Den nezávislosti

Na sklonku roku 1996 se ke slovu opět přihlásil guru katastrofického žánru Roland Emmerich a udělal to takovým způsobem, že i samotné vlny tsunami brázdící Tichý oceán by se nejradši zvedly a vletěly by do nejbližšího kina. Den nezávislosti je na svojí dobu monstrózní, zábavný, napínavý a chytlavý projekt a nebýt Skály, nebál bych se ho označit za film roku 1996. V podstatě dal vzniknout subžánru katastrofických filmů s názvem ´emmerichovka´, protože zde poprvé sledujeme atributy, kterými se pak vyznačují režisérova další díla. Předně to jsou vizuální efekty, které působí rovnou bombasticky, ať už je to destrukce Empire State Building nebo vnitřek mateřské lodi emzáků. Vypadá to úžasně a když vezmu v potaz rozpočet, nejradši bych Rolanda otituloval slovem Bůh. Jeho filmy si budu vždycky vybavovat pro tu ohromnou velkolepost. Další bod tvoří hlášky, v českém dabingu skvělé, vtipné (hlavně Smith), zapamatovatelné včetně majestátního prezidentova proslovu. A pak je tu také hromada vlastenectví, které je přímo charakteristické pro Emmerichovu tvorbu. Když někdo spasí svět, tak to bude vždycky Američan, který působí jako poslušný občan a má rád své zaměstnání. V tomhle filmu jsem si uvědomoval určité režisérovy ´mouchy´, jako třeba plytký scénář, občas hloupý dialog či mnohokrát proklamovaný amerikanismus, ale kdykoliv se na Den podívám, všechno přebije ta monumentálnost, velkolepost a efektnost epických rozměrů. 75 miliónů dolarů(rozpočet)/816 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/363 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (18.07.2006)

Asi nejlepší katastrofický film všech dob. Jsem zvědavý, s čím přijde Spielbergova "Válka světů", ale "Den nezávislosti" se jí bude překonávat jen hodně těžko. Film sice nepřináší žádnou inteligentní hlubokou myšlenku (teda až na pár narážek, jako, když mimozemšťani vyčerpávají jednu planetu za druhou), ale přiznejme si to sami, nikdo nikdy taky nenapsal, že by film tohoto žánru něco takového obsahovat měl. A "Den nezávislosti" si ani na nic takového nehraje. Jde o výbornou zábavu doplněnou revolučními efekty, ucházejícím příběhem a takovým podivným kouzlem, které vám prostě říká, že je to fakt dobrý film. U lidí bych tomu řekl charisma. A to je přesně ta věc, která mi třeba v "Dnu poté" nebo v "Rozpoutaném peklu" chybí. ***Věděli jste, že: Po odpálení atomové bomby David začne vyvádět a převrátí v hangáru několik předmětů. Na jednom z nich - plastovém koši - zespodu svítí nápis "art dept" neboli "oddělení rekvizit".// Děti jednoho z hrdinů (pilota alkoholika) sledují při příletu mimozemšťanů v televizi legendární film "Válka světů" z roku 1953."*** (22.04.2005)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)

Pokud Emmerich prodchnutý americkým patriotismem, tak je jasná volba na Godzillu, u které jsem se bavil nepoměrně víc. Celý film je sice pěkný, možná i blbý, ale koukat se na to se zdravým rozumem dá. Některé pasáže dojmou, některé zase vysloveně iritují svojí americkostí. Zejména postavu prezidenta bych si s klidem odpustil. Ale to už k tomu prostě patří. Ber nebo neber, solidní Sci-fi velkofilm s k-sežrání Goldblumem. (05.02.2007)

Scénář: Dean Devlin, Roland Emmerich .. Nevím přesně proč, ale mně se TOHLE jednoduše líbí. Co líbí, je to sci-fi nářez apokalypsa!! Téměř špička žánru co se ultra katastrofické vize návštěvy mimozemšťanů týče. Vše zobrazeno v opravdu monstrózním stylu, jak se na takový blockbuster sluší a navíc velice zábavně! Bez dalších debat, jasná stovka. (10.11.2004)