Za volantem nepřítel

"Za kamerou nepřítel" - tak se jmenuje nové drama donedávna většině diváků neznámého spisovatele a scénáristy Miroslava Müllera. Snímek nastavuje nemilosrdné zrcadlo podloudným a úplatným filmovým reakcionářům a jejich snahám o rozvrácení bodového hodnocení naší krásné demokratické a filmistické obce. Autor poloanonymní obžalobou kameramana Františka Uldricha na nejbližší stanici Veřejné bezpečnosti staví diváka před dilema, zda být se štěstím zbohatlík rozmařilého života v 3D animaci, jak je kameraman líčen, či plnoprávný a zodpovědný člen rozvinuté filmistické společnosti. V následujících minutách vás tedy zveme ke sledování dramatu, natočeného dle nejmodernější sovětské koncepce "ска́зка". V souladu s myšlenkami revoluční fronty na vstupenky do kina se podařilo autorovi, s vydatnou pomocí Karla Steklého, zcela vytlačit příběh či jiné, od čirého pohledu na pravdu odvracející, prvky. Kameraman Uldrich byl v imperialistickými státy zmedializovaném soudním případu odsouzen nepodmíněně ke dvaceti letům kameramanské práce ve filmovém nápravném zařízení se sníženou ostrostí a jasem. Pomlouvat a měnit body. Vyhrát ale nedokáží! Tímto citátem jednoho z hrdinů příběhu již přejeme našim divákům příjemný a ničím nerušený výplach. (13.01.2014)

Když jedna z postav na konci filmu řekne "Táto, proč sis nedal pozor?" tak jsem si v duchu řekla proč jsem si taky nedala pozor na své čím dál chatrnější duševní zdraví a nevypla jsem to během první minuty. Ušetřila bych si bouchání hlavou do zdi a okousané nehty plus změknutí mozku. Ten film je tak zoufale nudnej, že mi sebral veškerou sílu doslova mě vysál do poslední kapky jak opotřebovaná pouliční šlapka kokota čtrnáctiletýho panice. Krom scény kde se svlíkne pěkná blondýna, která už dnes bude babičkou nebo prdět do hlíny, to nemá nic, čím by to mohlo zaujmout. A jelikož je na netu spousta krásnýho porna tak, za ten krátkej záběr na kozy a nahou prdel ani tu jednu * z milosti nedám. Ne a ne a ne (10.07.2017)

Tohle je tak strašně hloupej film, že je až zábavnej. Chvílema jsem z toho měl pocit, že sleduju snad nějakou parodii. Na celkem banální zápletku, která je o tom, že taxikáři požadujou zvýšení platu (na tehdy naprosto nereálnou částku 10.000 Kčs měsíčně), je naroubovaná jakási agitka o událostech v roce 1968. Taxikáři jsou vylíčený jako banda podlejch hajzlů a proti nim stojí charakterní starej komunista na pozici ředitele (Miloš Willig) a jeho mladší přicmrndávač (Petr Skarke), což je úplnej Mirek Dušín. Některý scény ve filmu jsou opravdu nechtěný komický výstupy. Třeba Skarke naběhne do restaurace a spustí na číšníka "Soudruhu, potřebuju stůl pro dva." a nesoudružský číšník ho vyfakuje, což jeho manželka okomentuje tim, že asi číšníka nasralo, že ho oslovil soudruhu. No a vůbec Skarke tam celou dobu mele strašný hovna. Ten měl fakt na role totálně vygumovanejch soudruhů celkem velký "štěstí". Nebo syn toho starýho soudruha přijde domu a pochlubí se tatínkovi, že ve fabrice sesmolili dopis pro soudruhy v SSSR, kde si stěžujou na současný poměry. Já prostě musim tomuhle "veledílu" dát aspoň 3 hvězdy, i když objektivně si to nezaslouží. Že je to propaganda na úrovni těch největších pitomostí z 50. let, na to sere pes. A že Skarke v roce 1968 jezdí ve Škodě 110R a zahlídnul jsem tam i pár dalších nedobovejch aut (nějaký Žigulíky a Volhu M-24), tentokrát filmu odpouštim. Akorát by mě zajímalo, jak na tuhle propagandu asi koukali lidi v roce 1974. (31.12.2011)

Miloš Willig začíná být pro mě ikonou filmů alla největších bezduchých odpadů, které zde podle norem rudé garnitury vznikaly. Tento film mě nudil od samého počátku až do konce, jehož pointa mi nějak unikla. Neuvěřitelně překroucená fakta z roku 68 byla prezentována tak okatě a angažovaně, že snad i tehdejší soudruzi z ÚV museli pochybovat o negativním testu na psychotropní látky režiséra a scénáristy. Snad bych byl ochoten dát jednu hvězdu za hudbu a záběry na panorama Mater Urbium, ale má nechuť je silnější než ochota... (15.01.2009)

Film, v němž jsou kovaní komunisté chudáčci, kterým se dějí samé nepravosti, příkoří a ústrky? Až mi jich bylo líto! Za volantem nepřítel je morální dno, fakt stoka. Absurdnější a odpornější film jsem zřejmě nikdy neviděl. V tomto klenotu je úplně každá jednotlivá scéna naprosto dokonaly promyšlená perla překrucující historii a spolehlivě způsobující poklesnutí čelisti - úžasem, nepochopením, zděšením... jak libo. Filmařsky tak na 1*, morálně odpad odpadů. (12.03.2012)