Petrolejové lampy

Duch přelomu 19. a 20. století navozen fantasticky, zdánlivá idyla a fešní důstojníci. Za tím vším tvrdý konformismus, nedostatek rozletu a láska překlopená v nakažení syfilitidou. Velmi nosně tvůrci zvolili básně F. Gellnera jako hudební doplňky zaznívající nejen z úst bohémského J. Laufra (má představovat samotného F. Gellnera, nebo ne?), ale i rezignující Štěpiny matky - předtím velmi nekompromisně pragmatické a tvrdé - představované Marií Rosůlkovou. Myslím, že nezdůrazňovanou postavou filmu je druhý z dvojice maloměstských bohémů, představovaný K. Černochem (a dabovaný J. Satoranským), jehož životní osud je ve výsledku velmi podobný Štěpinu (pragmatismus místo ideálů). A pak i nápadník Štěpy, S. Remunda coby maloměšťácký rádobynonkonformista plně odpovídá dobovým mužským představám o zajištěném a vzdělaném muži, plně si podřizujícím ženu. (06.12.2010)

Čepek sa v tomto filme chechtá rovnako imbecilne ako keď u Lipského stvárnil Einsteina. Až ma napadlo, že to je azda jeho normálny prejav radosti a začal som si priať aby bol už iba vážny. Jeho a Janžurovej herecké výkony sú ale skvostné a na diváka doslova vrhnú náklad nadčasovej depresie a osudovej bezvýchodiskovosti. Tentokrát nuda nehrozila a bezkatarzný záver iba potvrdil Herzovu povesť tuzemského majstra "všednej" hrôzy. (9.1.2016) (09.01.2016)

Petrolejové lampy ponúkajú nepríjemnú sociálnu štúdiu malomeštiackeho života zo začiatku 20 storočia. Ale potrebuje to odstup. Až po čase som si uvedomil smutnú krásu tohto filmu, kde sa ohromne deprimujúcim spôsobom nenaplnené ľudské túžby prejavia v celkovej tragike hlavnej postavy, a to plnou silou, koncové scény už mi dali riadne zabrať. Sugestívne a znepokojujúce, na dôvažok kostýmovo a výpravne výborne zvládnuté. 85/100 (09.11.2015)

Nemohu si pomoct, u celého filmu mi trochu vadí jeho technická stránka. Nejde jen o ten ryze televizní formát, ale hlavně o práci s kamerou, polocelky a polodetaily, pro kterou nenacházím ve filmu žádné opodstatnění a kazí celkový zážitek. Krásné Fišerovo hudební téma a nádherně emotivní konec také budí dojem, že takových míst mohlo být ze strany skladatele i režiséra daleko víc. Iva Janžurová tu podle mě předvádí o třídu vyzrálejší herecký výkon než Petr Čepek, pro kterého to byla v podstatě jedna z prvních velkých filmových příležitostí, ale celý film na obou doslova stojí. V době normalizace jednoznačně jeden z nejlepších filmů a snad i pro tu dobu vzniku jsem byl o tu hvězdičku štědřejší. (02.01.2006)

Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. (05.11.2007)