Klub příšer

Velice roztančený povídkový film, který rozhodně není „nepříliš výraznou poctou horrorům společnosti Hammer“, jak píše betelgeuse. Pokud pocta, tak pouze Amicusu, (Milton Subotsky, který stál při zrodu tohoto studia, po jeho skončení založil vlastní produkci Sword and Sorcery Productions a ta tento film společně s Chips Productions vydala). Roztančený proto, že v klubu, ve kterém probíhá děj mezi jednotlivými příběhy povídek, zní dobová pop-rocková hudba a návštěvníci, monstra různých ras, paří jak se sluší a patří. Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá, v jednu chvíli mne potěší báječná atmosféra dotvářená kvalitní a dobře sednoucí hudbou (například v druhém příběhu tvoří hudební doprovod cimbálová muzika, jasně odkazující do původní země upírů), abych se o pár vteřin později rozčílil nad nepovedeným humorem nebo odfláknutým koncem příběhu. (08.05.2009)

Britský snímek „Klub příšer“ je takovým smutným a špatným ohlédnutím za tvorbou studií Hammer a Amicus, ukázka toho, kde v té době studia byla. Tedy v podstatě po smrti. Tenhle film je jen posledním hřebíčkem do rakve a i herci, kteří se zde objevili, si zasloužili něco trochu lepšího. Ale nedá se svítit. Film „Klu příšer“ je jen špatným povídkovým filmem s třemi nevýraznými povídkami. (11.10.2019)

Tři hororové povídky propojené barovým rozhovorem Vincenta Price s Johnem Carradinem a několika koncertními výstupy. Povídky jsou to docela průměrné, koncertní výstupy zbytečné a mizerné (jen kousek se stryptýzem je fajn, ten je k vidění tady - https://www.youtube.com/watch?v=u_cFInAvWqw), a Vincent s Johnem mají takové charisma, že by se na ně dalo v pohodě dívat i kdyby se bavili o značkách pracího prášku. Za zmínku ovšem stojí masky dalších "monster" které se kolem nich pohybují v baru - ty jsou tak tragicky amatérské, že je snad při produkci šli těsně před natáčením koupit do nejbližšího obchodu s "ptákovinami". 5/10 (13.03.2020)

Obstojná antologie se skládá ze tří příběhů - dvojice by si ráda přišla lacině k penězům, a tak mladá žena se uvolí k sňatku s majitelem panství, který ale není tak úplně člověkem - skvostné interiéry a smrtící písknutí. Ve druhém, který je asi nejkomičtější, vypráví upíří filmový producent o svém nelehkém dětství - pozor na D. Pleacence a muže s houslemi! Třetí příběh má skvělou atmosféru gotických hororů - za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží tajemná vesnice. Stačí jedno slovo - ghúl - a všechno je jasné. V. Price si zde poprvé a naposledy zahrál upíra a průvodce spisovateli strašidelných knih. Povídají si v klubu, kde zní rocková hudba, a zdá se, že R. Williams tu našel inspiraci pro svůj videoklip Rock DJ. Soundtrack vyšel na vinylu v počtu 1000 kusů, a tak se dnes prodává za horentní sumy...asi tak. (03.12.2023)

V tomto filmovom projekte, sa zišlo viacero filmových osobností ako Price, Carradine či Pleasence. A pod taktovkou štúdia Hammer. Film je rozdelený do troch poviedok. Prvá ohromí strašidelným sídlom a hudobným doprovodom. Ale príbeh bol strašne debilný a aj celkové prvedenie tej poviedky bolo veľmi naivné. Druhý príbeh disponuje temným prostredím, ale nezaujímavým príbehom a totálne nepríjemnou hudbou, toto bola číro číra nuda. Tretí príbeh bol pekne prepracovaný, temný a vynikajúcimi ilustráciami,tento bol najsilnejší, najtemnejší a najlepší s celého filmu. Vždy po poviedke bola krátka pauza, ktorá sa presunula do Monsters Clubu a tie rockové sprievodky boli strašne nevhodne a pri takých hereckých veličinách, to bolo až trápne. Tie umelohmotné masky, akože monstier, boli príšerné nedokonalé. Ako celok veľmi, ale veľmi slabý poviedkový film. (26.05.2015)