Rychlé šípy

Už jako dítěti se mi hnusila díla, která se kolegům dětem snažila namluvit, že kdejakej desetiletej fracek je mnohem chytřejší, zdatnější a bystřejší než ostatní dospělí. Foglarovky jsou dokonalým zhmotněním podobných blábolů. Děcka, vykašlete se na různé bobří řeky a přečtěte si raději Julese Verna. (20.06.2006)

Jedna z vecí, ktorá vo Foglarovom písaní rozhodne nezostarela, je zmysel pre kompaktnú zápletku, budovanie a zahusťovanie atmosféry. V Bočanovej adaptácii sa najsilnejšie stránky knižnej Záhady hlavolamu transformujú do mierne expresionistických kulís, primerane ošarpanú, šedivú vizualitu mysterióznej štvrte a pridávajú sa k nim pomerne odvážne vizuálne riešenia a reminiscencie novovlnového štýlu. Dôsledne dobrodružný televízny projekt. Aj po toľkých rokoch. (06.12.2019)

Rok 2018 jsem si užil v duchu hesla „návrat do dospívání“ – přečetl / viděl jsem Harryho Pottera, Stranger Things, tématem Letní filmové školy byly horory pro dospívající (Stůj při mně, Dům plný strachu, Záhrobní komando)... A do této linie mi skvěle zapadla i moje dětská láska, Záhada hlavolamu. Kdo z nás, městských kluků, si nehrál na Rychlé šípy, nelezl do opuštěných baráků a nezaložil nějakou chlapeckou partu? Křivolaké pražské uličky, záhadný hlavolam, Širokova škraboška... Stačí ta slova vyslovit a příjemně mě zamrazí. Rozhodl jsem se tedy osvěžit si paměť a seriál jsem si po mnoha letech pustil. Otázka je, jestli to bylo správné rozhodnutí. Bohužel jsem totiž zjistil, že není tak dobrý, jak si ho pamatujeme. Herecké výkony skoro všech kluků toporné, chlapci navíc nejsou vždy vybráni v souladu s předlohou (vyčouhlý Mirek Dušín), hihňají se i v dramatických situacích... To by se ovšem dalo přejít, protože to má jisté „novovlnné“ neherecké kouzlo. Horší je, že tvůrci jako by nevěděli, jak vytvořit seriálové napětí. Tzv. cliffhanger tu neexistuje, příběh většinou prostě najednou skončí, protože uplynulo 20 minut, a to i v těch nejméně napínavých situacích, jako když si třeba Šípy jen čtou kroniku. Nakládání s filmovým časem je tak nějak podivné - první tři minuty se shrnují minulé díly, poslední tři minuty jsou titulky a zbývá tedy zhruba čtvrthodina, v níž často chlapci prostě jen jdou nějakou temnou chodbou. Dobrým příkladem je díl pátý. Na začátku sice od zvoníka poprvé slyšíme jméno Jan Tleskač, ale po zbytek dílu už jen sledujeme kluky, jak lezou kanálem a šokující pointou je, že otevřou dveře… Díl šestý pak pokračuje tím, že otevřeli dveře, zjistili, že jsou v kapli a zase asi osm minut s baterkami chodí po temné kapli… Když se to vezme kolem a kolem, příběh není zas tak zábavný, jak by se zdálo: Šípy najdou nějakou kroniku, kde je napsáno, že mají jít za zvoníkem a do Přístavní, tak jdou za zvoníkem a pak do Přístavní, tam najdou deník, z nějž se dozví, že mají jít zase jinam… Skutečně dramatických okamžiků (Široko, Červenáčkova „zrada“) je vlastně v seriálu dost málo. Stopáž je trochu přepálená. Podle zajímavostí na zdejším webu ostatně seriál měl mít pouze sedm dílů, ale protože vybudovat v ateliéru celá Stínadla stálo hodně peněz, dostali filmaři za úkol, natáhnout ho na dílů devět. Na výsledku to je bohužel trochu znát. Přes to všechno se ovšem nedá hlasovat průměrně – jak jsem napsal výše, toto dílo je pro mnoho kluků několika generací srdcová záležitost. Ve spojení dospívání a mystéria; v tom, že se nebojí dětem předkládat témata jako zrada, strach a smrt, je pravým předchůdcem všech těch Potterů a dalších záležitostí, co jsem jmenoval výše. (03.03.2019)

Výborný seriál podle knížek Jaroslava Foglara, takže v našich zemích vysoce kultovní záležitost a až legendární text o životech světců:-) Tedy Mirka Dušína, Jarka Metelky, Červenáčka, Jindry Hojera a Rychlonožky...Rychlé šípy... Klasickému seriálu Hynka Bočana velmi prospěl černobílý filmový materiál a především výběr lokace, stará křivolaká Praha je přímo geniem loci Stínadel, tajemné čtvrti, kam se Rychlé šípy tak rádi vydávají za dobrodružstvím... Příběh Ježka v kleci, legendárního hlavolamu, je příběhem kolektivním, který si prožil nejspíš každý český kluk v dětství. Trochu mi vadil výběr později televizně zprofanovaných známých tváří (proč musel znesvářené vůdce vontovských klanů hrát právě téměř dospělý Krampol se Štěpánkem, to nechápu, o Jaroslavu Satoranském coby Vojtěchu Vontovi nemluvě...mezi těmi zástupy komparzu v dětském věku se vyjímali dosti nepatřičně...) a dost krátká stopáž jednotlivých dílů (25 minut skutečně ulétne jak voda)... Jinak je Záhada hlavolamu důstojnou adaptací Foglarových krásných knížek... (21.12.2007)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)