Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (více)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (703)
Velice pěkný podzimní film o pozoruhodných postavičkách chatové oblasti v Kersku. Menzel měl k dispozici (a to opakovaně - Vesnička, Postřižiny...) naprosto neuvěřitelně skvostné herecké obsazení, které nenápadně souzní s výtečným scénářem. Ale i přesto nejsou Slavnosti mojí srdcovou záležitostí. Vesnička a Postřižiny - hmmm, tak to já radši, pane Menzele. ()
Když někdo umí, tak prostě umí a to platí jak pro literární předlohu Bohumila Hrabala, která uvedla v život bodré panoptikum chatové kolonie v Kersku, tak pro snímek Jiřího Menzela, který znovu potvrdil svůj vytříbený talent pro konverzi kvalitní literatury do kvalitního filmu. Co funguje Hrabalovi díky slovu, funguje Menzelovi díky precizní práci s obrazem, scénářem a herci. Nádherný film, poetický v tom nejpoetičtějším slova smyslu. Jaromír Hanzlík ve druhé osudové rolí... ()
Nemôžem si pomôcť, ale i napriek hereckým velikánom a ich výkonom to zas taká filmová kreácia nie je. Pokiaľ ma staršie filmy z dôb socialistického Československa z nejakeho dovodu priamo neoslovia, tak mam s nimi problem, ako aj v tomto pripade s Menzlem. Verim, ze si to vsetci na placi nesmierne uzivali, no tentokrat nahanacky divej svine, hadky ci sipkovu nebo s knedlikom ide mimo mojho gusta.... na mna to zaposobilo mdlo a obycajne... ()
„Tu máte vestu. Nemá gombíky ani dierky pre gombíky, krajčír bol ožratý... ale nekúpte to.“ Výborná česko-slovenská komédia so skvelými dialógmi, bezchybným hereckým obsadením (v čele s Rudolfom Hrušínským) a k tomu originálna chlapská poľovnícka zápletka. Plus pivo, saláma, klobása, divina, jeden bernardín a koniec, aký asi nebudete čakať („Kamaráti ma čakajú na držkovú.“). ()
Máte štěstí, že jedu zrovna kolem - až teď mi došel skrytý dvojsmysl, neboť Hanzlík přitom přijel na kole (a podobných krásných a kouzelných skrývaček je ve filmu více). Hrabal jako spisovatel mě moc nebaví, i když povídky, podle nichž vznikly Slavnosti, měly své kouzlo (které ale zřejmě umocňovalo to, že jsem je četl až poté, co jsem viděl film, takže jsem si ho do nich zpětně promítal a o to se mi zdály lepší - prostě ty postavy měly ksicht) a tohle je bezesporu nejlepší filmová adaptace jeho díla (např. Postřižiny považuji za hroznou nudu, Ostře sledované vlaky za průměr a Obsluhoval jsem anglického krále za naprostý úpadek - doufám, že kniha je mnohem lepší) plná nezapomenutelných scén, vtipů, hlášek ("teď jste nám vypustil duši", "brambory dám prasátku a prasátko pak mě") postav, situací a zapamatováníhodných monologů. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (37)
- Ve filmu "hráli" celkem čtyři kanci: Dva vycvičení byli natáčeni při lovu. Třetího vycpaného použili filmaři při přetahování o prase. Posledního kance snědli herci se šípkovou omáčkou a zelím. (NiaWolf)
- Dlouhovlasá tenistka jedoucí na kole vlevo (14. minuta filmu) je Milada Štýbrová, známá jako Michaela Lamková se stříbrnými botami hromnicemi ve filmu Bota jménem Melichar (1983). (Ipuwer)
- Jiří Krejčík (Karel) často fušoval Jiřímu Menzelovi do natáčania, a preto medzi nimi panovali časté hádky. (Jello Biafra)
Reklama