Pupendo

V Šakalích letech jsme dostali návod na to, jak se vyrovnat s 50. lety, v Pelíšcích se 60., v Musíme si pomáhat se 40., Pupendo se vrátilo obloukem do 80., a pak už se zase tlachalo jenom o současnosti. A možná je to tak dobře, protože kdyby se tento autorský tým chtěl vyjádřit ještě k dalším dekádám naší historie po svém, tak už bych to zřejmě neunesla. Pupendo bych dokázala hodnotit výše, kdyby v kinoverzi zůstala scénka s nakresleným kožichem. (01.03.2009)

Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (25.11.2003)

25% -Vím, že jsem na tento film svým hodnocením asi zbytečně přísný, ale Pupendo mě jako diváka uráží. Je z něj cítit snaha léčit národní mindrák z komunismu. Nemám rád ani politiky, ani umělce, kteří z tohoto mindráku dodnes těží. Primitivní humor, když je na adresu někoho, komu scénárista nalepí na čelo slovo "soudruh", přestává být primitivním, že? Další film přeplněný hláškami, které si právem získaly mou jednu hvězdičku. Až podobné filmy přestanou být jen o hláškách, a budou se více zabývat fakty, v kině se nikdo ani neusměje... Ale my se přece chceme smát, ne? (10.09.2006)

„Bedřichu! Vy hnijete." Pásomnica, bazén, poisťovacia agentka, Kde jsou ta rána stříbrná, Pavel Liška, téma „Pohlavné orgány“, socha, 80. roky, okno, zrazený dopravák, voľby, Balaton, Bolek Polívka, učiteľka, hlášky a dialógy ("Onanoval každý a kto hovorí že nie, onanuje dodnes.“ - „A ty?“ - „Rád by som, ale mám mamičku.") a balón. Pupendo je bomba. Ale Pelíšky sú Pelíšky. Ku koncu to už dosť nudí. (07.06.2006)

PUPENDO - PŘEDTÍM: Rád bych tohle napsal neonovým blikajícím písmem, kdyby to šlo. Viděl jsem, ale zatím nehodnotím. Hřebejk a Jarchovský totiž stvořili ÚPLNĚ JINÝ film, než jaký jsem čekal a troufám si tvrdit, že než jaký čekali i ostatní. Musím se na to podívat znovu a pak přísahám, že podám zevrubné hlášení :-) POSELSTVÍ PŘÍŠTÍM GENERACÍM - POTOM: Tandem Jan Hřebejk a Petr Jarchovský nám opravdu zrají jako víno. Sklízíte úrodu, dáte ji do lahví a po čase už pijete jen lahodný, mok, šlupky odhozeny v dál. Ale k věci: nejspíš nebudu plně schopen popsat scénář Petra Jarchovského, jelikož nejsem studet filmové vědy, ale co vím, je to, že Jarchovský má vytříbený cit pro psychologickou zkratku a stačí jediný pohled do očí herce anebo věta či sled záběrů a nemusíte mít nutně všechno naservírované až pod nos. Tohle všechno ovšem neplatí o scéně onoho životného dialogu po Svobodné Evropě. Tahle scéna na mě působila tak opravdově, že jsem si na chvíli myslel, že herci vyskočí z plátna. Pupendo nejvíce vystihuje atmosféru povídek Petra Šabacha, jehož knihy "mezi hospodskými historkami a vážnou literaturou" zbožňuju. A i vypointované scénky se omezí vždy na jednu rodinu a ustoupí ději... Dostávám se k hereckým výkonům, kterým vůbec není co vytknout. Bolek Polívka jako vždy příjemně civilní, Evě Holubové role manželky, nenápadně podporujícho svého muže sedne jak ulitá, Jaroslav Dušek je neuvěřitelně paranoidní šeptající "jiný" komunista, postava Vilmy Cibulkové prošla filmem neuvěřitelným vývojem (můžeme se bavit o tom, zda do takového filmu nahota patří, ale z hlediska děje tam sedla naprosto bez debat), Jiří Pecha dokázal, že mu jdou nejen komediální role a Pavel Liška je zkrátka Pavel Liška. Jan Hřebejk citlivě režíruje a kamera skrz ty šedé záběry oprýskaných starých domů a aut Lada a Škoda občas nasnímá barevně opravdu zajímavý záběr. Hudba (ačkoli jsem fanatickým zastáncem let šedesátých) je bezvadně vybraná a dobře se do filmu hodí. Film Pupendo jde ještě dál v plastickém líčení českého prostředí, povah a životní atmosféry let minulých (ať to zní pro některé uši jako skřípání houslí, je to zkrátka tak.) Prostřednictvím dobrého filmu se máme možnost seznámit se sebou samými a scény "TO MĚLO BÝT PRO PŘÍŠTÍ GENERACI, NE PRO TUHLETU!" spolu s "ZÁVIDÍM TI" až po "DĚKUJEME VÁM" se zaryjí hluboko pod kůži a jsou takové, jako život sám a vtipné scény do celku jen lépe zapadnou. Pelíšky byly o kousek vtipnější (Pupendo je zase víc hořké, a to je správně), Musíme si pomáhat bylo tématicky více vyhraněné, tenhle snímek byl o nás nejpravdivější (a komentáře uživatelů, kteří pamatují osmdesátá léta to bohatě potvrzují.) Pupendo vidím na 4,6 hvězdičky a z úcty za snahu všech tvůrců osladit hořkou pilulku dávám pět. Teď, zhruba po půl roce a pěti dalších shlédnutích, můžu konečně s klidným svědomím napsat, že si to absolutní hodnocení u mě zaslouží. Ten film je super!!! (01.02.2006)