož kosti nařídil tentýž koncil vykopat, spálit a popel rozptýlit v řece.
Do příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy mocenské spory králů Václava a Zikmunda sužovaly Čechy. Zikmund se chtěl zmocnit českého království, uvěznil Václava v Rakousích, nechal drancovat královský poklad, jeho Kumáni vypalovali české vesnice. A odvážný kazatel Jan Hus volal z kazatelny: „I pes, i had si chrání svůj pelech! Jsou snad Češi horší než psi a hadi?" Pak vzbouřil půlku univerzity, když sepsal apelaci všem mistrům a zemskému sněmu. Byl to on, kdo královně Žofii přinesl nabídku vlivných přátel, aby mohla pod jejich ochranou odjet do Bavor k rodině, protože by teď v Praze nebyla v bezpečí. Královna kategoricky odmítla. „Jsem česká královna, mé místo je tady!" Jan Hus veřejně kritizoval nepořádky v církvi, především způsob života Božích služebníků, například že nosí drahé šaty, nebo že vysedávají po hospodách a hrají hazardní hry. Byl přesvědčen, že hříšný kněz nemůže udělovat svátosti, nemůže být služebníkem Božím... Vysloužil si tím jejich nenávist. Stěžovali si na něj u krále, u arcibiskupa, jezdili žalovat papeži. Obviňovali ho z šíření Viklefova učení. A záviděli, že jeho Betlémská kaple byla pravidelně přeplněna věřícími, zatímco jejich kostely věřící navštěvovali jen sporadicky. Neshody na univerzitě kvůli Viklefovu učení eskalovaly a vyústily ve chvíli, kdy král Václav požádal univerzitní mistry, aby jej doprovodili na koncil v Pise. Německá část univerzity odmítla, a protože svými třemi hlasy proti jednomu německému získávala vždy většinu, král se rozhodl křivdu napravit Dekretem kutnohorským. Rozzlobení Němci na protest opustili Prahu. Viklefovo učení bylo vnímáno církevními hodnostáři jako kacířství a tomu obvinění se nevyhnul ani Štěpán Páleč. Přes Husovo varování odjel do Říma, aby se obhájil, cestou ho ale v Bologni nechal zatknout kardinál Baltazar Cossa. Když se po dlouhé době vrátil do Čech, byl to už jiný Štěpán Páleč. Jeho odvahu vystřídal strach. Mezi dosud věrnými přáteli, Husem a Pálčem, se objevily první pochybnosti a názorové neshody.
Jan Hus odsoudil odpustkovou papežovu bulu a papeže nazval Antikristem. Kupčení s odpustky způsobilo velkou vlnu nevole věřících a pro výstrahu ostatním byli uvězněni tři rebelové. Rozhořčená reakce Jana Husa na jejich popravu přivolala papežovu klatbu na betlémského kazatele a na Prahu interdikt. Zákaz všech církevních obřadů, křtů, sňatků i pohřbů. To byla pohroma nejen pro středověké věřící. Jan Hus musel opustit Prahu. Ani doma, v Husinci, však nebyl v bezpečí. Přijal pozvání Jindřicha Lefla a odjel na jeho hrad, kde se mohl ukrýt. Tam ho navštívil Zikmundův posel Jan z Chlumu se vzkazem, aby Hus odjel do Kostnice, kde bude mít šanci se ze svého obvinění hájit. Královský glejt mu měl zajistit nejen osobní bezpečí, ale také možnost vystoupit s disputací před Kostnickým koncilem. Hus souhlasil, nechtěl dál žít v ústraní, jako kazatel chtěl plnit své poslání, lidem vykládat pravdu písma. Věděl, že se do Kostnice sjela církevní elita a doufal, že všichni nebudou k jeho pravdě hluší. Že by si Zikmund neuvědomil, že papež nepodléhá světské moci, tedy králi? Hus nebyl v Kostnici přijat jako host koncilu, ale jako kacíř, který se těžce provinil proti církvi a její jednotě. Kostnický biskup ho zavřel do vězení a koncil ustanovil komisi, která měla posoudit Husovo kacířství. Členem komise byl také Štěpán Páleč a zoufalý Hus se k němu obrátil s nadějí, že konečně bude vypovídat někdo z jeho přátel. Zjištění, že Štěpán Páleč patří k hlavním žalobcům, mu vzalo poslední zbytky naděje i síly.
Ve svých kázáních Jan Hus zdůrazňoval, že opravdovou lásku k Bohu dokazuje jen život podle Kristových přikázání a jen takový může být služebník Boží. Připouštěl, že zbožný laik má větší právo udělovat svátosti, nežli zkažený kněz. Taková kritika církve nejenže nesmírně popuzovala její představitele, ale zároveň je děsila. Především Husův výklad Božího slova považovali za znevažování víry a církevního řádu. Věděli, že jeho vystoupení ohrožují jednotu církve. Nemocný a dlouhým vězněním vyčerpaný Hus ztrácel sílu k obhajobě, přesto se ale nevzdával naděje, že bude konečně pochopen. Ke všem žádostem o jeho propuštění z vězení byla církev netečná. Dokonce ani král Václav a král Zikmund neměli šanci zvrátit rozhodnutí Kostnického koncilu, držet Husa v žaláři a trvat na tom, aby odvolal, co kázal. Jako důkaz k jeho odsouzení měl sloužit výpis článků, které měl Jan Hus napsat ve spisu De ecclesia. Když se ale před Kostnický koncil konečně dostal pravý výpis Husových článků, komise zjistila, že Štěpán Páleč je zfalšoval. Bylo už ale nemožné, aby církev v případě Jana Husa stáhla své obvinění. Betlémský kazatel, jehož názory byly pro věřící nadějí i jistotou víry v Boha, ale nedokázal popřít sám sebe. Nemohl odvolat, co nekázal a nemohl odvolat ani to, co kázal. Byl pro církevní moc příliš nebezpečný. A proti církevní moci byli bezmocní i králové. 6. července 1415 vzplála hranice, na níž byl ke kůlu přivázán Jan Hus. Muž, který zemřel v ohni, protože žil v pravdě. Muž, kterého církev ukrutnou smrtí umlčela, aby jej lidé citovali i po šesti stech letech.
(Česká televize)
Recenze (284)
Velice výpravné, celkem přehledné a pro lidi, kteří nemají historii jako koníčka poučné a upřímně řečeno debaty mudrců, že některá fakta jsou nepřesná mi přijdou směšná. Je to 600 let a nikdo neví jak to bylo ( nebyl tehdy internet ) ani jak vlastně Hus vypadal. Kdyby absolventi základních škol měli své znalosti o upálení mistra jana Husa odvozovat od tohoto filmu, tak by to byl větší úspěch, než kolik jim toho zůstane v hlavě po hodinách dějepisu. Překvapivá poloha hraní Matěje Hádka se mi hrozně líbila. ()
Plus za pokud o pravdu, plus za herce, plus za vcelku realistické ztvárnění středověku ( i když někdy až příliš čisté a televizní), velké mínus za hudbu. Tak plus dát nemohu, hrozná hudba mi často hnula pulsem. ()
Průser, průšvih, malér. Promarněná příležitost. 1) Hledisko (de)mytologizační: Kde je onen deklamovaný posun; prý že už nejsem v 50. letech, nestavíme pomníky na náměstích. Jasně. A proto zůstal v čele vyprávění nesmyslný nacionalistický konflikt my dobří supr trupr Češi versus zlotřilí Němčíci. Co zůstal - oproti Vávrovi byl posílen. (Dobrý byl Václav a s trochou šumu v oku Zikmund, to zas jo.) 2) Hledisko výpravné: 40 000 000 korun stály 4 hodiny téhle zábavy. Betlémská kaple, které pojala až 3000 lidí a v době Husova působení byla téměř nová, ve filmu vypadá jak stodola, do níž pan režisér nahnal prvních 200 drbanů, jež potkal cestou na plac. Zabití kutnohorského měšťana na počátku prvního dílu bylo pravděpodobně inspirováno vystoupením skupiny "historického" šermu na Konopišti. Že domy měly i ve středověku víc než přízemí raději neukazujeme, neboť jinak bychom měli přiliš práce s postprodukcí. Renesance, gotika, neogotika, vždyť je to úplně jedno, všechno to vypadá jako ze "starých časů". 3) Hledisko hudební: Ne, nebudu nadávat na hudbu, protože ji složil "havloid" Kocáb, ani na elektrické kytary, které jsou stejně (ne)vhodné jako jakýkoliv jiný nástroj. Nadávat budu na zcela necitlivou práci s hudbou, která je tlačena skrze obrazovku v nevhodných okamžicích. Když si je tvůrce nejistý, zda divák pochopí, jaká emoce je vyjadřována, je chyba ve scénáři nebo v hercích (ne asi) a měl by si promluvit s nimi, ničemu ale neprospěje náladotvornými vyhrávkami, přes něž není postavám ani rozumět. 4) Hledisko stopážové: 4 hodiny, navíc rozdělené do třetin, by snad ani příliš mnoho být nemusely, kdyby však měly co vyprávět. Jestliže si však dobrou hodinu ukousnou poletující poštolka, sečení trávy, homoerotické hrátky v řece a hraní stolních her, pak, ehm, ne, to vypadá spíš jako "udělali jsem si třídenní zábor skautského tábora i s dvaceti metry řeky, takže tam něco natočit musíme - cokoliv!" 5) Hledisko závěrečné: Čemu se ale divit, když scénář napíše v době premiéry pětaosmdesátiletá paní, když režíruje nejšedivější rutinér mezi českými režiséry, který si asi myslí, že je placen od minuty (a tak všechny jeho filmy jsou dvakrát delší, než by potřebovaly – viz tohle, viz Poslední cyklista, viz Domina, viz vedení páně Svobody), když scénář leží v České televizi 15 let, během nichž se na něm vystřídá 5 režiséru, když jeden z těchto je Jiří Strach a i ten je z filmu odolán pro nekonvenční (sic!) pokus o uchopení tématu. Vznikl tak film bez chuti a nápadu, televizně průměrný, konvenční, veskrze špatný. Z mnoha důvodů, jež však všechny vedou k jednomu výsledku. Jestli jsme chtěli "napravit" Vávru, mnohem spíše jsme jen nakopli jeho rezivějící, stále však piedestal, a odkulhali se se zlomeným palcem. ()
Wow ... Čekala jsem všechno ... Jen tohle teda opravdu ne! Vlastně ani nevím, čím mám začít ... Až na vynikající herecké výkony bylo všechno ostatní tragické ... Na premiéru jsem se opravdu těšila, obzvlášť na Jana Husa v podání Matěje Hádka. Už první díl mě ale docela slušně zchladil. Tragický scénář doplněný ještě tragičtější hudbou ... Vzhledem k tomu, že byl příběh občas nudný a zdlouhavý jsem měla čas přemýšlet, jestli byl Michael Kocáb při skládání této hudby sjetý nebo sjetý a ještě navíc opilý ... Stejně jako ostatní tvůrci filmu, protože teda pardon, ale něco takového zakomponovat do historického filmu je prostě výsměch nejen samotnému filmu, ale i historii celkově ... Na zbylé dva díly jsem se dodívala už jen ze zvědavosti ... Snad jediné, co bych kromě hereckých výkonů pochválila, bylo naprosto otevřené zpracování chování církve. Sice jsem jako zarytý ateista při citováních nesmyslů z bible hodně trpěla, ale aspoň se mi potvrdilo to, co si o církvi myslím už od nepaměti ... Jinak ale bohužel, slabý podprůměr .... ()
Když porovnám dvě historické trilogie našinců z poslední doby Jan Hus/Hořící Keř. Tak je až zarážející, že zatímco Polka Agnieszka Holland společně se štěpánem Rulíkem to zvladli na jedničku. Tak Jiří Svoboda to pěkně zesral! 3x80 minut, a taková příšerná nuda. Jen chabé popisování několika historických postav. Nic dalšího díky čemuž dokáží filmy připoutat diváka tak že ani neuhne pohledem od obrazovky. Upoutávky na Jana Husa, na kterém se částečně podílela česká televize byly dobré. A vážně jsem se moc těšil na kousek naší historie. Bohužel ČT není HBO. ()
Že jsou Javorský a Kňažko velmi dobří herci jsem věděl už dříve. O Matěji Hádkovi a Michalu Dlouhém jsem se to dozvěděl až teď. Dobré zpracování - ze známých důvodů asi blíže historické pravdě než provařený Vávrův film z padesátých let. Kocábova hudba výtečná. A tak nemám žádný důvod hodnotit tuto trilogii jako pouhý průměr nebo lehký nadprůměr... ()
Nebýt Kocába, který je už několik let umělecky krapet mimo a ještě k tomu podle toho co tady předvedl začal asi poměrně slušně fetovat, tak bych dal i o hvězdu víc. Hádek mě nadmíru překvapil a nikdo nezklamal. Dobová atmosféra na úrovni a celé to tak nějak mělo kvalitu. Ale ta Hudba??? Strašněj průser!!! ()
Kocáb, ať za hudbu shoří na hranici a tý arcisvini Dolanskýmu Oscara. Čau ()
Hodnotit budu až zhlédnu všechny tři díly....pokud jste zavrhli dílko po prvním dílu udělali jste chybu, druhý díl byl o mnoho lepší. Pokud udrží stoupající tendenci, tak třetí bude bomba. Těším... A ano, není to sousto pro masy, holt jistá znalost reálií je nezbytně nutná. Vávrův film ve mně nevyvolal žádný hluboký dojem, druhý a třetí díl Svobodova Husa ano. Ukázal mi lidský rozměr mučedníka, k položce v učebnici historie přidal emoce. Nejsem natolik vytrvalá, abych četla Husovy spisy, do dnes jsem neznala jeho "plný" příběh a vnímám to jako svou velkou ostudu. Jsem ráda, že tato adaptace vznikla, potřebujeme si připomínat naše ikony. Dnes je mi velmi líto, že v soutěži o největšího Čecha nezaznělo Husovo jméno, zasloužil by si to. Učme se od Britů, kteří se nestydí opěvovat své velikány opakovaně. Jen díky velmi nepovedenému prvnímu dílu dávám hodnocení za 4*. Pokud by dílko mělo jen díly dva (prostřední a poslední) dala bych plný počet bodů. Díky, umožnili jste mi porozumět také Palachovi... dodatek: Hádkův Hus se mi velmi líbil, byl pravdivý a to je jediný přívlastek, který považuji za důležitý. ()
K 600vyroci mohli tedy Cechove nadelit Husovi dustojnejsi darek. Ne, ze by osoba Husa nebyla dostatecne opevovana a idealizovana- to byla dokonce nadbytecne, nicmene dvoubarevne vyobrazeni vsech postav na ciste pozitivni a ciste negativni muselo na kazdeho soudneho divaka pusobit hloupe. Nechybela ani dobovost v podobe hudebniho aranzma, takova elektricka kytara pri upalovani Husa naznacuje, ze tvurci trochu neodhadli cilovou skupinu sveho filmu. Tvurci mysleli i na romanticke duse a nezapomneli do filmu placnout i Husuv romanek. Korunu vsemu nasadil priserny herecky vykon Jana Dolanskeho, ktery v nekterych chvilich pripominal epilepticky zachvat. No snad to za dalsich stolet bude lepsi. ()
Bohužel, tvůrci nerozeznávají mezi pohádkou a historickým filmem, a tak natočili o Janu Husovi pohádku. Nikoli co do reflexe historických reálií, kde – zejména po dalších dílech musím opravit – je také spousta vyslovených fals i drobnějších nepřesností – ale zejména co do výrazových prostředků, které se v pilotním díle obracejí k nedělnímu večernímu diváku. Kdeže jsou doby, kdy vnímání českého národa reprezentovala Markéta Lazarová, a to bez naprosto zbytečné a neadekvátní „moderní” stylizace. Ve druhém díle se scéna proměňuje v licitativní rádoby historickou fresku, jejímž úkolem jako by bylo informovat diváka co nejpodrobněji o událostech ze života Prahy a prelátů počátku 15. století. Třetí díl přináší opět změnu žánru, sledujeme náhle hollywoodský opus o utrpení osamělé lidské duše. Doprovodná hudba je výjimečně nevhodná, nevhodné jsou i některé dialogy či příliš lidové pojetí postav, herci jsou dobří až výborní (opravdu vynikající jsou Vladimír Javorský, Petra Špalková a Jan Dolanský, dobré jsou ale i některé vedlejší role) i průměrní až vysloveně špatní (Matěj Hádek, Michal Dlouhý, Marika Šoposká, některé vedlejší role…) Produkce je dobrá. Základním problémem filmu z prostého diváckého hlediska je dle mého názoru jeho příliš svižné tempo na mnoha místech, scéna střídá scénu bez vydechnutí, dialogy probíhají rychlostí, jako by nešlo o filozofické myšlenky proměňující ducha celých staletí, ale o odpolední manželskou konverzaci o tom, zda k večeři bude rajská nebo špagety. Pro vystižení reálné atmosféry doby je tempo série vyslovený hřebík do rakve. Momenty, kde tomu tak není a kterých se pár také objeví, ukazují, o jak dobrý kus by mohlo jít, kdyby byl rytmický faktor díla brán lépe v úvahu. Nemohu souhlasit s názorem, že úroveň trilogie má vzestupnou tendenci. Osobně jsem se cítila nejvíc popuzena druhým dílem, který nakládá s historickými fakty velmi žoviálně, v čemž nakonec pokračuje i díl třetí – tomu však nelze upřít hlubší filmové kvality, to ovšem zcela na úkor ztvárnění reality – ocitáme se tu ve snovém světě scénáristy a jeho soukromých představách o středověkých žalářích a myšlenkových pochodech středověkých vzdělanců, a minimálně lze říct, že jsou to jistě světy autorům vzdálené, míra identifikace se skutkovou podstatou duševního světa tehdejšího člověka je slabá, výsledkem je tedy spíš jistý druh fantasy. Naopak Kocábova hudba směrem ke konci příběhu skutečně vzestupnou tendenci má, jakoby autor ponořen delší dobu do reálií Husoby doby konečně začínal prociťovat jejího ducha i atmosféru, pro niž soundtrack tvořil. Průměrné hodnocení je to nejvyšší, které si trilogie jako celek zaslouží. ()
Že tvůrci nevyužili to naprosto nejnosnější a nejaktuálnější téma Husova života - úplné zpochybnění světa jednotlivcem versus stabilita za každou cenu, neboli idealistickým relativismem k možnému rozkladu společnosti versus drsnými metodami za (možná domnělou, možná neudržitelnou) záchranu světa, je škodlivější než oddělený sprchy na kolejích. Tohle téma je v dnešní době ohrožení samé podstaty Západu stejně aktuální jako tehdy v Kostnici, kdy byl křesťanský řád velmi zranitelného ale zároveň úspěšného světa ohrožený nejednotou a vidinou apokalypsy. Že to tehdy nebyly zas tak přehnané obavy ukazuje rozvrácený stav, do kterého pak kleslo bývalé centrum Svaté říše římské Karla IV. a dějiny protestantismu na podobných základech. A že to bylo ve filmu přebito středověkými universitními disputacemi, který běžný divák nechápe a pro odborníka je to zas moc povrchní a zkreslené, je horší průšvih než chvíli zajímavá, většinou naprosto šílená Kocábova hudba (zhruba zvuk Pražského výběru ve středověkém chrámu). Problémem je taky velká délka, minimální gradace trilogie, která se dostaví až v závěru, nezvládnutá romantická linka, chudý rozpočet a nepasující výběr některých lokalit. Plusem jsou především výteční herci (Dlouhý, Javorský, Kňažko, Dolanský, i ten Hádek), některé detaily (očistná voda versus ničivý oheň, Páleč jako jidášovské Husovo alter ego) a vnitřní dynamika některých scén (např. ty se Zikmundem). Takže tři hvězdy, ale potenciál mnohem větší. Škoda toho nevyužitého scénáře Jiřího Stracha. Tak snad jindy, Mistře Jene. PS: Že jde aktualizovat dobovou hudbu s citem i u nás, viz film Protektor. ()
Jeden z nejlepších českých historických dokumentů s jak jinak než vynikajícím Hádkem. ()
Příšerně naškrobený a zdlouhavý. Hádek mile překvapil hraje skvěle,ale totálně se na roli nehodí,stejně jako elektrické kytary do středověku. ()
Čekal jsem asi něco víc, než pouhou dramatizaci. Snad atmosféru středověku a uvěřitelnější dialogy. A k tomu ani není tolik peněz zapotřebí. Jenom co by udělal třeba pěkně nasnímaný jezdec nesoucí důležitou zprávu s nějakou dobrou hudbou na pozadí. No hudba je kategorie sama o sobě a nepovedla se. Přitom právě hudba dokáže často vynahradit menší rozpočet. Nechce se mi taky věřit, že by si skoro přátelsky promlouval husita se Zikmundem. Celé to na mě působilo tak nějak falešně, hlavně ty větší scény, které ale zase nebyly ani tak dostatečně velké, aby působily reálně. Nakonec to vyšlo tak polovičatě. Nejvěrohodněji a nejlépe paradoxně vypadaly scény, kde se tolik neutrácelo jako byla např. zpověď Husa. Proces nic moc, čekal jsem ho mnohem vyhrocenější. Hádek dobrý, u Dolanského mi kvůli jeho velmi specifickému projevu přijde, že hraje pořád dokola jednu stejnou postavu. ()
Vzhledem k tomu, že je na to prostor, tak bych čekal zařazení dětství i dospívání Jana Husa. Místo toho se zde řeší až moc politikaření církve, který sice dokresluje dobu, ale přímo Husa se zprvu netýkala. Tyhle pasáže jsou dost nudné. Místo Hádka bych si dokázal představit někoho jiného, ale špatně rozhodně nehraje. Jsem rád, že nezapomněli zmínit Husovu literární tvorbu, ale trochu podrobností by neškodilo (já "lovím" v paměti učivo ze střední školy). Příjezd do Kostnice mě dostal, všude biskupové a kardinálové s dámskou společností (děvky nebo nadržené jeptišky?). Je jasné, že církev chtěla Husa oddělat za každou cenu a králům to bylo nejspíš jedno. Ve třetím díle si Zikmund nejspíš vzpomněl na své záruky a donutil koncil je dodržet, aspoň nějakou čest měl. Pořád nevím, kdo má být postava otce dominikána, kterého ztvárnil Kňažko. Je bez jména, tak nejspíš smyšlená postava, ale na to má dost hlavní roli po dva díly. Co se týče hudby, asi to progresivista Kocáb chtěl udělat jinak, ale opravdu si nemyslím, že by do historického dramatu patřila moderní hudba, jak mám zde předvedl a bez toho "vytí" by to šlo taky, vždyť ve filme stačí instrumentální skladby bez zpěvu. ()
Ne, není to zlé, i když hudba drásá uši, dialogy šustí papírem a jsou někdy pronášeny přehnaně teatrálně, tak to zlé rozhodně není. ()
úplně dvakrát mě to nenadchlo.kocáb,svoboda a další..ale ty tři hvězdy musím dát za hádka (toho bych klidně následoval i za kostnici),javorskýho (ten to opravdu táhne, jak zde bylo psáno) a za davida novotnýho (nehrál blbečka z vesnice) a jana dolanskýho (historický souvislosti jako správnej čech úplně neznám ale jeho postava mě bavila) ()
Frajerovi se zdá,že si černoprdelníci nepřiměřeně debužírují a chce na ně nasměrovat hněv lidu.Což se jim pochopitelně nelíbí.Nebýt kámošení s královnou frajer již dávno bručí někde v kartouze parmské jak syn velké medvědice.Nakonec se šprajcne a dá to až zum bitteren ende.Králové a papež přísný.Ale tak to má,zejména ve středověku,být. ()
Film průměrný, ALE alegorie, která je nesena jménem Jana Husa do dnešních dnů, platná dodnes (nebojím se říci nadčasová). Ten, kdo jde proti proudu, i když má pravdu (kritizuje poměry - v minulosti typicky kromě Husa, např. G. Bruno, ale mnozí jiní - jdoucí proti mocenské autoritě, nikoliv autoritě morální), ale jde proti moci (která je navíc v rozkladu a neví, na kom si vylít zlost [nejistota] - v tamní době - schizma...přesvědčovat někoho, že věří v bludy...přesvědčte muslima, hinduistu, žida,...ale např. rádoby chytráka je, že je hloupý a ještě veřejně - na pracovišti, nebo jen v hospodě...v podstatě, tak je vnímán heretik ztrapňuje lidi v úřadě, zpochybňuje něco, co má tradici více než 1000 let! ta drzost!...ztrapněte si někoho váženého v době nedemokracie, podjatých soudů, apod.), tak nikdy nemůže skončit dobře (např. místa, resp. doba, kdy nebyla lidská práva uznávána; ale i krajně vypjatá období - válka; totalitní režimy; ale i dnes - Zeman, Babiš apod., mafie,...). Dnes je to nejvíce aktuální v byznysu a politice (veřejně popuzujte politiky a podnikatele a stihne vás trest, mnohokrát díky za to, že současné uspořádání zúžilo tuto skupinu na zlomek lidí v populaci). Moc církve, není v našich končinách silná, to ale na alegorii záměru nic nemění. Ti, kteří můžou ničit pravdu a prameny z ní, žijí v každé době, tak chutná moc. Ti u moci interpretují historii dle libosti. Pravda (např. vnímaná jako bezmezná víra v něco) a idealismus jsou nádherné věci. S takovým přístupem se žije vnitřně skvěle (má různé projevy, např. jste ne/arogantně přesvědčeni o své pravdě v tichosti, nebo nahlas - pak vás buď čeká dráha dalšího padlého neznámého hrdiny, který buď zemřel na malém prostoru v tichosti, nebo zasáhl okolí větší, nebo obrovské, další proměnnou je čas, Husa zná dnes - a to skoro v ČR každý, Chelčického méně, atp. Kdo zná jiné obětavce - pravdu hledající, na křivdy a nespravedlnosti upozorňující...čistý zápal, myšlený v dobré víře, je pro charakterního člověka ta největší ctnost), po materiálové stránce je to horší. V době Husově byla cestou k pravdě víra (nebýt rozvratu Byzantské říše primitivními mohamedány, kteří se pásli na znalostech Řeků a Římanů, tak by se tato dielektrická společnost nikdy nenakazila pokrokem - dogmata v náboženských textech - kdyby Hitler vyhrál válku, tak by také byl nositelem znalostí renesance apod....v podobném duchu je vyzdvihován znalostní rezervoár arabských muslimů), dnes (od Galilea - začátek 17. stol.) je to věda a to mnozí nedovedou přenést přes srdce (nepodporuje staré pořádky - všechna nejrozšířenější náboženství, na kterých je postavená celá civilizace...je zde problém stejný jako s genetickým kódem lidí, kteří musí hrát současnou hru s kartami, které jsou mnoho desítek tisíc let téměř nepoznamenány - dnes máme v balíčku karty náboženské, ze kterých vzešla naše civilizace a do něho se stále více a více karet přidává díky mnoha a mnoha objevům, za které může věda...ty karty jsou vzájemně nekompatibilní...jako vynášet srdcového spodka a vzápětí - váš protihráč - károvou dvojku). O jiných nevraživých náboženstvích ani nemluvě. Dále jedna věc je hledání Boha - víra, druhá věc jsou instituce, která daný směr zastupuje (zpochybňování moci a autority je hřích nikoliv v očích Boha, ale proti uspořádání lidské společnosti). To obohacující může být to prvé, ale více odpovědí (pokud člověk hledá tu pravdu) přináší to druhé (věda). Ti, co se dotýkají samotného stvoření, jsou fyzici - ti, jsou k prvopočátku nejblíže. Fyzika je pravda a matematika je jejím jazykem. Jakýkoliv vnitřní odpor nejíti tímto směrem je bludným. Systém planety Země (vyjmutí z "nekonečnosti") jako takový je natolik složitý (ale v podstatě i jakákoliv podmnožina...v podstatě zde nastává analogický problém s velikostí nekonečen), že hledání pravdy je matoucí, bohužel vede v mnoha směrech buď přímo k pavědám nebo pseudovědám nebo vědám "odvozeným" (které si z těch opravdových berou něco, zbytek je díky nakaženosti měkkými systémy - slovem teorie systémů - tedy společenskými je tak matematicky nepopsatelný, neuchopitelný a je proto spekulativní a prostorem pro všechny hochštaplery, nebo jen pro ty, kteří nemají tolik pokory, aby se sklonili před přírodou...obávám se, že přirozený jazyk je pouhým metajazykem zatím nedovytvořeného formálního jazyka matematiky, tudíž se nabízí napsat, že žijeme ve formálně prelingvistické éře). Matematicko-fyzikální směr je velice náročným, proto mu drtivá většina populace a mnozí ani v populární formě, neporozumí a jde cestou pouhých příkladů bez univerzálně platné taxonomie, a pokud v daném směru je nějaký řád, tak je platný tehdy, pokud má zdravé jádro (axiomy) a je striktně logický a kruhem jsme zpět u partie matematiky. Jedna věc je pravda, druhé věc je společnost - systém, kde pouhou jedinou složkou tvoří lidé. Vytvářejí vazby mezi sebou i s jinými entitami a vytváří neobyčejně složitou strukturu. Nadhled na ní umožňuje čas (historický vývoj), ale i tzv. primitivní společenství (např. Pygmejové), resp. postupné zesložiťování (k společenským systémům propracovanějším). To představuje dokonalé zrcadlo malicherností a slepých uliček pro představy - víru a pravdu. Bez univerzální platnosti nic jisté není. Zázrak je důsledkem nepoznání složitosti struktury systému s počátečními a okrajovými podmínkami (typickým každodenním příkladem zázraku, proto toho, kdo nemá ponětí o M-F, je předpověď počasí; nehledě na "oficiální zázraky - svaté texty, atp"). atd. atd. ___ Závěrem - pro pochopení filmu a osobnost Husa je dobré se na film dívat perspektivou série House of Cards, na náboženství se dívat s rezervou (obecně jako na soubor myšlenek, které se vyvíjely v čase a v čase často také zamrzly - některé více [fundamenální směry], některé méně - některé nové směry, protože evoluce myšlenek při zachování kompaktnosti a možných výkladů má své meze, od jisté hranice systém nelze reformovat) - tedy drzost s jakou si systémy přivlastňovali lidi, jak zde na zemi (život), tak i po smrti, nástroji světskými, ale i církevními bere dech, ale co dech vyráží, když se oba proudy mísí v jeden (nepřítomný sekularismus) (může být i jiné "náboženství v zastoupení" - kulty osobnosti, nebo nenávidíme někoho - Žida, muslima nebo kulaka) a jsou spojené v nějaký politické uskupení, pro lepší ovládání. Pokud má takový systém (vždy výborně promyšleno, kombinace polopravd a lží, v nejmírnější formě nepodložeností v mixu s odpozorovanými mechanismy, nikoliv univerzálně platnými jevy - např. mezilidské vztahy, vztah podřízený nadřízený) finanční prostředky a moc (např. z ropy), tak se i často primitivnější (barbarství - jako z neřímských krajů v minulosti, tak dnes např. může být vnímán i islám, který napadá Řím - resp. Evropu) systém může prosadit docela snadno - kulturu v opozici, lidi v ní vymýtit, pravdu a osudy lidí rozprášit a potupit - ty nejčistší např. rozprášením v Rýnu. Jen ti nejpevnější vytrvají, někdy za to dokonce zaplatí životem (Hus), jindy žalářem (Havel), jindy celospolečenskou nenávistí (Masaryk), pokud ale následuje doba, která je vyslyší (husitství; 1. republika; současnost), tak mají nesmazatelné jméno v historii a budou rezonovat ve společnosti, nejen národní, ale mnohdy i celosvětově, po celém světě i dlouho po svoji smrti a za to jim patří poklona. Jen ti největší a nejpevnější pravdu, pokrok, principy obhajovali do roztrhání těla, protože stejně nakonec všichni umřeme. () (méně) (více)