Šestý smysl

(1001) Na Shyamalanovi mi přijde nejzábavnější to, že vlastně jenom kopíruje "staré mistry". Ať už jsou to úvodní titulky, hudba nebo práce s motivem a obecně přístup k vyprávění. A zajímavé na tom je, jak mu to čím dál tím míň prochází u diváků. Nicméně ke Smyslu, tady je zábavné to otočení, že Bruce si myslí, že pomáhá lidem myslet, zatímco ve skutečnosti jeho učí lidé cítit. Při opakované projekci jsem nejvíc ocenila postavu Toni Collette. Dále mě rovněž dojala epizoda s holčičkou, která přišla zachránit svoji mladší sestru. Nicméně chování ostatních postav a neustálé nadávání do freaků je dost chtěné, takhle se z mé zkušenosti lidé ke zlobivým dětem nechovají. (21.12.2014)

Nejlepší duchařina všech dob. Bruce Willis konečně v roli, ve které nejsou jeho přednosti zbraně od krve a napnuté tílko. Příběh vás zaujme od první minuty, pokračuje tajuplně a napíná až k vyústění, které ve filmu nemá obdoby. Na chvíli se zastaví čas, člověk s vykulenýma očima a otevřenou pusou zírá, po chvíli si uvědomí, co se vlastně stalo a jaký konec je nevyhnutelný. Po skončení filmu jsem přemýšlel o tom, jak je vůbec možné, že jsem si toho nevšiml. Prostě jsem nemohl, ten film je dokonalý. (26.08.2009)

Nedokázal pomoci jednomu pacientovi, který to těžce nesl, temné myšlenky má i osmiletý chlapec, kterého děsí svět mrtvých. Našemu psychiatrovi se v tu dobu podle všeho rozpadá manželství, protože si až moc vyčítal někdejší selhání při léčbě, navíc tenhle uzavřený klučina bude tvrdý oříšek. Za vyzrazení děje/pointy by se měli v některých případech sekat ruce. Pointa, jak víme, je největším trumfem. Ale nejen ona. Shyamalan se hned ocitl mezi hollywoodským žádaným zbožím, vše vsadil na příběh, rafinované náznaky a atmosféru. Značnou zásluhu na tom má i kameraman Mlčení jehňátek nebo Philadelphie Tak Fujimoto. A pak samozřejmě herci. V první řadě klíčová volba dětského herce (palec nahoru, ač děti v jeho věku tak bystré a chytré prostě nejsou) i Bruce Willise, který ze sebe na oplátku coby skeptický a rozvážný psychiatr vyždímal slušný výkon. M. Night Shyamalan možná volí až příliš vlažné tempo, nicméně Šestý smysl nesází na digitální orgie, nýbrž na zatraceně chytrý scénář, takže k výsledku to tak nějak sedí. Jen bych to celé až tak nepřeceňoval. (01.01.2017)

Pro me nejlepsi film od Shyamalana, latku nasazenou timhle filmem uz asi nikdy neprekona. Shyamalan postupne buduje atmosferu, ktera je zvlast v druhy polovine docela mraziva a i kdyz nikam nespecha, tak je film po celou dobu napinavej. Velkou zasluhu na tom maj hlavne vynikajici tajemna hudba, scenar a herecke vykony jak Bruce Willise, tak i Haley Joel Osmenta (jakkoliv ho nemam rad, tohle proste zahral vyborne). Jen mi prislo, ze Shyamalan tam ve svy maly rolicce doktora je jak pest na oko. Ale jinak se tohle Shyamalanovi skutecne povedlo - bezchybna rezie a vynikajici kamera. Jedinou vadu bych videl v zaverecny pointe, na poprvy vas dostane a je fakt hardcore, jenze kdyz se na to divate podruhy, potreti, tak uz to takovej ucinek nema. Na druhou stranu se Shyamalanovi musi nechat, ze kdyz uz clovek zna pointu a kouka se na film, vsechno presne sedi, nikde neni zadnej zadrhel, proste je scenar domyslenej fakt do detailu. A taky tam klidne moh hodit vic duchu, jak Haley rika, vida je kazdej den ("Vidim mrtve lidi." "Jak casto?" "Kazdej den."), jenze nich uvidime myslim 7. Skvelej film, jasnejch 5*. (21.06.2005)

Malý komorný thriller, točiaci sa okolo štyroch utrápených ľudí. Delikátne strašidelný, duchovno romantický, vražedne smutný. Aj pri opakovaných zhliadnutiach v ňom nenájdete scénku, ktorá by nefungovala pre obe tváre schizofrenicky dvojtváreho rozprávania, súviasiaceho so všetko meniacou pointou. Všetko je prefektne alibisticky poistené a je až neuveriteľné, ako presne pri tomto stave dokáže fungovať primárna tvár snímky, vnímaná "panenským" divákom. Šiesty zmysel je najuzatvorenejší a najmenší zo Shyamalanovych filmov - možno práve preto ho mnohí jeho fanúšikovia, vrátane mňa, hodnotia ako o kúsok slabší než Unbreakable a Signs. Ale chyťme sa za srdce: Nie je to rovnaká emocionálna bomba, stojaca na rovnako perfekcionistickom scenári i forme? Azda len hudba Jamesa Newtona Howarda tu ešte nedosahuje toľkej osobitosti a charakterovej zviazanosti s filmom, ako v spomenutých dvoch majstrštykoch. (19.05.2005)