What's Up Doc?
Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Iva Hüttnerová, Ondřej Pavelka, Eva Asterová, Anna Ferencová, Ferdinand Krůta, Bronislav Poloczek, Eva Holubová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nehrdinský hrdina příběhu, čtyřicetiletý Bohouš Burda, je věčný idealista, který je nespokojen s tím, jak žije. Manželství nestojí za nic, jeho žena žije zcela v zajetí počítačů a nemá pochopení ani pro jeho recesní vtípky. Život ve velkoměstě ho otravuje doslova i v přeneseném smyslu, touží po rodné hájence v čisté přírodě. Radost ze života chce hledat jinde než v technickém pokroku a vyjádření tohoto názoru mu vynese dokonce i několik dobře mířených ran pěstí. A tak přichází vzpoura - proti všemu a proti všem. Do cesty se mu navíc připlete i mladá půvabná dívka Terezka, která má podobné názory jako on. A tak Burda končí v horách s pojízdnou zubní ordinací a s dívkou, která chce žít jen s ním. Zdá se, že idylka může začít. Jenže... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (173)
Kdyby to režíroval Ladislav Smoljak nebo třeba Jiří Menzel, tak by to mohlo být krásná hořká komedie. Vít Olmer se zmohl jen na vyšeptané drama bez poetiky a bez lehkosti. Zdeněk Svěrák schopné vedení nepotřeboval a chybějící ingredience suploval svým přirozeným výkonem. Jenže chtít něco podobného po Ondřeji Pavelkovi je přinejmenším pošetilost. ()
Tak totožné obsazení jako ve filmu Jako Jed vás trochu nutí ke srovnání. Oba filmy jsou skvělé, ale tento jemnější a romantičtější. Don Quichotsky ekologický Svěrák byl permanentně smutný a přitom rozdával větami veselí. Ivona Krajčovičová je velmi přitažlivá. Vlastně se mi moc líbí až dodnes. Vlastně sakra......jsem se znovu zamiloval. Mám raději jeji andělštější verzi než ďáblíka z Košic. "Neplač......ať máme veselé dítě." 80% ()
Tohle mělo všechno. Perfektní mix komedie a drama o nástupu krize středního věku ve víru čím dál více nastupující kybernetiky a snaze tomu všemu nějak uniknout. Když je splín, hlásí se navíc nostalgie, hlavně v časech kdy se Bohouš Burda čím dál více odcizuje emancipované manželce. A tak vzpomíná na dětství a na časy, kdy se sice žilo tvrdě, ale mnohem klidněji. Jak sám říká - moje máma prala v neckách, ale času na nás měla i tak mnohem více než dnes má na mně manželka co pere v pračce. Není naštěstí sám, kdo se v tom chaosu moderního světa, který jiným vyhovuje tak trochu ztratil... Ačkoliv obklopeni lidským pulzujícícm sídlištěm, cítí se tito ztracenci velmi osamělí. Naštěstí Bohouš najde spřízněnou duši, která má pochopení nejen pro jeho povahu, ale i nahlížení na čím dál zmatenější a jemu se vzdalující svět. --- Musíme si uvědomit v jaké době se film natáčel. Staré, mnohdy několik set let vlhké roubené chaloupky ustupovaly novým chatám nebo šumperákům a jejich modernějším verzím , mnohde se bouraly celé historické čtvrti aby se udělalo místo panelákům. Průmysl vyrábějící často neupotřebitelné a nikde nechtěné věci nehleděl na ekologii a tak u každého závodu nebo i JZD tikala časovaná puma v podobě skládek či kontaminované půdy, nehledě na čmoudy se sírou a popílkem co chrlily na naše lesy komíny fabrik. Zdálo se, že nemůže být hůře a téma ekologie začalo být velmi často zmiňováno už i na stranických schůzích. Pád režimu, alespoň tohle zastavil nicméně nástup kapitalismu a čím dál rychlejší zavádění počítačů a internetu do našich životů nebylo nám myslím jen ku prospěchu. Národ začal hloupnout, konzumovat, bavit se až k smrti. Ačkoliv jsme všichni vzájemně propojeni sociálními sítěmi, e-maily atd... leckdo se cítí osamělejší než dřív. Ne každému totiž vyhovuje (zejména těm starším) místo návštěvy nebo zavolání krátká zpráva přes třeba whatsapp - jak se máš? A tak leckoho dnes včetně mne tak skutečně dokáže vrátit k normálu jen vypnutý mobil, šumící les bez wifiny s nějakou opuštěnou chatkou či jen s oblohou nad korunami smolou vonících borovic. To je ta jediná pravá nabíječka našich z civilizace vyhořelých baterií. Ten únik. Návrat někam zpátky kam jsme patřili, ale z čeho jsme vývojem vpřed vypadli... Nebudu tu lhát, i já se pak zase rád po čase vrátím, dám si horkou vanu a přečtu na mobilu zprávy. Přesto si říkám co by bylo tu možnost vypadnout do přírody nemít ? Toto téma se ve filmech objevuje zas a znovu, vzpomeňme třeba na Vorlovu Cestu z města i s jejími pokračováními. Dávám za 5 řezů Orient z Vitany. * * * * * ()
Pokud jsem před pětadvaceti lety tenhle film považoval za mrazivě aktuální, tak dnes to platí dvojnásob. Možná je to dobou, možná tím, že jsem starší. Každopádně mě hořce úsměvný příběh frustrovaného chlápka, který má všeho plné zuby a marně se pokouší uniknout, nejen baví, ale současně také silně oslovuje a dokonce dojímá. Může za to výborný scénář a ještě lepší Zdeněk Svěrák, díky němuž se dokážu vctít do každého pocitu, každé myšlenky, jeho Bohouše. A jako bonus několik výborných hlášek, skvělých scén a především neskutečně působivá atmosféra, která prostupuje každým okamžikem. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (15)
- Snímek natočilo studio Barrandov podle námětu "Spor o radost" od Antonína Máši. (Terva)
- V postsynchronech propůjčila svůj hlas Krajčovičové, Naďa Konvalinková. Ernu Červenou (babička) při postsynchronech nadabovala Marie Rosůlková. Kristiána Hynka (kameraman) pak Jaroslav Horák. (sator)
- MUDr. Burda (Zdeněk Svěrák) v závěru filmu ordinuje v pojízdné zubní ordinaci. Jedná se o Liaz 128, který se používal také jako pojízdná veterinární laboratoř. (sator)
Když Ladislav Smoljak neobsadil Zdeňka Svěráka do role Trachty v Rozpuštěný Vypuštěný a Svěrák nakonec dostal pouze menší roli básníka, naštvalo ho to natolik, že aby dokázal, že je dobrý herec spojil se s Vítem Olmerem a natočili dvojici filmu Co je vám doktore a Jako je. Z toho (jako obrovský fanda všeho okolo pana Svěráka) jsem Jako jed kysi zkoušel a dopadlo to menším negativním šokem a Doktora jsem ani nedokoukal. No, říkal jsem si, že asi přišel čas na to, dát filmu ještě šanci. A povedlo se. I když nejde ani zdaleka o typickou Svěrákovinu, je to trochu ,,jiné..´´. Ale jako mladšího ročníka, který dobu socialismu vůbec nezažil mě to do ni tedy poctivě upoutalo (podobně jako například Šteinrovo Vrať se do hrobu) šedivou atmosférou, která tady má ještě jiný nadčasový rozměr v podobě soupeření technologického a přírodního světa. Nejenom, že se tady už hodně mluví o počítačích (v československém filmu z 80.let hůstý), ale dokonce v jedné scéně (na nějaké přednášce v hospodě) padají návrhy, že by se měl les upravovat v ateliéru podle desingu. Zatímco Svěrákova postava namítá, že se nedá bojovat s přírodou. V tu chvíli ještě ochmelkovi vedle, co se chlubí autem, vyčte že za dvě hodiny jízdy spotřebuje to jeho auto tolik kyslíku jako jeden dospělý člověk za celý život. Dneska je brojení proti podobným ekologickým tématům v podstatě moderní trend, který šíří kdekdo na sociálních sítích. Ale zrovna rozporuplný Olmer s komediálně zaměřeným Svěrákem mě překvapili, že je dokázali v době, kdy se to ještě nenosilo takhle vytáhnout na povrch, v některých dialogách přesně pojmenovat. Ekologie je zde na víc zamíchaná s přesahem mezi další témata jako šedivost socialismu, krizi středního věku, různé mezilidské problémy a nedorozumění v čele manželského vztahu snílkovitého doktora a jeho pragmatické chladné vědecké ženy, který prostě nemohl fungovat. Olmer měl ale tehdy i zajímavé režijní nápady - třeba když se Svěrák prochází se svou blízkou po přírodě a do toho právě jako kontrast hraje ta přetechnizovaná hudba někde od městkých automatů. Ten kontrast je tam celkem propracován v různých směřech. Zajímavá mi tentokrát přišla i jakoby subjektivní kamera - někdy hodně ostrá a detailní, někdy zase zabírající z odstupu a ,,jakoby ze stropu.´´ Až se mi z ni občas pořádně točila hlava. A i když by se to nemuselo zdát, tak se to dá to samé tak trochu říct o celém filmu. Je mi líto, ale nedokázal bych ho nazvat komedíí. Naopak mi po většinu přišel jako chladné drama, ze kterého mi zůstala podivná smutná pachuť marastu bohužel nakonec i bez pořádného šťastného ho konce a východiska, kdy závěr mě bohužel docela slušně vyděsil (ale nechci prozrazovat.) Z případného humoru snad zbylo jen pár nenápadných hlášek na odlehčení. A Zdeněk Svěrák, který sice hraje takřka charakerně, ale pořád stejně přirozeně a neherecky. Mému osobnímu vkusu a nátuře mnohem více vyhovuje jeho tradiční tvorba, ale tohle hostování nedopadlo vůbec špatně a určitě jde o zajímavý snímek, byť asi nemusí vždy sednout, ale Olmer se předvedl jako tehdy zajímavý autor. Už jenom ten začátek s technizovanou hudbou, záběry na socialistické paneláky, dým z továren a počítače na mě působí tak depresivně a odcizeně, brrr. () (méně) (více)