Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Bolek Polívka, Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková, Jiří Pecha, Lukáš Baborský, Nikola Pešková, Matěj Nechvátal, Jan Drozda, Pavel Liška (více)Obsahy(2)
V novém filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem... Hlavní postavou filmu Pupendo je akademický sochař Bedřich Mára, který žije se svojí rodinou, manželkou - keramičkou Alenou a dvěma syny - Matějem a Bobšem v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Z týchž důvodů není veden ani v oficiálním Svazu výtvarných umělců. Má znemožněno vystavovat a je odsunut na periferii zájmu a lukrativních zakázek. K osamělému rozjímání u rybářského prutu... Antipodem Bedřichovy netypické rodiny je rodina ředitele základní školy Míly Břečky. Soudruh Míla a jeho ambiciózní žena Magda, spolužačka Bedřicha Máry z Výtvarné Akademie, již drahnou dobu plavou s hlavním proudem, středem řečiště. Pro svá počínání nacházejí ospravedlnění v tradičním postoji té doby: "Někdo musí plavat s "nimi", aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!", případně: "Proč bych měl zrovna já stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?" Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění za kusem žvance, je zde i generace jejich dorůstajících dětí. Tahle generace teenagerů si o snahách a postojích rodičů myslí své. Nevěří ve změnu k lepšímu. Od snah rodičů nic moc neočekává. Poflakuje se bezcílně předměstím, chodí za školu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dnů. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (631)
Úplně jiný pohled na osmdesátá léta - žádní veksláci v džískách, žádné diskokoule a arnoštkovské kostýmy, žádné neony na Václaváku. Šeď a kalno normalizace beze zbytku vstoupily do výtvarné stránky filmu - převalující se mlhy nad Vltavou a Balatonem, zamračené počasí a jednoznačná dominance nebarev nad barvami nastavují náladu tohoto filmu. Jednoduše vystavěný příběh je sice zahlcen zbytečným množstvím vedlejších postav-figurek, v jeho centru však neochvějně stojí ústřední čtveřice hrdinů (jasně odstíněné a proto výborné herecké výkony Polívky, Holubové, Duška a Cibulkové). Morální dilema sochaře Máry, tragikomická postava kunsthistorika Fábery, blasfemie ředitele Břečky ukrytá v mozaice s jarními motivy či balatonský závěr - to vše jsou různými formami vyjádřené silné obrazy jisté doby. Ve svých jiných opusech (především Pelíšky, částečně Horem pádem) zůstal Hřebejk uvězněn v rovině karikatury, ve které byly z historie vykuchány jen určité prvky použitelné pro kýčovito-sentimentálně-rádobyvtipně zkreslený fikční filmový obraz. V Pupendu se jeho tvůrcům podařilo zachytit (zahnívajícího) ducha doby, normalizační bahno, zaplavující keramické prdele i charaktery. ()
Veľmi priemerná komédia, ktorá si nezasklúži viac ako 3 * ... Bohužiaľ ... Bolo tam nakúsnutých viac vecí, ktoré však neboli vypointované. Za všetky - situácia s voľbami - načo to bolo ? Na priblíženie doby ? Na zdôraznenie absurdity situácie ? Ako by to bolo a priori robené pre diváka totálne neznalého vtedajších pomerov (terajších teenagerov - tých však zaujíma žánrovo niečo iné) alebo pre diváka žijúceho na západ od Ašu (ten však nemôže z absurdity pomerov ukázaných v tomto filme pochopiť nič). Pán Hřebejk : Niekedy menej, môže znamenať oveľa viac.... ()
V Šakalích letech jsme dostali návod na to, jak se vyrovnat s 50. lety, v Pelíšcích se 60., v Musíme si pomáhat se 40., Pupendo se vrátilo obloukem do 80., a pak už se zase tlachalo jenom o současnosti. A možná je to tak dobře, protože kdyby se tento autorský tým chtěl vyjádřit ještě k dalším dekádám naší historie po svém, tak už bych to zřejmě neunesla. Pupendo bych dokázala hodnotit výše, kdyby v kinoverzi zůstala scénka s nakresleným kožichem. ()
Život za "totáče" byl jedno velké pupendo. Pro Hřebejka, a hrdiny jeho filmu, tedy určitě, jak vyznívá z jeho líčení doby, co nenávratně vzala za své. Co bychom si bez toho Hřebejka počali, kdyby nám čas od času s vehemencí sobě vlastní nepřipomenul krušnou dobu v komediáním pojetí. Návrat do minulosti to však z filmového hlediska rozhodně není špatný. Za cíl svého vyprávění si tentokrát vybral rok 1984. Tohle datum spojuje nevelký okruh postav, které se mezi sebou přátelí, a kteří společně cítí, že nepolevující nesvobodné zřízení stále větší měrou zasahuje do jejich obyčejných lidských životů. Z ateliéru, ve kterém se postavy většinu času scházejí, udělali tvůrci něco jako poslední svobodnou baštu, proto se zde odehrává tolik scén, které slučuje a symbolizuje nezlomné malé vítězství nad presujícím a persekujícím režimem, včetně zobrazené nahoty (scéna s nahou Vilmou Cibulkovou), což se dá rovněž přeneseně aplikovat na bezmocnost postav, kterou do jisté míry vládnou. Hřebejk vsadil na pestrost a vyváženost charakterů s jejich postupným brilantním vykreslením až na hranici nenuceného absurdna. Jednotné protirežimní názory nabourává pouze přítomnost protichůdného demagogického charakeru pedagoga, jež vzal na sebe podobu uvědomělého vzdělance z vyšší vrstvy, který však postupem doby dojde k určitému poznání a uzrají v něm pochyby, na kterou stranu se vlastně dát. Jaroslav Dušek je na tyto postavy kadet. Protichůdnost charakterů obstaral především bohémsky smyšlející Bolek Polívka, ale i silné ženské charaktery ztvárněné Evou Holubovou a již zmíněnou Vilmou Cibulkovou, které to jistily takříkajíc odzadu. Mezi nimi pendloval sympaticky chvástavý blb Pavla Lišky a jeho originální hlášky, jež se v určitém ohledu staly jakýmsi vrcholem filmu. Na herce se Jan Hřebek mohl opět výrazně i výrazově spolehnout. Jiné výrazové prostředky používal jen sporadicky. Chytrost glosujících postav však zůstala zachována, což zajistilo pevné herecké zázemí se zdrojem vtipné eskalace i hořkých poznání a zklamání z neradostné až absurdní reality té doby. Pravda, někdy až moc absurdní a přepálené, pokud jde o tvůrčí hledisko. Jsou ve filmu místa, která Hřebejk neustál, anebo je posunul do příliš komické, málo věrohodné roviny. Spadá do toho i podivně koncipovaný závěr s dovolenou u Balatonu, který jakoby vypadl z jiného filmu, než doposud z toho, jaký divák sledoval. Espresivní vyostření není silnou stránkou režiséra Hřebejka. Snaha o kreativní vybalancování vychází jen někdy, je však překryta častým groteskním rázem filmu. Ten je někdy vítaný, ale trochu se z něj mohlo ubrat. Nejvíc asi vadí Hřebejkova inklinace k jednostrannému pojetí, že všechno v minulosti bylo špatné. Na to nepřekládá téměř žádné argumenty, a když tak jen velmi slabé, nebo jen čistě náznakové. Vychází v podstatě jen z toho, že divák bere dobu minulou za vyloženě špatnou, která nic dobrého nepředstavuje ani neskýtá, a pokud ano, je to jen nesmyslná absurdita té doby. No to tedy mě moc nepřesvědčilo, že by to bylo nějak maximálně kreativně odvedeno. Spíše naopak. Z toho pramení i častá roztříštěnost scén s nízkou kontinuitou, v níž si Hřebejk libuje. Film i tak po letech uzrál ve kvalitní studii groteskna a absurdna. Ve výsledku je tenhle počin satiricky svérazný, přičemž si ve větší míře zachovává komediální přehled i nadhled. A v tom je jeho největší síla. Mé hodnocení: 70% () (méně) (více)
Hořká komedie. Vlastně by se dalo napsat, že tam, kde Pelíšky skončily, Pupendo navazuje (jo, je tu skok asi deset let, ale i tak). Ale na rozdíl od Pelíšků, které jsem viděl asi pětkrát, tohle zřejmě nebudu "muset" tak často vidět. Nevím proč, ale navzdory vtipným momentům ("Vstávat, za patnáct minut vám zvoní budíček!") a hořkým scénám (rozhovor ke konci) mě tento film nevzal tak, jak by měl. Možná proto, že nemůžu říct, jak to vlastně tenkrát bylo, protože jsem tu minulou éru nezažil. 80 %. ()
Galerie (73)
Zajímavosti (55)
- Když přinese domů Mára (Boleslav Polívka) mořské koníky, vytahuje je z krabiček od filtrů k cigaretám německé firmy Vauen, která vyrábí kuřácké potřeby od roku 1848. Před rokem 1989 se tento sortiment dal zakoupit pouze v prodejnách Tuzexu za valuty či bony. Už jen vlastník prázdné krabičky byl středem pozornosti. (sator)
- Scéna v bazénu se točila celý den a přestože měl Jaroslav Dušek (Míla Břečka) na sobě neopren a voda v bazénu byla 28 stupňů, byl tak prochladlý, že už nemohl mluvit, a tak bylo nutno pokračovat v natáčení druhý den. (sator)
- Film sa odohráva v roku 1982. Je možné si to všimnúť v scéne, kedy Honza (Matěj Nechvátal) odpovedá na prírodopise a na tabuli je dátum 1. 6. 1982. (Jello Biafra)
Reklama