Režie:
Josef GrussScénář:
Otakar VávraKamera:
Julius VegrichtHudba:
Sláva Eman NováčekHrají:
Dagmar Frýbortová, Dagmar Sedláčková, Jiřina Šejbalová, Růžena Šlemrová, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Josef Chvalina, Stanislav Neumann (více)Obsahy(1)
Do lázeňského městečka Džbery přijíždějí na letní prázdniny nejen stálí hosté, jako pan rada Dyndera s energickou manželkou a dvěma pohlednými dcerami Alenou a Věrou, kteří se jako vždy ubytují ve vyhlášeném hostinci "U kamenného stolu", ale také mladí inženýři Tomáš a Spytihněv, synovci záletné paní hostinské Boženy Tatrmužové, která utekla manželovi se světáckým kočovným hercem Benem Mertensem. Zničený Šimon Tatrmuž se zamkne v pokoji a odmítá ho opustit. Zdá se, že letošní sezóna se v hostinci příliš nevydaří, a nespokojení hosté se odstěhují. Situace sice využijí Tomáš a Spytihněv, kteří se ujmou správy hostince, aby si získali pozornost dcer pana rady, ale příliš se jim nedaří. Zpočátku se nemohou dohodnout, kdo bude komu nadřízeným, ale pak se domluví, že se budou po týdnu střídat ve funkcích šéfa a vrchního číšníka. Mnohem horší je, že spolu už léta nemluví, protože se kdysi pohádali kvůli skleněné kuličce. Neustále spolu vedou tichý boj, který jsou ochotni přerušit, jen když bojují o přízeň dívek s konkurencí. Není divu, že hostinec příliš neprosperuje. Když už se zdá, že hůř být nemůže, rozhodnou se Dynderovi zakročit. Zatímco pan rada se pokouší zahnat Tatrmužův smutek, paní radová se vypraví za hostinskou, aby ji přesvědčila k návratu. (TV Nova)
(více)Recenze (150)
Karel Poláček by se taky smál. Nestárnoucí, laskavá komedie, Šejbalka uhranutá Mistrem, smutný strýček, čtverka mladých, skvělé celé. ()
Příjemná letní komedie, kde jsou dobře skloubeny roviny pro dospělé i dospívající. Jemný humor, letní krajina, láska a dva synovci, kteří spolu mluví neobyčejně komplikovanou řečí. "Dinděra, on loudí!" Dagmar Frýbortová naprosto kouzelná. ()
Já upřímně miluju český jazyk.... A upřímně obdivuju každého, kdo s ním dokáže zacházet originálním způsobem... To přesně Karel Poláček dokázal a jde ke cti filmařů, že ten úžasný jazyk dokázali bez jakéhokoliv momentu trapnosti či nepatřičnosti převést do filmové adaptace.... Takhle nějak se mělo zacházet s Proč bychom se netopili a mohl z toho vzniknout jeden z nejlepších českých seriálů všech dob.... ()
Zdar filmového zpracování Poláčkova románu nespočívá jen ve výborném hereckém obsazení, schopném doslovit ústřední příběh lidským poselstvím, ale i – ba možná především – ve zdařilém scénáři, výborně prostředkujícím spisovatelovu kritickou jazykovou hru. Většina promluv odráží vleklou jazykovou krizi, do níž propadla mluva a za níž nejvíce utrpěl dialog jako mezilidské poznání, srozumění a sdílení v devatenáctém století. Fráze, frazeologismy a pasivní větné konstrukce přetrhují vztahy mezi lidmi, izolují a vedou k nečekaně hloupému jednání a chování. Ojedinělé trsy upřímnosti v tomto klimatu usychají a záhy imitují život za pomoci stejných divadelních praktik, které si již osvojili ti, jejichž řeč zvala za své. ()
"Vy jste sirotek, já jsem sirotek.. Vy jste takový lítostivý a já zas pomalá.. Dáme to dohromady ?? Já bych si vás považovala !!" ;) ()
Báječná komedie, plná skvělých dialogů (bratři, kteří spolu nemluví...), ale i situačních vtipů. Ukázalo se tu asi to nejlepší z českých poválečných herců...a na dlouho to také byla nejlepší komedie. Je vidět, že češi komedie prostě umí odjakživa. To by jeden... ()
CITÁT - Dyndero, on loudí?......... Příjemná poválečná komedie. Do dnes neztratila svou krásu. ()
Vynikající Hrušínský. ()
Říká se, že opakování je matka moudrosti, mohu potvrdit, v tomto případě to platí.. Vrátila jsem se k tomuto snímku s odstupem let a jsem za to moc ráda, teprve dnes večer jsem si jej dokázala naplno užít a vychutnat si každou minutu.. Herci i herečky vynikající, nejde nezmínit Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše v rolích znesvářených bratrů, zamilovanou hostinskou Jiřinku Šejbalovou, divadelního umělce Jiřího Plachého, opuštěného rybáře Sašu Rašilova, no a samozřejmě rodinku Dynderových se dvěma půvabnými dcerami.. Krásná záležitost s nezaměnitelným kouzlem, milá, vtipná, zábavná.. ()
Děvčátka a chlapci - ANO! Toto je příklad naprosto dokonalého převedení knihy do filmové formy. A to prohlašuju smrtelně vážně a navíc taky vrcholně drze, neboť jsem knihu ještě nečetla... ALE!: - už jsem ji našla a beru si ji do vlaku na cestu do Vídně na ten jejich slavnej řízek - a taky do těch jejich slavnejch kaváren, kde u jedné kávy (vídeňskou kávu tam neznají, ale podobná je prej kaffee melange) se může sedět celý odpoledne a ještě vás oslovujou paní vrchní radová nebo pane emeritní profesore, ačkoli vás v životě neviděli... - a navíc ten štrůdl!... - Máme doma výtisk z roku 1941 - "Pro odběratele Lidových novin vydala a vytiskla Lidová tiskárna, z. s. s r. o. v Brně, jako šestý svazek V. ročníku KNIHOVNY LIDOVÝCH NOVIN". Jako autor je uveden Vlastimil Rada... ()
Této adaptaci knihy Karla Poláčka se daří zachovat dosti z poetiky předlohy a její duch vcelku úspěšně převést i do filmové řeči (scéna, v níž paní radová utěšuje Tatrmuže a oba se navzájem nevědomky hladí po rukou). Úsměvný kousek pro ctitele Poláčkova díla, zajímavý film pro ty, kteří jsou přístupni jemnému humoru. Postavy jsou jednoduše, ale "okouzlujícně" charakterizovány. Ve vedlejší roli posluhovače v bílém obleku lze poznat Antonína "strýčka" Jedličku. Tento film je jediným režijním počinem Josefa Grusse - divadelního (Radokova inscenace Čapkova Loupežníka) a filmového herce a textaře. Gruss se ve větších či menších rolích objevil v několika desítkách filmů. Ve Fričově ztřeštěné komedii Eva tropí hlouposti hraje koktavého ctitele. Hraje i ve Vávrových filmech Nezbedný bakalář a Rozina sebranec či Fričových Psohlavcích . S Hugo Haasem spolupracoval na filmech Mazlíček , Svět, kde se žebrá a Velbloud uchem jehly . Za jeho nejtrvalejší stopu v českém filmu lze považovat texty k písním "Jen pro ten dnešní den" (ve filmu Kristián ) a "Chlupatý kaktus" (ve filmu Před maturitou ). Objevil se i v muzikálu Svatá hříšnice režiséra V. Čecha. ()
Není to špatné, ale na předlohu páně Poláčka to nemá ani náhodou. Bohužel, kouzlo knihy tkví v její epizodičnosti a jazyce, obojí jest nesnadno převést na celuloid. Adaptace z roku 1948 uspěla napůl. ()
Hostinec "U kamenného stolu" patří mezi nejlepší české veselohry, které byly natočeny po 2.svět.válce. Nejen, že se podařilo režisérovi Josefu GRUSSOVI dokonale ztvárnit román Karla Poláčka, ale vybral báječně i všechny představitele filmových rolí. Nemám výhrady vůbec k ničemu. Je to tak úžasný film, že se na něj můžete dívat a dívat a chechtat se a chechtat se. Film byl natočen v r.1948 a myslím, že byl jeden z posledních, kde se ještě "nesoudruhovalo" a "nečestpráčilo". ()
Miluju tu mluvu, která je ve filmu použitá. Poslouchat to je úplná lahoda pro uši, u toho se prostě nejde nesmát. Poznala jsem pár míst, která jsou součástí Prokopského údolí, které se nám táhne pod barákem. Jde třeba o scénu, kdy jsou bratři na procházce se slečnami a malý kluci tam hrají kuličky. Filmaři to vlastně z barrandovských studií neměli daleko. Spíše by mě zajímalo kudy se tam dostali, protože místo barrandosvkého sídliště byly lesy, pole a taky udajně rybníček. Takže vlastně mohli jet přes Hlubočepy a kochat se divokou zdejší krajinou. ()
Staré české komedie jsou prostě krásné a ukazuje se na nich, jak něžný a pěkný smysl pro humor jsme tenkrát měli. Bohužel v současné době už to neplatí. Pánové Hrušínský a Beneš jsou v roli bratrů neodolatelní, a to i díky situacím, do kterých se dostávají. Zábavné, roztomilé, ale také nápadité a originální. ()
Nezapomenutelná česká komedie, s nezapomenutelnými herci a nezapomenutelnými hláškami. ()
Takové onikání dokáže zamotat hlavu. ()
Když jsem byl asi sedmiletý jinoch, už tenkrát jsem měl svoji topku zamilovaných filmů, mezi nimiž byl Hostinec U kamenného stolu, Švejk a Sanitka, možná ještě Tři veteráni. V podstatě se nic nezměnilo, všechno jsou to pro mě pořád klasiky. Karel Poláček měl vytříbenou češtinu, která se nádherně odrazila i ve filmu. A ty dialogy, to je prostě krása a originalita autorovy mluvy. Tenhle film nezestárnul, naopak, dokáže mezi novodobými rádoby komediemi velice příjemně pobavit a svým jemným a vkusným humorem pohladit. Škoda, že Josef Gruss nenatočil už nic dalšího, měl na to sakra talent, který ale zase využil jinak, byl herec, skládal filmové šlágry (třeba kultovní Slunečnici, Jen pro ten dnešní den a mnoho dalších), nebo napsal scénář k neméně kultovnímu Kristiánovi. Hostinec U kamenného stolu navždy zakotvil v mém srdci i se spoustou postav a postaviček, včetně ústřední dvojice Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše. Nezapomenutelný je i Jiří Plachý v roli potulného herce a jeho výrok : "Ženo, tvé jméno je faleš!!" :D ()
Kvůli takové hlouposti si rozhodit gramatiku! No ale kdyby jí nebylo, nepobavili bychom se u tohoto sice jednoduchého, ale zároveň velmi zábavného filmu. ()
Po několika nepříliš povedených burianovkách jsem se podívala na další film pro pamětníky a tentokrát jsem byla docela spokojená. Velkou zásluhu na tom měl příběh dvou bratrů zastupujících svého strýčka ve vedení titulního hostince. Z půvabu a noblesy mladého Hrušínského mi až oči přecházely :)). ()