Napoleon

První díl mohl být víc než dobrým osobním dramatem pojednávajícím o Napoleonovi a jeho cestě vzhůru, kdyby mu nepřekážely trochu nemotorné scénky související s vojenským řemeslem. Neboť nevyvedené dobývání jakéhosi prý důležitého mostu (omlouvám se za nepřesné, zavádějící a lehce znevažující označení, ale dějepis není až tak úplně moje silná stránka) ani pohled na hrstku vojáků trmácejících se kdesi v egyptské poušti mě nepřesvědčily o strategických a vůdčích schopnostech hlavního hrdiny ani o profesionálních dovednostech režiséra a kameramana. Moje zklamání bylo o to větší, že krvavé potlačení roajalistického povstání v pařížských ulicích hned v úvodu bylo vyobrazeno dosti přesvědčivě. Zato druhý díl jako by se poučil z vlastních chyb a zcela neočekávaně dospěl, když záhy s přehledem rozehrál nebezpečnou partii převzetí moci - a nastavenou laťku si dokázal pohlídat po celou stopáž. Třetí díl je maličko ... nepřehledný - alespoň pro toho, kdo (podobně jako já) nezná všechna historická fakta o vojenských taženích Napoleona Bonaparta. Krom toho mu i mírně nadržuje, když se dívá na dějinné události téměř výhradně jeho očima. Na druhou stranu dokáže situaci i správně zdramatizovat. Některé scénky jsou sice dosti nenadále a snad i poněkud předčasně ukončené, ale v souhrnu se jedná o zdařilou záležitost, která snese srovnání s předchozí druhou částí. Zato poslední díl jako by maličko zaostával. Těžko říct, jestli větší část viny nesou (opět) ne zcela stoprocentně zvládnuté válečné výjevy nebo přílišné zabřednutí do duševních pochodů padlého císaře. Buď, jak buď, výsledný dojem je jen lehce nadprůměrný. ----- V globálu: 2,5* (1. díl) + 3,5* (2. díl) + 3,5* (3. díl) + 3* (4. díl) ... děleno čtyřmi = poctivé 3*. (26.08.2016)

Príbeh je napísaný pútavo, ale ako to už pri životopisoch býva, musí byť hlavne historicky verný. Napoleon je vykreslený ako človek so svojimi lepšími aj horšími stránkami. Ako vodca i zvodca, ako diktátor i dobrý vojvodca. Ako historická osobnosť je ovplyvňovaný nielen tým, čo chce, ale aj tým, čo chcú ostatné mocnosti v Európe. Preto môžeme vidieť vo filme dohody aj zrady a intrigy, pravdu aj cenzúru, uctievačov aj atentátnikov. Zarážajúce je však to, že v dejinách častokrát od toho, kto si vzal koho za ženu, či s kým sa vyspal, závisel osud národov a prakticky celej Európy. Pozoruhodné a poučné je aj to, že čo nedokážu pre svoj národ vybojovať politici a vojská to môže dokázať jediná žena. Stačí, aby bola krásna ako poľská grófka Wałewska (neviem, či sa to tak píše). (07.01.2004)

Myslím, že Napoleonovi se povedla jedna velmi důležitá věc. Zachytit Napoleona jako vícerozměrnou postavu. Motivovat jeho činy, ať už kladně nebo záporně, ukázat jeho povahu, neospravedlňovat ale ani je jednoznačně neodsuzovat, ale vykreslit ho veskrze realisticky, se vší zkázou a slávou, co přinesl Evropě. Napoleon se v první řadě opírá o slušné herecké výkony, jdoucích od těch hodně dobrých (Clavier, Rossellini, Malkovich) k dobrým (Aimée, Alexandra Maria Lara, Heino Ferch) až ke standartním (Depardieu). Clavier Napoleona ztvárnil obdivuhodně dobře, měl by se vyprdnout na komedie pochybných kvalit a vrhnout se na trochu vážnější tvorbu, očividně mu svědčí. Líbila se mi i hudba, leč rekonstrukce bitev byly poněkud slabší a řekla bych, že hrály spíš druhé housle, což nemusí být nutně na škodu. Zručně stvárněný kousek historie. (17.01.2011)

Až dosud jsem si neuvědomila, že Napoleon byl vážně hodně malý – nevím, kolik měří Christian Clavier, ale určitě je nejmenším filmovým Bonapartem, kterého jsem kdy viděla – a že napoleonský komplex může být tedy hodně nebezpečný. A taky jsem si až dosud odmítala připustit, jakou frašku dokáže z filmu udělat současný český dabing. Napoleon sice svou armádou protáhnul kusem světa, ani to ale nevysvětluje, že francouzský důstojník posílá nepřítele „do Prčič“ (ledaže by to pochytil u Slavkova :). U historických příběhů sice trapně preferuju romantické linie před bitvami a historickou přesností, jisté, byť průměrné kvality ale tomuto zpracování upřít nemohu. (18.07.2015)

Úroveň koprodukčních minisériových adaptací pod francouzskou záštitou došla na konec své cesty dolů. A vždy u toho byl Gérard Depardieu. Nejdřív u fantastického Monte Christa, poté u zručně natočených Bídníků a nakonec i u tohoto razantního kvalitativního sešupu. Dialogová roztříštěnost a dějová rozháranost jsou natolik zřetelné, že jsem dokonalé herce doslova litoval. (22.05.2005)