Můj nepřítel

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

Po skvělém fantasy Nekonečném příběhu Petersem přijal komornější sci-fi Můj nepřítel, aby vyprávěl klasické schéma tohoto žánru. Což samo o sobě nemusí být na škodu, je-li i po 25 letech film uvěřitelný a nejsou-li triky ani výprava archaická. Příjemné překvapení po vizuální stránce. Nic zásadního neodkazuje na realitu roku 1985, což skutečně vítám. (02.01.2011)

Když jsem tenhle film viděla prvně, bylo mi sedm let. Tenkrát běžel na německé televizi PRO 7. Tajně jsme ho sledovali s bráchou pozdě v noci. Vůbec nám nevadilo, že nerozumíme ani slovo. Seděli jsme před obrazovkou jako přikovaní a báli se, že se někdo z našich rodičů probudí. To byly časy. Včera jsem na film po téměř dvaceti letech narazila znovu a úplně náhodou. Taková náhoda to zase nebyla, místo Růžovky jsem brouzdala na internetu. Název mi hned nic neřekl, ale fotka Dennise Quaida a Draka všechno objasnila. Bez přemýšlení jsem si film pustila a nechala se unášet příběhem. Byl to stejný zážitek jako v dětství, jen s tím rozdílem, že jsem nepokukovala po přivřených dveřích a nebála se, že se každou chvílí ve dveřích objeví táta nebo máma. Pokud chcete vidět lehce zapomenuté sci-fi. Zapátrejte po něm a neváhejte si ho pustit, možná, že i vy máte podobné vzpomínky jako já. Zkouknutí filmu rozhodně stojí za to. (23.10.2009)

Stále zábavný mix Robinsona Crusoe, Duny či Star Treku. Dva roky po třetích Čelistech, se Dennis Quaid a Louis Gossett Jr. společně sešli v mnohem lepším snímku, než byl ten o teroru 3D žraloků v aqua parku (tentokrát od režiséra takových trháků jako Ponorka, Nekonečný příběh či S nasazením života - Wolfganga Petersena). Jeho dobrodružný sci-fi příspěvek Můj nepřítel, je trikově poměrně slušně zvládnutou podívanou, která baví a dnes už se může honosně pyšnit přívlastkem - klasika žánru. A ne hloupá. Naopak, film má poměrně zajímavý příběh i myšlenku a je dokonalou ukázkou hollywoodské tvorby 80. let. (06.12.2016)

Iba rok po NEKONECNOM PRIBEHU (1984) dostal Wolfgang Petersen ponuku natocit priamo hollywoodsky sci-fi film, ktory sa podla mojho nazoru na 80-te roky vydaril hlavne vdaka dobremu scenaru. Zaujimave bolo sledovat ludsku nenavist voci inej mimozemskej rase, ale hlavne ako sa to potom vsetko moze zmenit, ale nechcem nic prezradzat. Jednoducho krasny zaver filmu o ludskej zlomyselnosti - otroctve alebo opustenosti na cudzej planete, sprevadzana zaujimavou hudbou Mauricea Jarreho. ________ Dennis Quaid - (Willis Davidge) +++ Louis Gossett Jr. - (Jeriba 'Jerry' Shigan / Drak) +++ Brion James - (Stubbs) +++ Richard Marcus - (Arnold) +++ Carolyn McCormick - (Morse) +++ Bumper Robinson - (Zammis) +++ Jim Mapp - (Starý Drak) +++ (23.10.2011)