Černá sobota

Odcizený methyalkohol z nádražní cisterny hospodským (František Holar) a dělníkem z družstva (F. Filipovský) se stane hospodskému osudným. Další štamgasti, kteří se napili buď také zemřou či oslepnou. Jediný případ místního notorika je vyjímkou, neboť čistý alkohol je jedinou zbraní proti methyalkoholu v těle člověka. Řidič ČSAD Valena (J. Bek) vyráží na svatbu kamaráda a veze sebou nevědomky demižon tohoto jedu. Příběh je vlastně o souboji s časem a sháněním Valeny. Ono bez mobilů či počítačů to nebylo tak jednoduché. Třeba ta slečna co měla najít všechny Václavy co byli v březnu na vojenském cvičení, to nejprve brala jako vtip. Samozřejmě vše šťastně dopadne včetně soukromého života Valeny. Ve snímku se dále objeví jako hospodského žena Dana Medřická, policisté Rudolf Deyl, Zdeněk Ditě, Josef Kemr a další. Pobavili mě dva mladí výtržníci Karel Effa a Stanislav Fišer. (31.07.2011)

Bek je nesympatický už sám o sobě, a s mírou jeho uvědomělosti jdou nesympatie prudce nahoru. Navíc do půlky filmu není jasno, co vlastně sledujeme, jednu chvíli to vypadá na rodinné drama, pak zas na kriminálku a nakonec na obyčejnou hospodářku. Jisté napětí se filmu nedá upřít, ale kam se to hrabe na majora Zemana. (31.03.2010)

Hospoda už není tvoje, ale žena snad ještě jo... V Černé sobotě se chlastá fest. Většina ansámblu sestává z upocených vrásčitých trosek a kdo nevypadá notoricky takříkajíc od přirození, je buď slabá žena [Medřická], nebo se na něm vyřádil maskér [Bekovo proletářsky bujné obočí]. Coby dokument celonárodní otravy přesvědčivé. Režie Miroslava Hubáčka šponuje napětí do stratosféry pokaždé, když se něčí ústa přiblíží ke štamprleti / demižónu / lahvi / půllitru. Na tom, že je divák ponouknut si oddychnout, když jde jen o ethanol, jakoby šlo o méně nebezpečný jed, je cosi hrozivého. Film o české slepotě. (13.10.2018)

Režisér Miroslav Hubáček byl, spíše asi nevědomky, celkem vizionář, když viděl takhle daleko do budoucnosti. Optikou roku 2012 s jeho methyalkoholovou aférou a následnou prohibicí získává Černá sobota nadčasovější rozměr a trochu reálnější kontury, do této doby byla totiž jen průměrnou černobílou (a to nejen kvalitou obrazu) detektivkou s vynikajícím hereckým obsazením, jak už bylo u filmů té doby zvykem... (21.01.2013)

Prostinký lineární příběh o rozkradeném alkoholu se podařilo nafouknout na takřka celovečerní stopáž jen díky jakoby (?) dolepovaným pasážím. Hned zkraje reportážní předmluva ala filmový týdeník, pak osvětovné zdravotní pasáže a v neposlední řadě rodinné dramátko. Ačkoliv je Černá sobota označená jako kriminálka, detektivní zápletka proběhne bez vůdcovské postavy detektiva a veškerý posun děje probíhá za pomoci telefonu: nutno zvýšit napětí = telefon nezvoní, potřebujeme akci = telefon zazvoní. Přes plejádu skvělých herců nejde o nic světoborného, ani jeden z nich svůj výkon nemusí v životopise akcentovat... (11.10.2017)