Seabiscuit

Seabiscuit je velmi povedený a dobře zvládnutý film. Děj je strhující, herecké obsazení skvělé, hudba je příjemná. Film byl natočen podle skutečné události. Je tu žokej "rváč" bez domova, bývalý milionář, ztroskotaný kovboj "trenér". Všechny tři dává dohromady dostihový kůň - toť kombinace pro zajímavé vyprávění. Seabiscuit je film o odvaze, snu, vášni, naději i vůli začínat znovu. (16.02.2011)

Opravdu nádherný film, nejedná se o klasické sportovní drama, ale má to něco navíc. Už od malička mám blízký vztah ke koním, takže je jasné, jak moc mi tento film padl do noty. Nejvíce mě ale zaujal styl režiséra Garyho Rosse, tento "starý" styl vyprávění mám opravdu ráda a strašně mi chybí v dnešních filmech, takže když na podobný film narazím, jsem neuvěřitelně šťastná a vždy ho ocením. Stopáž možná mohla být o kousek kratší, ale zase na rozdíl od většiny tady bych asi neměnila nic na první půlhodině. Pro mě byla silná, vykreslila nám hlavní charaktery a nechala nás nahlédnout do období hospodářské krize. Výborné herecké výkony všech zúčastněných. Seabiscuit je upřímný lidský film s nádhernou výpravou a kamerou. Nemusí se líbit všem, mě se ale dotkl. (05.11.2011)

"Lodní suchar" se mi opravdu netrefil do vkusu. Ale i kdybych byl hodně naladěn, tak na víc jak 3 * by to nebylo. Je to jeden z těch filmů u nichž máte pocit, že jsou vyrobeny v nějakém generátoru. Generátoru situací, herců, scénáře a zejména hudby. No byl tam jednou Moby nebo co to bylo, ale jinak klasický motivy ke klasickým situacím, které jste už slyšeli (a viděli) milionkrát. Další kapitolou je kamera, nerozumím tomu technicky, ale je to ten typ, kdy je vše nasnímáno tak, že máte pocit, že jste si dali PCP. Vše je takové narůžovělé, teplé barvy, oblé hrany. Naprostá ztráta jakékoliv autentičnosti a syrovosti. Hrdinu opouští rodiče či mu kůň valchuje nohu a vy máte pocit, že se tomu tak dějě v domečku pro panenky. Ne fakt né. (26.01.2008)

Velmi povedený film z prostředí, které mě osobně není nijak blízké (znám ho pouze z knížek Dicka Francise), ale přesto mě příběh zaujal, možná i tím, že to není opravdový "sportovní" film. Hlavní linii vyplňuje spíš vztah všech zůčastněných - zejména majitele, trenéra, žokeje a v neposlední řadě i koně a to, jak jsou si navzájemn prospěšní a jak úspěch, nebo třeba jen malinký pokrok se odráží na všech ostatních. (09.07.2005)

Trošku zklamání, ne že by to byl špatný film, ale bohužel i přes to, že má potenciál dojmout, emocionálně se mnou vůbec nic neudělal a navíc mi přišel moc dlouhý (a to mám delší filmy ráda, tak tady první třičtvrtě hodina vůbec být nemusela). Herci odvádějí svůj průměr a jediný kdo mě více zaujal byl W. H. Macy v roli rádiového reportéra. Také jsem nepochopila ty výstřišky z dobových novin, které podle mě rušili celistvost filmu. (26.01.2011)