Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Začátek 90. let znamenal pro filmaře dokonalou odvetu za nějakých 40 let tvůrčí nesvobody a potřebu vyjádřit se k ne zrovna nejšťastnějším okamžikům našich dějin. Pétépáci tedy byli jedni z prvních na ráně a přestože je knížka mnohem lepší a například Jasánek je v ní za naprostého záporáka, tak film musím označit za rozhodně povedený. Herecká skvadra vyloženě excelentní. 85% ()
Tomu říkám poctivá, elitní, herecká sebranka:) Jedno z nejlepších hereckých seskupení, jaké jsem kdy v českých komediích mohla vidět. Komedie z prostředí, kde se chodí v uniformách, mají své kouzlo. Ztvárnění všech postav bylo nadmíru dokonalé, zvláště pak Vetchý, Donutil, Schmitzer a Landa, který je prostě pravý a nefalšovaný "voják". Mistrovských hlášek zde bylo požehnaně, takže já jsem moc ráda, že jsem konečně měla možnost zhlédnout toto dílo. ()
Typická ukázka filmu, který není nikterak zázračně natočen, ale herci (zejména pánové Landovský, Schmitzer a +- i Donutil) jej dokáží táhnout takovou silou, že neexistují hluchá místa. K tomu bych připočetl některé geniální narážky, které pochopí jen člověk alespoň trochu znalý (např. hláška "..a tak sme tých bolševikov bili.." je pravdivější, než se může zdát...historicky gramotní vědí). Jednoznačně jedna z nejlepších porevolučních komedií. Častá kritika, že film zlehčuje vážné věci, je výjimečně stupidní - to by člověk musel mít problém s každou komedií, která se odehrává za války apod. "Prisám Bohu, prisám Baťku..." ()
První co mě opravdu utkvělo v paměti z tohohle díla, byl herecký koncert Miroslava Donutila alias poručíka Troníka a jeho nezapomenutelné dotazy: „Kontrolní otázka soudruzi- Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti?? No?" vojín Vločka: "Zrezaví,né vole" Troník: "Zrezaví správně, a co hlavně? Koroduje, vy tupci!!!“ ()
Možno je to tým, že nepatrím do tej generácie, možno tým, že môj humor nie je úplne takýto, možno je to celkovou atmosférou, no tento film nepovažujem za niečo skvelé. Chápem, že po páde socializmu, teda možno skôr boľševizmu, sa tu ľudia chceli slobodne do tejto témy pustiť, so všetkým, čo ich žralo, no miestami to skôr vyznieva ako pomsta. Záver ma teda nepobavil, ba naopak. Sem tam som sa zabavil na hláškach typu, že veliteľ mal na vojne teplotu 27°C, no tá partička okolo Kefalína so svojím akože "vychcaným" správaním bola pre mňa tak akurát k úškrnu. Možno keby spojili to najlepšie z filmov Tichá bolesť, Tankový prápor a tento film, tak by to bol kultový film ohľadom vojakov v socializme podobne ako je kultový film Pelíšky pre udalosti okolo roku 1968. Vojenčina svojho času nebola nič zábavného. Keby o tom chceli natočiť dramatický film, scenár by musel byť veľmi dlhý, to by bolo priam na seriál, no niekedy sa treba aj pobaviť aj na zveličených absurdnostiach. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Když poslední hrabě Šternberk ze Šternberku (Václav Vydra) žádá svého velitele o dovolení odjet na Vánoce na svatbu své sestry, která si dle slov zástupce velitele pro věci politické bere nějakého Valdštejna, nejsou jeho slova úplně z cesty. Sophie Šternberková si vzala Johanna Valdštejna a Caroline Šternberková zase Louise Valdštejna... ovšem už o dost dříve, než se děj filmu odehrává. (Teimei)
- Nadporučík Mazurek (Josef Dvořák) vyhrožuje: „Přijedou kontráši, a to si nepřejte.“ Myslel tím kontrarozvědku, jejíž činnost byla zaměřená na boj proti špionážním organizacím cizích států. (sator)
- Kapitán Ořech v podání Bronislava Poloczka měl předobraz ve skutečném politrukovi stejného jména. Ten se na Miloslava Švandrlíka kvůli filmu nezlobil, dokonce ho zval na návštěvu své hospody U Ořecha, kterou si už jako civil po revoluci otevřel. (raininface)
Reklama