Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (984)
Napoprvé k zasmání, napodruhé k pousmání, ale hlavně k zamyšlení, na potřetí a dál... pro potěšení. Milý příběh s vesnickou tematikou. Svěrákův scénář s celou řadou výborných scén a dialogů, z nichž jako triatlet vybírám Turkův (Čepek) plavecký trénink, jako kynolog vztah dr. Skružného (Hrušínský st.) k psovi Karlu von Bahnhofovi, jako milovník filmu Otíkovu (Bán) zálibu v návštěvě kina, jako češtinář Kájovu (Aubrecht) snahu opakovat "zejména zájmena". ()
Poetický, leč mírně zkreslený pohled, na socialistickou vesničku. Pivo se zde pije ze sedmého schodu, chlapi lijí pivo oknem, večeru vládne obrazovka se zavražděným Bradleym, v kině dávají úžasné rumunské filmy a nevěra bují za každého režimu. Vesnička je zaplněna svéráznými obyvateli - zásobovač autoopraven Dr. Skružný se za jízdy stále kochá, momentálně zaostalý rohlíkožrout Otík obdivně splachuje záchod a funkce rostlináře Jaromíra není ohrožena ani s popáleným penisem. Vlastně proč by to tak nemohlo být? ()
Vyvrcholení Menzelovy "české éry". Po momentkách z pivovaru a chatařské kolonie vykreslil Menzel na svou dobu hodně otevřený portrét "velkovesnice", který podobně jako předešlé filmy zdobí výborné vystižení atmosféry, nezapomenutelný humor a výborné herecké výkony. Přesto Vesničku řadím až za Postřižiny a Slavnosti sněženek, snad proto, že byla televizí příliš zprofanována, snad proto, že pro mne nemá kouzlo předchozích opusů. Snad proto, že spíš kritický podtext mám radši idylu Kerska a Nymburka... Velmi subjektivní. ()
Je to jasné, Zdeněk Svěrák je génius! Člověk extrémně produktivní, přitom snad každé jeho dílo je skvost! Ať jsou to filmové scénáře, divadlo Járy Cimrmana, nebo texty písní. Jeho humor je nezaměnitelný, tak laskavý, jemný a inteligentní, až zůstává rozum stát. A scénář k Vesničce je jeden z absolutních vrcholů jeho tvorby, jde tedy o dílo jedinečné! Dohromady s úžasnou režií Jířího Menzela a superhvězdným obsazením to dalo vzniknout jednomu z nejlepších filmů v československé historii a v oblasti komedií tomu nejlepšímu vůbec! Film, který jsem viděl (nekecám) alespoň třicetkrát a který mě stále dokáže odrovnat, ačkoli ho znám nazpamět (ačkoli tohle lze říct o většině vecí z pera Svěrákova – vedle všech her DJC ještě Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Trhák, Kulový blesk, Vrchní prchni, Jáchyme, Obecná škola, Kolja a nově i Vratné láhve)! Přesto Vesnička nad ostatními mírně vyčnívá svou dojemnou laskavostí a atmosférou! Tolik kultovních hlášek, které vstoupily do obecného povědomí – pivo se „sedmého“, „ja celej se otáčet můžeš?“ „jeď do Pelhřimova.“,„to neděláš dobře, Jaromíre“, „vy jste se zase kochal.“……Vesničko má středisková je geniální dílo bez slabého místa! ()
Nechci zde básnit o "geniálních" hereckých výkonech, toho se zde ochotně ujímají jiní, navíc se ve filmu objeví i řada herců spíše průměrných. Osobně mě na tomto filmu nejvíce baví subtilní "otcovský" vztah, který Pávek chová k Otíkovi. Prozrazuje tak to, že má v jádru dobré srdce, které maskuje za netečnou tváří, a které se v pravém okamžiku projeví. Stejný motiv Svěrák rozvíjí o 11 let později i v Koljovi mezi postavou stárnoucího muzikanta a malého ruského chlapce. Z dalších postav ve filmu pro mě stojí za pozornost žárlivec Turek, malíř Ryba a doktor Skružný, zbytek mě spíše otravuje. Pro mě osobně nejzajímavější postavou vůbec je zde ale František Vláčil v cameo roli stejnojmenného nemocného starého muže, před nímž doktor pronese slavnou repliku o nutnosti poslat tělo do hrobu "zhuntovaný". On pak žil ještě dlouhých 14 let, ale v tomto filmu vypadá, jako by měl smrt na jazyku. UPDATE 26.12.2019 - Tím, jak je ten film do omrzení stále dokola reprízovaný v telce, zjišťuji, že už se mi vlastně moc nelíbí. Hromada věcí mi tam vadí, většina humoru mi zde přijde spíše nevtipná (což bude i dost souviset s tím, že už to člověk zná nazpaměť), a celkově se mi ta menzelovská laskavost a poetika začíná dost protivit, ale to by bylo asi na dýl. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (111)
- Roli příslušníka Veřejné bezpečnosti vyšetřujícího okolnosti nehody, kterou zavinil Josef Turek (Petr Čepek) řídící pod vlivem alkoholu, ztvárnil Jiří Schmitzer, který se ve skutečnosti sám jakožto řidič pod vlivem alkoholu stal v roce 1976 účastníkem automobilové nehody, při níž dokonce zemřel člověk. Strávil rok a půl ve vězení (trest byl tři roky). (JoranProvenzano)
- Některé scény evokují postavy z němých grotesek. Hlavní postavy Pávek (Marian Labuda st.) a Otík (János Bán) se podobají slavné dánské dvojici Pat a Patachon, kterou tvořili Carl Schenstrøm a Harald Madsen. Scéna, kdy Otíka Pávek budí, je typická scéna, kterou na platně mnohokrát převedl Stan Laurel. (sator)
- Rostlinář Jaromír (Oldřich Vlach) je za celý film osloven pouze jedinkrát příjmením (Kunc), když jej osloví Otíkova teta (Milada Ježková) po jeho dedukci při vyšetřování Otíkova odchodu do Prahy v kanceláři JZD. (Strato61)
Reklama