Bony a klid

Film si určitě nehraje na žádné umělecké ambice, ale doba, kterou příběh ukazuje, byla 100% reálná, hudba která provází film od skupiny Frankie Goes To Hollywood je vybraná super. Vše nějak patřilo k sobě. Doba byla pod vlivem diktatury socialismu. Tuzexy, tam se dalo nakupovat jen za bony poměrně kvalitní zboží dovezené ze západu. Bony byla vlastně měna, kterou dostávali lidé kteří, pracovali v zahraničí, protože valutové konto nebylo možné v bance mít, tudíž to stát měnil na bony, ale tato měna platila pouze na území naší tehdejší Československé republiky. Vekslák, to byl ten, který měnil západní měnu za bony kupující od zahraničních turistů a obratem nabízel před obchody tuzexu, cca za 5,50 až 6,50 Kčs, kdo měl dobré známosti, mohl to mít za 5,- Kčs i méně. Že to byl slušný zisk z celé transakce, to je víc než jistý. V období vánoc veksláci bony prodávali vždy za větší cenu, hold to byla pro ně nejlepší doba. Běžný občan bohužel neměl možnost bony normálně koupit, proto tento černý obchod čile fungoval hezkou řádku let. Samozřejmě film patří neodmyslitelně k obrazu této podivné doby. Představitelé v hlavních rolí jsou vybráni dobře. (16.08.2007)

Kdo chce moc, nemá nic. Olmerův film ve své době způsobil poprask nejen tím, že otevřeně a bez příkras popisuje strastiplný život lidí v socialistickém Československu v osmdesátých letech se všemi jeho zákrutami a falešnými iluzemi, ale také, a to především, obnažuje hroutící se totalitní systém, který svým oficiálním nepřátelům všemožně ustupuje či jim bez uzradění vychází vstříc. A přestože leccos už zestárlo, dokumentární hodnota tohoto nonkonformního snímku přetrvává. (03.04.2022)

„Tohle je Praha, ne nějaká zasraná Boleslav!“ Omílání stejné hudby pořád dokola je sice pravdou, ale raději stokrát Frankieho, co jde do Hollywoodu než český syntetizátorový aušus Steps of Frankie J. a přiznejme si, že bez hudby by byl Olmerův film poloviční. Takže Let´s go veksl, pan domácí s mlékem starců, Don´t Touch Me Skamene, čtveřice argentinských reprezentantů běhající po polích a Harry Hanák, dopadající z výšin na pevné střechy komunistických vozů, aniž by je promáčkl. Z pohledu toho, co potřebuje současný útok fotbalové Sparty v zakončení, je název snímku opravdu nadčasový.. (13.09.2010)

Klady filmu - gradující atmosféra, která s postupem stopáže jen hořkla, sednoucí herci (vyjma Romana Skamene, který mě prudil svým "Klídek" už od začátku) a poutavý děj. Zápory - repetitivní, dorudavytáčející hudba, Roman Skamene. K tomuhle snímku se těžko staví jasný názor. Dobu jsem nezažil, mám to jen z vyprávění. Ale z toho, co vím, mi přijde že to Olmer dokázal vystihnout v dost pravděpodobném světle. Bůh ví, kolik takových Holců, co chtěli rychlý prachy bylo. Hodně hořká záležitost. (06.02.2022)

Neskutečně našlapanej biják. Castingu filmu uděluju jedničku s hvězdičkou, především Pepa Nedorost je jednoznačnej hereckej vekslák. Úplně si představuju jak jde po skončení natáční za Olmerem a říká "nechceš bony, vole". Film díky kameře působí realisticky a díky hudbě má v sobě sex apeal jak hrom. Ani se mě nechce věřit, že Vítek Olmer uměl dřív točit i sex, ať už obraběčku zezadu (záběr na stíny ) nebo klasickou lízačku (sklo + zoom obličeje ženy ) . Dialogy jsou taky jedná velká paráda. Vzpomínám si, že jsem znal jednoho veksláka dělal nám jako dětem výchovnýho poradce na škole v přírodě. Měl úplně stejnou džínovou bundu jako Richard a ten slovník, no ten byl pekelnej, prachy z něj tekly a historek co nám jako dětem vyprávěl sme se nemohly nažrat. Atmosféra filmu je nehynoucí, vždycky si vybavím jak jsem jako fagan v tuzu na míráku dostával švýcraskou čokoládu a možná jsme se viděli u tuzu na pankráci i s kolegou dobytkem. Fakt je úplně buřt, že podstata tohoto filmu je už dávno v hrobečku, pořád funguje naprosto skvěle, hlavně pro ty, kdo ve svým životě na vlastní uši slyšeli "nechceš bony, vole." (27.05.2014)