Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (více)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (112)
Ponurý film, kterému dvojice Rudínek a Hanička dodává vzlet a noblesu ušmudlanou od uhlí. Obecně filmy s alkoholiky nemám ráda, ale Hrušínský se role chopil natolik geniálně, že mi jeho myslivečkování ani nevadilo. Kachyňův režijní rukopis se zde již naplno vykresluje a divák je filmem zcela uhranutý, přestože je prostředí ohavné a lidé v něm na první pohled nezajímaví. ()
Toľko beznádeje vo filme s takým názvom bolo na mňa priveľa. Hrušínský, ako vždy bezchybný, len z tej nálady filmu ma šlo roztrhnúť, aspoň to malé svetielko nemuselo stále zhasínať. Hegerová by sa ako profesionálna herečka určite nestratila. Na filme mi nejako chýbalo to, o čo by som sa oprel a čomu by som držal palce. –––– Tos' Edisone mohl vědět, že když vymyslíš žárovku, tak se bude dělat i v noci. ()
Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce. ()
Velké psychologické drama, které se však samo smrštilo absencí seskládání střípků z Magdalenina života, nedozvíme se, proč skončila tam, kde skončila, a proč přišla o děti. U Ignáce to snad ani vědět nechceme, tam je jasné, že svůj život utopil v panácích Myslivce. A tak nezbývá než zas a znova obdivovat Hrušínského herecký projev a s úctou konstatovat, že uměl hrát nejen očima, ale i zády. ()
To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci. 1) 34letý Jan Procházka (scénář) a 39letý Karel Kachyňa (scénář, režie) vytvořili poetický film o alkoholikovi a prostitutce, snímek bez vulgarit. 2) 43letý vynikající Rudolf Hrušínský (alkoholik Lucin), 32letá Hana Hegerová s čertem v těle (Lucinova partnerka prostitutka Magda) a dobové reálie udělali své. 3) Snímek charakterizují vynikající zobrazení depresivního prostředí, psychologie postav, které si neumějí s životem poradit a skvělé herecké výkony. Ale stejně jako komentátor nascendi, ani já nemám rád filmy o loserech. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (9)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
Reklama