Babí léto

Velice lidský film, který diváka dojímá, ale citově nevydírá. Pomáhá vcítit se do pocitů lidí, o kterých je společnost přesvědčena, že už patří do starého železa, ikdyž oni sami se tak ještě necítí. Před všemi 3 hlavními protagonisty smekám klobouk, opravdu výborné herecké výkony (ale dobrá byla i menší role Zity Kabátové), dále se mi moc líbila hudba a samozřejmě mě oslovilo poselství/hlavní myšlenka filmu. Ikdyž je Babí léto ve své podstatě docela depresivní, kvůli tomu konci z něj mám dobrý pocit. Pro mě 5* záležitost, na kterou se v budoucnu znovu rád podívám. (06.07.2009)

Filmy s tematikou stáří a jím podobné mám rád. Musí být ale podpořeny kvalitním scénářem, hereckými výkony a tou pravou atmosférou. Z Babího léta mám velice rozporuplné pocity a dojmy. Velké množství uživatelů zde doslova proklamuje vynikající herectví hlavního tria. Nad tím bych se rád pozastavil. Vlastimil Brodský dle mě odvádí svůj herecký standard. Co mi ale vadí, je skutečnost, že je často brán do souvislostí osud samotného Brodského s jeho postavou Františká Hány, kterou zde ztělesňuje. Snímku tento fakt spíše škodí a odvádí pozornost někam jinam. Postava Stelly Zázvorkové je totálně zvrhlá a šílená. Jestli je Emilie Hánová propagována jako zodpovědná, ustaraná a ještě kdovíco postava, tak je ten, kdo to píše, zralý spolu s ní na psychiatrickou léčebnu, mírně řečeno. Já osobně jsem své prarodiče nikdy něco podobného dělat neviděl. Sice chápu, že takoví lidé existují, ale popisovat je takovýmto způsobem je poněkud unáhlené, opět mírně řečeno. A nakonec Stanislav Zindulka (a jeho pes). Český lev je dle mě nejzaslouženější, jeho postava nejlidštější a nejuvěřitelnější. Co se týče scénáře, šedý průměr. Trošek emocí ve mně vyvolal až závěr, což je u filmu s tímto tematem nemalý minus. Když srovnám Babí léto s Časem umírat, který je vpravdě minimalistický, na stáří se dívá z trochu jiné perspektivy a pracuje s daleko menším množstvím herců, tak první jmenovaný prohrává na plné čáře. (23.09.2008)

Pojednanie o smrti tak, že ju ani človek neberie ako niečo negatívne. A na starších ľuďoch také to zmierenie a niečo ako plánovanie pohrebu s úsmevom aj často badať. S takou istou gráciou to Brodský dokázal zahrať. Zvláštne, keď myseľ ešte funguje, dokonca myslí ako pubertiak, chce sa baviť, chce ešte niečo zažiť, ale telo má svoje limity. Škoda, že Brodský sám s takouto gráciou odísť nedokázal a zvolil si odchod, aký si zvolil. (23.11.2023)

Michálek potvrzuje pozici nejtalentovanějšího českého režiséra současnosti a pověst českého Clinta Eastwooda. Babí léto více než předchozí filmy sází na obyčejný lidský příběh nabitý emocemi. Režisér velmi čitelně pracuje s opozicí ženské přízemnosti (sklonem k řešení praktických a reálných problémů) a mužského snílkovství. Obojí staví tváří v tvář smrti a prezentuje tak vynikající studii povah v nejextrémnějším momentu lidského života. Hlavní herecké trio dovedně pracuje s jemnou mimikou, náznaky a odstiňuje tak nejmenší nuance pocitů svých postav. Komorní koncert, kterému ve své vrcholné roli vévodí Vlastimil Brodský. (10.02.2010)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)