Salvador
Salvador
Salvador
Režie:
Oliver StoneKamera:
Robert RichardsonHudba:
Georges DelerueHrají:
James Woods, Jim Belushi, Michael Murphy, John Savage, Elpidia Carrillo, Tony Plana, Cynthia Gibb, Will MacMillan, Jorge Luke, Juan Fernández, Ramón Menéndez (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dvaačtyřicetiletý novinář Richard Boyle informuje v roce 1980 o občanské válce v malé středoamerické zemi El Salvador. Vláda prezidenta Duarta bojuje za podpory USA proti levicové revoluční Frontě národního osvobození Farabunda Martího. Její stoupenci jsou likvidováni eskadrami smrti, řízenými armádou. Richard Boyle prožívá boje z bezprostřední blízkosti a stává se dokonce svědkem zavraždění arcibiskupa Romera. Po těchto zkušenostech se rozhodne uprchnout se svou přítelkyní Marií do Kalifornie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (179)
Kde su tie casy, kedy Stone tocil takto paradne filmy? 9/10 ()
Stone ve svých začátcích byl ostrej jako latinsko-americká mačena. Salvador hned od prvních sekund vpadne na scénu za doprovodu škekající hudby, která má kulometnou kadenci. Stone stejně jako v Četě si nebere vůbec žádné servítky a zcela otevřeně kritizuje americkou vojenskou "pomoc", státu který byl "napaden" komunisty. Popravdě jsem nečekal že Stoneův první protiválečný film bude nějaký mimořádný žážitek. Spletl jsem se. V 80. letech si prostě Oliver umanul, že nastolí světu svůj pohled na vojenskou nespravedlnost, kterou samozřejmě nejvíce odskáčou civilisté. ()
Politicko-sociální revoluce, občanská válka, jedna z nejméně viditelných a nejbrutálnějších ve 20.století...! ()
První půlka filmu by si zasloužila tak 2*, protože až na pár dobrých záběrů nenabízí nic, co by stálo za řeč. Druhá půlka by však mohla mít 4-5* díky svému napětí, skvělým válečným záběrům, syrovosti a zvratům v ději. S celkovým hodnocením tedy zůstanu uprostřed a dám 3*, lepší 3*, neboť díky závěru snímku mám dojmy spíše kladné. Z oné lepší půlky filmu bych ještě pochválil hudbu a samozřejmě herecké výkony (ty jsou dobré sice od začátku, ale teprve zde jsem si na ně navykl a postavy pomalu získaly mé sympatie). ()
Úchvatný film o reportážních fotografech z doby, kdy ještě Oliver Stone neztratil soudnost. Stone zde kope na všechny stran, kritikou nešetří na americký režim ani komoušské revolucionáře. A hlavně film je názornou ukázkou toho, že Stone má své řemeslo v malíčku. Rozpočtové omezení na filmu nijak neuvidíte, naopak Salvador působí téměř reportážně a autenticky, se spoustou teoreticky nadbytečných propracovaných záběrů, které nemají žádný dějový význam, ale prohlubují realistické vykreslení světa revoluce v jihoamerické podání. ()
Silné drama, bohužel opomíjené, které si zaslouží stát v řadě spolu se slavnějšími Četou, Hotelem Rwandou nebo Městem bohů. Výtečně zrežírované, výtečně napsaný scénář s perfektně zahranými dialogy. Chvílemi člověka napadá, že příběh pojatý jako opak dobrých grotesek točených jako: "smích přes slzy" - zde jako: "slzy přes smích". Když si uvědomím, že je filmu přes dvacet let, musím mu dát 100%. ()
Fantastický a zároveň velmi drsný snímek. Není důležité, jestli jsou v právu povstalci nebo vládní vojsko. Prostě to bylo peklo. A samozřejmě k tomu americká paranoia z komunismu, kterou pak obhájíte vše... ()
1986 - tohle byl rozhodně Stoneúv nejlepší rok kariéry. Nikdy mi až tak úplně nesednul a to jeho moralizování mě spíš štvalo, ale to, co je vidět na kameru v Salvadoru .. klobouček dolů. ()
Navzdory tématu tenhle film působí ve filmografii Olivera Stonea poněkud nevýrazně. Jede v jedné linii ze které neuhne a to u tohoto harcovníka neznám a není to obvyklé.. V kinech to nesklidilo také žádný ohlas, ale zase až tak zlé to s tímhle filmem není. Jen si myslím, že na režiséra Stoneova formátu je to až moc tuctový film. Klady: James Woods je v roli válečného novináře autentický, syrovost některých scén, davové scény propojené se zachycením autenticity špinavých ulic stižených občanskou válkou. Zápory: film v sobě nenese žádnou vyjímečnost a to ani v podobě kontroverze, slabá dějová linie, nepříliš obratná snaha o divákovo zaujetí, nepříjemně prázdný dojem z filmu po jeho skončení. Mé hodnocení: 60% ()
V tomhle byl O. Stone vždy nejlepší a nedostižný. Zachycení lidské zrůdnosti a sobeckosti, která nezná hranic. Jeden všeříkající (film.) obrázek vydá za tuny popsaných papírů či hodiny plamenných proslovů. Stone citově nevydírá, on pouze SYROVĚ (pomocí všudypřítomné kamery, resp. zde si pomáhá objektivem válečného fotografa, do kterého navíc otiskl hodně ze své osoby, neboť je veřejným tajemstvím, že Stone je levičák (viz např. zdejší vyobrazení republikánů jako opálených blonďáků, nezašpinivších si ruce, s napasovaným tričkem a svetrem uvázaným kolem krku), ale o tom to v prvé řadě není, neboť jak říká ve filmu samotný Boyle: „neplést si komouše s levicově orientovaným člověkem“) POPISUJE skutečné události z roku 1980 v maličké středoamerické zemičce jménem El Salvador, zmítající se uprostřed občanské války a kdy postupně válečný novinář (fotograf) R. Boyle zjišťuje „okřídlené, ale pravdivé“, že je jedno, který diktátor (systém) je právě u moci, postupně (s časem) se to (za tichého přihlížení OSN, pokud z toho nekoukají petrodolary) vrací do starých (popř. ještě horších) zajetých kolejí a doplácí na to vždy v prvé řadě obyčejní lidé, nemající jiného východiska než zůstat a snažit se „v tom“ (pře)žít. Salvador, to je lehce pozapomenutelný, neprávem opomíjený, nadčasový, (proti)válečný snímek, navíc odkrývající (resp. nakouknuvší) pod pokličku netradičního zaměstnání (poslaní?) jménem válečný fotoreportér. („Jde o to, zachytit vznešenost lidského utrpení, moment (příčinu) smrti“). Podobné typy snímků: Hotel Rwanda, Shake hands with the devil Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ Gilmour93 p.s. dovolte mi zakončit komentář pozn. z malinko jiného ranku. (slečny prominou?) Úvodní rozhovor (v autě) mezi J. Belushim a J. Woodsem na téma ŽENY mě upřímně pobavil. Byť já osobně nezatracuju ani ty se sluchátky v uších a potící se na běžeckých pásech, pokud tedy splňují „druhou podmnínku“ :-) ()
Stone po prvý krát vojnový a hneď dokonalý. James Woods vo svojej asi životnej úlohe, vďaka ktorej sa mal stať (a nestal) prvotriednou uznávanou megastar. Stone ponúka drsný pohľad na kinematografiou prehliadané lokálne vojnové konflikty v strednej amerike 80tych rokov. Spočiatku sa Salvador tvári ako pomerne uvoľený dialógový film, aby skončil ako brutálna akčná vojnová záležitosť s explicitne zobrazenými mŕtvolami detí. Stone nám ukazuje zahraničných americkýh politikov ako partiu blbcov, ktorí nič nepochopili a robia rozhodnutia na základe nepresných informácií a intuície. Budúcnosť sa bohužiaľ odvtedy viackrát zopakovala. Pravicové a ľavicové myslenie je blbosť, dôležité sú ľudské práva. S týmto sa so Stoneom plne stotožňujem. ()
Opět ze sebe budu chrlit převážně superlativa. Jedno bych rád směřoval k tvůrci titulků, jehož přezdívku jsem úspěšně zapomněl, a to za to, že kromě dialogů zmínil v titulcích i krátký popis jednotlivých událostí, tedy koho a co zrovna vidíme, což bylo pro nás, kteří nejsme s konfliktem v El Salvador obeznámeni více než přínosné k dokonalému pochopení a neztracení se v ději. Zbytek superlativ míří k Oliverovi Stoneovi, kterému se tento film opět mimořádně vyvedl. Moc se mi líbí, že dokáže být jako režisér absolutně nestranný. Opět popisuje děj a události jako konflikt dvou stran, kde každá bojovala za své zájmy a následný dopad na civilní obyvatelstvo. Děj je na události velice bohatý a příjemně svižný. Skvěle napsaná a obsazená byla role ústředního novináře, který není vykreslen, jako nějaký vyumělkovaný hrdina, nýbrž jako člověk se spoustou problémů a chyb, který se řídí svým srdcem a pudy. James Woods zde byl opravdu vynikající. Líbí se mi Stoneův úhel pohledu, ale chápu, že je to režisér, který se rozhodně nezavděčí každému. Každý záběr zde měl své místo a napomáhal přinášet divákům celistvý obrázek o dané zemi a o situaci. Mimořádně kvalitně odvedená práce. ()
V podstate som bol rád, keď film skončil. Tých vychválených drastických scén som v posledných dvoch týždňoch videl niekoľko, a to v rôznych filmoch a z rôznych zemí. Bolo to ako cez kopirák. Nečudo, že opakovaním strácajú pôvodný účinok i zmysel. Jamesa Woodsa mám rád, i keď postava, ktorú stvárňoval je mi pre svoj parazitizmus, priblblý optimizmus (to zvládnu) a výroky hodné absolventa Moskovského inštitútu medzinárodných vzťahov, bola odporná. ()
velmi kruta realisticka drama o salvadorskom sialenstve so strhujucim vykonom fantastickeho jamesa woodsa. oliver stone je spickovy reziser a niektore jeho kusky nepotrebuju dalsi komentar. ()
Američané se ve své hrůze z komunismu v mnoha zemích spojili klidně i s ďáblem. Tohle je velmi dobrý příklad za všechny. James Woods je jako hlavní notorik natolik přesvědčivý, že nevěřím, že by Richard Boyle zvládl napsat dopis, natož pak spolupracovat na filmovém scénáři. Z představitelů tzv. novinářů jediný John Savage celou dobu působil dojmem, že ví, kde a proč je. Oliver Stone to měl v hlavě srovnané a přesvědčivě našlápl svou kariéru jakožto filmařské „svědomí Ameriky“. ()
Hned na začátku své filmové kariéry nám Oliver Stone ukázal, jak je těžký život novinářův, když nemá v kapse ani dolar, když mu italská manželka vybílila dům a nenechala ani večeři v troubě a když jediné co mu zbylo je tlustý, věčně opilý kamarád. V takové situaci nezbývá nic jiného než vzít fotoaparát, kamaráda a hromadu alkoholu a vydat se opalovačku někam, kde zrovna probíhá válečný konflikt a sem tam něco vyfotit. Hned ve svém prvním filmu se Stone ukazuje jako veliký kritik americké politiky a nebojí se zdvihnout varovný prst směrem k Bílému domu. Škoda jen, že si ukousl až příliš veliké sousto a snaží se nabídnout jak politické machinace, tak lidské utrpení a zároveň silné emoce hlavních hrdinů a film tak ztrácí tah. První polovina snímku má silnější účinky než prášky na spaní a opravdu něco se začne dít až v té druhé. Za pochvalu stojí samotný závěr, Richardsonova kamera a když vezmu v potaz rozpočet, tak musím pochválit i výpravu. ()
Na Salvador jsem se těšil, jednak už kvůli obsazení a hlavně jméno režiséra už něco znamená. Musím však říct, že ačkoliv jsem vše od této režisérské třídy neviděl, považuji tohle zatím za nejslabší dílo. První půlka filmu je slušně rozjetá a na vtipu má největší zásluhu kdo jiný, než James Belushi. Tím nechci říct, že se jedná o komedii, to vůbec ne, jen se tento skvělý komik dobře postaral o jakýsi nenucený humor, který mě přišel k chuti. Druhá půlka však sklouzává trochu do válečného stereotypu a vtip se poděl neznámo kam. Stále však lepší průměr díky J. Woodsovi. ()
Hodný kus filmu sledujeme ako Richarda dostávajú zo sračiek, potom on niekoho vyťahuje zo sračiek, medzi tým pije, fetuje, užíva si so ženami, kričí a nič poriadne nerobí. Na pozadí tohto NIČ môžeme sledovať občiansku vojnu, ktorá hádam len na pár okamžikov, vo filme ani nemá hlavné slovo. Veľké sklamanie. Jediné čo ma bavilo bol výkon Jamesa Woodsa. Malarkey to v komentári vystihol úplne presne. ()
V dobe vzniku išlo rozhodne o lepší film než dnes. Mal som pocit, že tako nejako by príbeh napísala väčšina scenáristov, stačilo by im zadat kľúčové slová: fotograf, flákač, novinári, revolucia.... Herci sú výborní. Beslushi nezasahuje priamo do príbehu, ale je perfektný. Na to, že ide o film Olivera Stonea, mi (aj napriek svojej odvážnosti) prišiel poňatý akosi príliš rutinérsky (ale záver je fajn). Osobne mám radšej ROK NEBEZPEČNÉHO ŽIVOTA. V atmosfére osemdesiatych rokov zjavne išlo o silnú výpoveď... ()
Uchopit pořádně osobnost a s tím i tvorbu Olivera Stonea je velmi obtížné. Autor scénářů k Barbaru Conanovi, Půlnočnímu expresu či Zjizvené tváří s Al Pacinem a režisér filmů Četa, Narozen 4. července či JFK se většinou ve filmech zabýval kontroverzními americkými politickými tématy, kdy například celý JFK je v podstatě odvyprávěn skrze konspirační teorii o pravém pozadí vraždy Johna F. Kennedyho a časem se definitivně ukázalo, že je Stone levičákem, který se i do svých filmů nebál zapojit své v Americe nepopulární politické názory. Na jednu stranu tak můžou Stoneovy filmy velmi snadno člověka přivézt k pohoršení, na druhou stranu se ovšem přeci jen musí ocenit Stoneova odvaha a především výraznost, která z něj udělala dnes vyloženě kontroverzní figuru amerického filmu. Prvního Oscara za režii Stoneovi přinesl film Četa, v roce 1986 se ovšem dočkal premiéry též jiný Stoneův film, který byl zastíněn právě úspěchem Čety, která se dočkala i Oscara za nejlepší film roku. Pro Stonea byl Salvador první z pozdějších dohromady jedenácti spolupracích s kameramanem Robertem Richardsonem. Scénář poté Stone sepsal se skutečným Richardem Boylem, který je hlavním protagonistou Stoneova třetího celovečernímu filmu. Stoneův výběr vážných témat zde začal získávat obrysy, stejně tak jasný vztyčený prostředníček USA, který byl později cítit i právě Četě, JFK či Takových normálních zabijácích. Silné válečné drama, které má očividný provokativní přesah a dokáže vzbudit emoce. Sympatizuje s levicovými revolucionáři, plive na armádu USA a prodává silný příběh nejspíš silného člověka Richarda Boylea. Salvador funguje i díky skvělému výkonu Jamese Woodse, který dokáže v této roli prodat vývoj postavy od příchodu do El Salvadoru až po zaznamenání oněch tragických událostí. Boyle přichází do El Salvadora na dně. Jeho arogance a závislost na alkoholu a drogách mu v podstatě zničila kariéru, odchod rodiny je poté brutální tečkou. Pravé peklo ovšem Boyle spatří právě až v El Salvadoru, které se na něm podepíše. Salvador je v rovině Boyleova příběhu fungující charakterní studií, která funguje právě i díky fenomenálnímu výkonu Woodse, který nominaci za svůj výkon dostal naprosto oprávněně. Na celou tehdejší situaci v El Salvadoru se pochopitelně dá dívat různými způsoby, Stone ovšem klasicky vypráví osobitě s vlastním pohledem na věc. Díky Boyleově spolupráci se scénářem se navíc dá celé autenticitě snadno uvěřit, i kdyby si Boyle jisté momenty z procházky peklem přikrášlil. Stone dokáže za kamerou ty momenty válečného pekla bravurně prodat, Richardsonova práce s kamerou už tehdy byla boží, výprava je fenomenální a už tehdy bylo jasné, že Stoneovy kvality musí divák ocenit i přes fakt, že ho jeho politické ideály pochopitelně automaticky lákají pryč. Ze Salvadoru je cítit Stoneova tvůrčí sebejistota, jen je tam ve finále možná až dost humoru, jehož zdrojem je především postava v podání Jima Belushiho. Salvador nejlépe funguje ve vážné formě, kdy se to celé nebojí přijít s dějovými kotrmelci a člověk by jen vlastně těžko uhodl, že to celé tehdy stálo pouze 5 milionů dolarů. Celé to totiž působí velkolepěji a ukázalo se, že produkční limity nebyli pro Stonea problém. Právě Stone již u Salvadoru vrhá svůj pohled na věci, snaží se tak trochu diváka dostat na svou stranu a již tehdy bylo jasné, že tohle je americký tvůrce, který za Ameriku vyloženě kopat nebude. Stone samotný poznamenaný Válkou ve Vietnamu již zde nastavil směr své tvorby (který jde ovšem tak trochu dohledat i právě v Půlnočním expresu či Zjizvené tváři), který ho následně většinu jeho kariéry neopustil až do Snowdena. A pak už jen záleží, jak moc diváka ovlivní fakt, že se na Salvador dá vlastně dívat jako na komunistický film komunistického režiséra. Ani tenhle pohled ovšem není jednoduchý. Levičák se automaticky nerovná komunistovi, i když většina dnes v podstatě tyto dvě slova vnímá jako synonymum. Motivy, které Salvador obsahuje se dají snadno aplikovat i na dnešní dobu, především o vedení politického systému. Stone do filmu vkládá svůj pohled, který sice není pro každého, přesto je ovšem pořád něčím objevný. Jde o film, který by šel rozebírat do hodně pestrých detailů a dost možná by přitom šlo i definitivně rozlousknout osobnost Olivera Stonea. Ten se svého statusu kontroverzní figurky americké filmové tvorby už jen tak nezbaví, spousta lidí poté bude mít nadále problém k jeho filmům vyloženě přičichnout. Osobitost jeho filmů a chopování se vážných témat je ovšem rozhodně obdivuhodné a zamrzí ve finále snad jen to, že právě Salvador, jeden z jeho nejlepších filmů tak trochu zapadl ve stínu Čety či U-Turnu. Přitom se směle muže zařadit po bok Narozen 4. července, JFK či Doors a v součtu patřit mezi to nejlepší, co Stone filmovému světu dal..... () (méně) (více)