Pupendo

Vynikající film. Hřebejk ho přinesl v době, kdy český filmový trh ještě nebyl přesycen jím samotným a Holubovou, Duškem, Liškou, Kleplem... a díky tomu se setkal s poměrně slušným a zaslouženým úspěchem u diváků i kritiky. Kdyby stejný film natočil dnes, byl by opět strhán a haněn čistě jen z principu českých filmových pseudoodborníků. (11.12.2008)

Hřebejk zpět. Jak je již zvykem skvělý Bolek Polívka a Jaroslav Dušek dominují co se týče mužských rolí tomuto filmu. Bezchybné vtípny hlavně okolo filmového syna Jaroslava Duška. Jeho připomínky jsou chvílemi opravdu tvrdé :). Další lehce retro filmeček z dílny Jana Hřebejka opět nezklamal, ale u mě jsou oblíbenější Pělíšky (ikdyž zrovna tento film nemusím). Dokonalá postava Pavla "IDIOTA" Lišky, za to mu dejte oscara nebo aspon lva :) (25.12.2004)

Asi nadsazuju, ale mám k tomu několik důvodů. Především tenhle film režijně ještě vcelku drží pohromadě a díky angažmá výborných herců tu nenajdeme onu podivnou křečovitost, kterou mladší Hřebejkovy filmy většinou nepříjemně překvapí hned po několika prvních záběrech. S tím samozřejmě souvisí velmi slušné herecké výkony, korunované obrovskou spoustou výborných fórů, které přitom skutečně velmi věrně odrážejí dobu v níž se děj odehrává. Ostatně, vystižení pitomé doby sedmdesátých a osmdesátých let s celou jejich absurdní sychravostí je vcelku bezchybné. Způsob práce a přežívání nonkonformních výtvarných umělců v té době je popsán naprosto bezchybně. Tradičně skvělá je i kamera a výborně a s citem vybrána i dobová hudba. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, sportovec (15.05.2011)

Já vim, že to s Pelíškama srovnává uplně každej, ale ono se to vážně nabízí. A Pupendo o fousek prohrálo, výbornej film, ale jako Pelíšky mě nevzal. Možná po dalším shlédnutí změním názor, ale zatím je to na hodně silných 80%. Některé scénky jsou jako samostatné skvělé, to se dá řict například o všem, kde se objeví Pavel Liška. Jako celek však Pupendo chvilkama nefunguje až tak dokonale. (07.04.2003)

Úplně jiný pohled na osmdesátá léta - žádní veksláci v džískách, žádné diskokoule a arnoštkovské kostýmy, žádné neony na Václaváku. Šeď a kalno normalizace beze zbytku vstoupily do výtvarné stránky filmu - převalující se mlhy nad Vltavou a Balatonem, zamračené počasí a jednoznačná dominance nebarev nad barvami nastavují náladu tohoto filmu. Jednoduše vystavěný příběh je sice zahlcen zbytečným množstvím vedlejších postav-figurek, v jeho centru však neochvějně stojí ústřední čtveřice hrdinů (jasně odstíněné a proto výborné herecké výkony Polívky, Holubové, Duška a Cibulkové). Morální dilema sochaře Máry, tragikomická postava kunsthistorika Fábery, blasfemie ředitele Břečky ukrytá v mozaice s jarními motivy či balatonský závěr - to vše jsou různými formami vyjádřené silné obrazy jisté doby. Ve svých jiných opusech (především Pelíšky, částečně Horem pádem) zůstal Hřebejk uvězněn v rovině karikatury, ve které byly z historie vykuchány jen určité prvky použitelné pro kýčovito-sentimentálně-rádobyvtipně zkreslený fikční filmový obraz. V Pupendu se jeho tvůrcům podařilo zachytit (zahnívajícího) ducha doby, normalizační bahno, zaplavující keramické prdele i charaktery. (07.09.2006)