Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
Žert je rázným výpadem proti komukoliv, kdo by rád tvrdit, že na světě existuje něco jako spravedlnost. Není to jen román/film, který ukazuje, že pomsta je nesmyslná. Kundera chce spíš říct, že sám svět nedává ve své podstatě smysl. Je to jen změť hořko-sladkých, mnohdy bolestně-směšných momentů, jdoucích vždy nepředvídaným (a často tím nejhorším možným) směrem, proti našim pohnutkám či nejlepším předsevzetím. Jakoby osud, pokud vůbec existuje, byl jenom jakýmsi dětinským a zároveň sadistickým vtipálkem, ničím víc. Přiznám se, že podobně jako u většiny Kunderových děl jsem na jednu stranu Žertem fascinován, pro jeho rafinovanost, chytrost i postavy a zároveň zděšen jeho nekonečným cynismem a nevírou v jakýkoliv vyšší smysl našeho ubohého lidského pachtění. „...vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno...“ ()
Osekání Kunderova geniálního románu pouze na Ludvíkův úhel pohledu byl pro potřeby filmovosti výsledného díla pravděpodobně nezbytný krok. Díky němu není Jirešův film pouhou zdařilou ilustrací předlohy, ale svébytně fungující adaptací, ve které pochmurné zacyklení osudu hlavního hrdiny vyniká o to zřetelněji. Dialog s minulostí v první polovině je krystalicky čistým vítězstvím filmového média. 90 % ()
Cynický odsudek prašivé ideologie vyvolávající "vážnou radost, kde není prostor pro legraci" a která křiví charaktery věrců i bezvěrců. Z nadšených soudruhů se stávají zhýralé a pokrytecké svině (Munzar) nebo zoufalci schovávající se za šťastný úsměv (Dítětová), svobodomyslné překroutí v netečné cyniky bez budoucnosti (Somr). A neteční (všichni ostatní), ti jsou vždy pouze poslušní. K člověku až hnusně upřímné. Takhle nějak si představuji dokonale depresivní film. ()
Vrcholná adaptace Kunderova románu, Jaromil Jireš přesně postihl ducha Kunderova textu a přidal magický černobílý obraz českého filmu šedesátých let, který si s narativním světem Milana Kundery dobře rozumí. Všechny ostatní filmové (i zahraniční) adaptace už se s Kunderovými texty výrazně míjí... Ten závěrečný Somrův beznadějný pohled...ten v sobě obsahuje všechnu bezvýchodnost nikdy neproběhlého vyrovnání se s komunistickou minulostí... ()
Srdcovka. Nejen kvůli prostředí mého milovaného Hradiště, nejen díky folklóru, nejen díky tomu, že Žert je má oblíbená Kunderova kniha (i když tady samozřejmě vypreparovaná). Film má totiž atmosféru. Taky myšlenky, které zde nevyznívají do prázdna. A hlavně scény, kdy vzpomínající Ludvík je sice uvězněn v přítomnosti, ale vzpomínky a osoby na něj reagují z minulosti. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (18)
- V srpnu 1971 byl film Žert Husákovým režimem umístěn do trezoru. Znovu byl uveden až v srpnu 1990. (ČSFD)
- Jirešův Žert je společně s hollywoodským zpracováním Nesnesitelné lehkosti bytí jedinou adaptací z celkového počtu šesti Kunderových románů. Snímky Já, truchlivý Bůh režiséra Antonína Kachlíka a Nikdo se nebude smát režiséra Hynka Bočana odkazují pouze na dvě z povídek jeho Směšných lásek, a tudíž je nemůžeme považovat za plnohodnotnou románovou adaptaci. (Parlay)
- Tragickú postavu fanatického Alexeja si zahral Miloš Rejchrt, ktorého režisér objavil na schôdzi Akademickej študentskej rady. (Raccoon.city)
Reklama