Dobyvatelé ztracené archy

(1001) Naposledy jsem se dívala na film v takovém zvláštním rozpoložení, kdy jsem najednou bůhvíproč měla velmi intenzivní dojem, že se vlastně nedívám na komedii, respektive na něco, co by mělo být k smíchu. Bylo to jen takové chvilkové pomatení smyslů, protože Indy je okouzlující a všechno, ale bylo velmi poučné vidět film jinýma očima. Připomněly se mi Tarantinovy filmy, které jsou cool proto, že to o sobě svým stylem říkají, tak třeba se to Tarantino naučil od Spielberga. Jen ta úvodní sekvence "tajemných" záběrů, než se ukáže hrdinův obličej, to je něco, co by mi asi u jiného filmu podvědomě lezlo na nervy jako arogance tvůrců. Tarantina mi to také připomnělo v přístupu k zabíjení, protože jasně, je to film, je to inscenace, je to zábava, je to nadsázka a vůbec, ale když se člověk oprostí od znalostí popkultury a kontextu, tak smrt je zkrátka smrt a v tomto ohledu je ta slavná scéna se zastřelením muže, který se připravuje na šermovací souboj, hodně brutální. A ještě brutálnější, když si představím, že to vidím v kině plném lidí, kteří se všichni naráz zasmějí - ale to už se zase projevuje můj strach z většího množství lidí na jednom místě. Je to podobně brutální jako když nám hlavního záporáka Poslední křížové výpravy Donovana ukážou doma na večírku a v jeden moment do místnosti vstoupí jeho manželka a on ji políbí. Já potom celou dobu musím myslet na to, že z té paní bude vdova a že bude třeba celý zbytek života nešťastná. Co to se mnou je. Taky mi moc není po srsti zdejší damsel in distress, jejíž hlavním nástrojem je nekontrolované vřeštění, přece jenom to už působí trochu lacině. Co mi naopak připadalo nesmírně hypnotické a vlastně až jak obraz z jiného filmu, je právě moment, kdy je Marion zavrtaná mezi mumiemi a řve a čeká, až ji tam odsud Indy vytáhne, a je tam jeden několikavteřinový záběr na lebku, které se pomalým vlnitým pohybem plazí ústy silný had... To se probouzí ty deviace, jaké by člověk na povrchu nečekal při sledování lehkého dobrodružného filmu pro celou rodinu. A jaké psycho by všechna tato psycha mohlo korunovat? Samozřejmě závěrečný závěr ze skladiště, které je taky v prvním plánu takové to hahaha, hihihi, ale když to vezmu vážně, když to vezmu smrtelně vážně, tak je to síla, připomíná mi to takové ty neorealistické filmy typu Zloději kol nebo Ecce homo!, kdy celou dobu sledujeme jednoho člověka existenciálně trpět až do naprosté tragédie a misérie bez zdánlivé naděje na budoucnost, a potom od něj kamera odskočí a ukáže ho stát v proudícím davu lidí, čím nám naznačuje, že těch trpících je všude kolem nepočítaně a že vlastně možná všichni trpí a že vlastně nebude žádné zítra. Myslím, že se nějak potřebuji zbavit chmurů. (01.12.2014)

Ako decku mi to ušlo (čiže nie som oslepený nostalgiou) a vo veku, v ktorom som to prvýkrát videl, mi bol už celý boom okolo tohto filmu srdečne ukradnutý a dosť ma to nudilo. Pamätám si, ako ma to po všetkých tých úžasných recenziách (Cinema 100% a zjavne by dala aj viac, ak by to bolo matematicky možné) a komentároch strašne sklamalo a nechápal som, prečo tomu niekto dáva 100% (a zjavne by dal aj viac, ak by to bolo možné). Inak to nie je zlé, Spielberg je ostatne môj obľúbený osemdesiatkový a deväťdesiatkový režisér, kasting je fajn (ale viac, ako roztopašný Ford, ma bavila divoká Karen Allen) a zjavne sa na ničom nešetrilo (+ atmosféra je magická a je esenciou dobrodružných filmov, úplne rozumiem tomu, že ak toto niekto videl ako puberťák, zrodila sa uňho láska ku kinematografii). Ale proste to nie je moja srdcovka. Naopak, hororová dvojka (ktorá je v skutočnosti prequel) áno. (01.11.2004)

Začiatkom osemdesiatých rokov minulého storočia sa zrodil jeden z nezabudnuteľných, kultových filmových hrdinov. Producent George Lucas a režisér Steven Spielberg uviedli v roku 1981 do kín prvý snímok o tak trocha netradičnom archeológovi Indiana Jonesovi. Vysokoškolský profesor, ktorý sa vo svojom voľnom čase mení na odvážneho, akčného dobrodruha. Sympatický tvrďák so zmyslom pre humor. V tomto úvodnom filme musí zabrániť tomu, aby sa znovu objavenej biblickej Archy zmocnili nemeckí fašisti. Tak mocná, mystická vec, by sa v rukách nacistických barbarov mohla stať skazou pre celé ľudstvo. To Indy v žiadnom prípade nemieni dopustiť. ***** (28.02.2011)

Je zvláštní, že si ze školy nepamatuji žádný vzorce, žádný slohový práce ani historická data, ale naprosto přesně si pamatuji jak sem HO poznal. Stál jsem s babičkou ve frontě do kina na lístky. Ve frontě, která budila zdání, že nemá ani konec, ani začátek. Za komunistů byla totiž "fronta" vlastně takový módní trend doby a tak se lidé přesouvali z fronty na banány, do fronty na americký filmy. Když jsme se s babičkou blížili k pokladně najednou začali vycházet davy lidí z kina. Na ty výrazy v jejich tvářích nikdy nezapomenu, vypadalo to, jako kdyby se všichni vrátili z jiného světa. Můj pohled do tváří lidí, co právě opuštěli kino, přerušil až hlas pokladní v důchodovém věku "nejbližší volný termín je až za týden". Babička tedy koupila lístky a já jsem se těšil, že uvidím americký biják, nic víc, nic míň. Nadešel den D a já si při sestupu do kinosálu všimnul, jak je u šatny připravených mnoho židlí, nechápal jsem , ale neřešil jsem. Pohled do kinosálu mě pak ohromil, první řada se díky přistaveným židlím stala řadou pátou a přes lidi sedící na zemi jsme se s babičkou na naše místa prodírali asi pět minut. Ruch v sále, který byl mnohonásobně vyšší než bylo tenkrát běžné ustal na sekundu přesně, co v kině zhasli světla a pak TO přišlo !!!!!!! Za zvuků geniální hudby Johna Williamse se vynořil ze stínu slunečního svitu INDY, má dětská pusinka se otevřela dokořán, očíčka jen zamrkala a dech se zastavil, v ten okamžik dobrodružství dostalo jméno - INDIANA JONES. Jak jsem tak sledoval cestování ze země do země, zachraňování krásné dívky, objevování všeho nového či tajemného a to vše s humorem a ironickým nadhledem hlavního hrdiny, který v kritické chvíli na otázku "Indy, máš nějaký plán?" odpoví s úsměvem těžkýho frajera "Ne, vše řeším za pochodu:", začínalo mě být jasné, že mým idolem nikdy nebude chlap se svaly až do nebe, ani vítěz formule 1, ani intelektuál co všechno ví a všechno zná. Mým idolem se totiž právě stal chlapík s bičem v ruce, kloboukem na hlavě, dobrodružstvím v krvi a vtipnou hláškou na rtech, mým idolem se stal INDIANA JONES. Film skončil a při východu z kina jsem si všiml jak jeden klučina ve frontě na lístky kouká do mé tváře, zřejmě tam vyčetl, že se právě vracím z jiného světa. (25.05.2008)

Dobrodruh Indiana Jones, s doktorským titulem schovaným patrně v rukojeti biče, vyrazil na svou první výpravu za cenným artefaktem - Archou úmluvy. Napětí se přitom střídá s humorem a jednoznačným vrcholem filmu je pro mne nezapomunetulená scéna, ve které Indy znechuceně odstřelí bravurního mistra umění mečového. Spousta následovatelů se pokusila přiživit na této legendě a snadno projít vyšlapanou cestičkou, ale nikomu se to příliš nepovedlo. (30.11.2008)