Debbie a její parťačky

Čekal jsem na konci větší jízdu a víc akce při loupeži samotné, ale díky hvězdnému obsazení mi to nakonec takhle stačilo. Sandra Bullock začíná být tedy plastová jak panenka Barbie a je strašná škoda, že se nenaučila stárnout. I tak mě ale tahle zhrzená Debbie a její parťačky bavily a pokud bude dvojka, rozhodně se na ni podívám. (16.10.2018)

"Mám 45 babek. Můžu, kam se mi zachce." Tak v tom je mezi mnou a Debbie Oceanovou drobný rozdíl. Já totiž mám už takřka plné prasátko a přesto nemám pocit nějaké velké svobody. Ona ho má a tak krade a krade a podvádí a ... krade. Já tedy zloděje nemám rád, ale když se holky rozhodly vykrást něco tak zbytečného jako je Cartier, tak jsem byl ochoten jim fandit. Genialita jejich plánu sice spočívala v tom, že přestanou platit fyzikální, logické i Murphyho zákony, ale vždyť jsou to dámy a ty se banalitami nezatěžují. Důležité je, aby to na povrchu hezky vypadalo a v tomto směru nemám ke snímku nejmenší výhrady. (22.05.2019)

Dannyho parťáci nepatří mezi filmy, na které bych se těšil, ale nemohu říct, že bych se při jeho sledování náramně nebavil. Ženská verze má nezajímavé postavy, příšernou hudbu a spoustu trapných (nebo nikam nevedoucích) scén... vlastně nic, na co bych si za týden vzpomněl. Když například postava Sandry Bullock ve filmu děkuje osazenstvu za jejich "hard work", její slova se míjí účinkem, jelikož film nám žádnou těžkou dřinu neukáže. Všechno jde jako po másle. Tohle je ten nejhorší typ filmu... nudný film. (31.08.2018)

Dannyho parťáci v ženské verzi. Úplně takhle jednoduše se děj celého snímku dá popsat. A přesně v oné jednoduchosti tkví ten zásadní problém - ten film jinak nepřichází s ničím novým. Je to v podstatě jen replika předchozích snímků, akorát jen se slabším padouchem, menším napětím a koukatelnější skupinkou hrdinů. Film tak trochu i vykrádá vymoženosti z M:I série, což vůbec nekoresponduje s kouzlem Clooneyho bandy, která se ke svému cíli vždy dostala sice velmi komplikovaným, ale zároveň stále uvěřitelným způsobem. Nenechte se voblbnout obsazením, protože veškeré zlodějky hrají samé skvělé a sympatické herečky (Cate Blanchett, Sandra Bullock, Anne Hathaway, Helena Bonham Carter), Ocean´s 8 je docela zábavným, ale i ve výsledku dost průměrným "heist" snímkem, ze kterého vám jen těžko spadne čelist na zem. (Možná tak maximálně z Rihanny v červených šatech, fííha..) Sorry dámy, ale bez jakékoliv misogynie či antifeminismu musím říct, že chlapcům se to povedlo lépe. Průměrné 3* (13.09.2018)

Debbie a její product placement. Taneční párty, během které běží na plátně Jules a Jim. Helena Bonham Carter mluvící plynně francouzsky. Sandra Bullock křičící německy „boty do mrazáku". Další momenty pozvedávající film z průměru si nevybavuji. Všechno je tak nějak OK, což mi při podobném obsazení rozhodně OK nepřijde. Herečky, z nichž většina výborně ovládá i umění komedie, skoro nemají možnost být vtipné či vůbec něčím zaujmout. Jména všech parťaček poprvé slyšíme zhruba po hodině filmu, což dobře dokládá, nakolik autorům scénáře záleželo na postavách. Stejně malý důvod zajímat se o ně máme v důsledku toho také my. Je přitom poměrně žádoucí pociťovat určité sympatie ke skvěle upraveným ženám (vč. rastafariánské hackerky a kapsářky žijící na ulici), které se oblékají do elegantních šatů a kostýmků a přesto mají potřebu přilepšit si o několik desítek milionů dolarů. Motivace k činu je jakžtakž srozumitelná pouze v případě Debbie (osobní pomsta), pro ostatní dámy se zjevně jedná pouze o zpestření a přivýdělek. Bylo mi lhostejné, zda jejich plán, velmi jasně vyložený a s podivuhodnou samozřejmostí naplňovaný (což pohřbívá veškerou napínavost), vyjde. ___ Učinit dějištěm loupeže Met Gala, tedy opulentní přehlídku snobismu, umožňující ženám a mužům u televizních obrazovek slintat nad šaty, které si v životě nebudou moci dovolit, se navenek zdá jako „soderberghovsky“ podvratný tah (hrdinky poškodí akci posilující přesvědčení, že základem šťastného života je vydělávat hromadu peněz a dobře vypadat před objektivy fotoaparátů). Film ve skutečnosti dělá akci a všemu, co je s ní spojováno (časopis Vogue, drahé šperky, šaty od špičkových módních návrhářů), skvělou reklamu. Nejenže k ní není kritický, ale navíc se zakládá na stejném okouzlení krásným povrchem. Každý záběr (a herečka v něm) musí primárně dobře vypadat. Jeho přínosnost pro vyprávění je sekundární. Proto film obsahuje spoustu vycpávkových záběrů, které jej hlavně v roztahané první polovině zpomalují. Sice to nedosahuje stejně obludných rozměrů jako v Padesáti odstínech svobody, což bylo v podstatě jen pásmo reklam s pohlednými herci, ale občas jsem z toho měl podobný dojem. Debbie a její parťačky zkrátka nechtějí okrást bohaté lidi, protože jimi pohrdají, ale aby mohly být jako oni a nosit stejně luxusní konfekci. Jde o značně problematické poselství, zvlášť s ohledem na ženy coby cílovou diváckou skupinu (a tedy předpoklad, že přesně po tomhle ženy touží). Vlastnit luxusní zboží je nezbytné. Kde na ně seženete peníze, není podstatné. Ať žije marnivost! 55% (07.06.2018)