Skalpel, prosím

Hluboký, citlivý, depresivní, lidský a naprosto přirozený snímek z lékařského prostředí, plný úvah o lásce, o životě a smrti. Jedinečně využitý voice-over, který zde, na rozdíl od jiných voice-overů v českých filmech, neslouží k budování komediální situace, ale k prohloubení a pochopení hlavní postavy. Vede k zamyšlení. A samozřejmě nelze nezmínit skvělý herecký výkon Miroslava Macháčka, který celý snímek posouvá ještě o pár tříd výše. Slabší 4*. (09.11.2019)

Tak jsem si zase po letech zopakoval tento film z nemocničního prostředí. Trochu jsem se obával, že po letech už na mne nezapůsobí tolik jako tehdy (znal jsem i knižní předlohu Valji Stýblové). Ani po letech tento film neztratil nic na své působivosti, dokonce bych řekl, že zraje jak víno, čím starší tím lepší, i když lékařská věda od té doby hodně moc pokročila. Ta etika a mezilidské vztahy zdaleka tolik ne ... Plejáda filmových osobností (Macháček, Brejchová, Brzobohatý) i z Polska (Barbara Brylska) i roztomilý Uzlík, skvělá kamera i hudba a výsledkem je působivé psychologické drama, které považuji za jeden z nejlepších i "nejrealističtějších" filmů z nemocničního prostředí. Speciálně obor neurochirurgie je velice náročný, "chyby" se tu neodpouštějí a v tomto oboru uspějí jen ty nejlepší osobnosti (odborně i lidsky), ale i ony by těžko mohly vynikat bez maximální podpory celého týmu (analogie orchestru a dirigenta). A to právě nádherným způsobem popisuje jak knižní předloha, tak i film. Ne náhodou jedním z odborných poradců byl profesor Beneš.. (12.12.2017)

Když se na to dívám s odstupem času a vlastně poprvé v trochu jiném než dětském věku, působí to na mě jako vitrína tehdejší doby, skoro až surrealisticky zdémonizované prostředí nemocnice, šedotmavá pod kůži se zarývájící atmosféra márnic z doby, kdy nám bylo filmem předkládáno, že přijít do nemocnice je vlastně nekonečná lidská tragédie, kterou bude nutno řešit něčím tak tragickým, jako je operace za doprovodu tragicky žalostných myšlenek pana primáře, tragicky pro sebe přemýšlejícího o tom, že před ním stojí nemocný člověk, už ty názvy jako "operace mé dcery" v sobě evokují něco jako "tragédie mého dítěte". Když si dovolím to říct otevřeně, z určitého pohledu je tenhle film v dnešní době vlastně úplně směšný. I když, byl sem kolem roku 90´ na operaci, mohlo by se to nazvat "operace ve skleňáku" a tehdy to prostředí opravdu bylo jako kůlna Salvadora Dalího... Tok myšlenek, který ve mě vzbudil tento film je vpravdě nekonečný, musím se přinutit udělat tři tečky za větou a vzdálit se... (03.05.2018)

Všelidské otázky převážily a převažují - jsou-li dobře a zrale uchopeny - ideový nebo dokonce ideologický kontext svého vznikání i na divácké půdě, i mezi komunitou filmových kritiků. Osud populární novely Valji Stýblové se zdá být potvrzením těchto kroků. Mimořádné výkony Macháčkův a Brejchové v titulních úlohách berou dech i po desetiletích stejně tak jako dokonalá Svobodova režie. Příběh stárnoucího lékaře, pro nějž je mezní osud jeho dětského pacienta i otázkou po smyslu vlastního bytí, principů a hodnot, ke kterým se hlásil po celý svůj život., chce být - a také je - současně výzvou i naplněním. Rozcestí, na němž stojí, má proto - u mne tím SKALPEL jednoznačně získává - svou "uno" variantu: optimistický výhled pozitivně založený na službě lidem, bojem o jejich blaho a štěstí. V tomto ohledu až snový film připomíná německý příběh NA SHLEDANOU LENINE, v němž tvůrci virtuální reality, která se skutečností NDR nemá společného takřka nic s výjimkou vypůjčených kulis, podléhají mimovolně okouzlení ze svého výtvoru. Předlistopadová Svobodova tvorba v tomto ohledu znamená jeden z vrcholů tohoto druhu aktivit. Vrcholů, které - jako každá poctivá lidská práce - i dnes vzbuzují zaslouženou úctu, obdiv a vážnost. (28.03.2008)

Herectví Miroslava Macháčka a Jany Brejchové je velmi přesvědčivé. Základní linie příběhu je silná i díky tomu, že Valja Stýblová, autorka předlohy, čerpala ze své lékařské praxe. Prolínání vnitřního monologu stárnoucího lékaře a osudů malého pana Uzlíka (debut Jakuba Zdeňka) je lehce uvěřitelné. Zajímavá je kamera - především záběry při operacích působí téměř autenticky. Bohužel příběh devalvuje řada dalších dějových linek, které se větví až do nepochopitelně nesmyslného závěru (léčení někdejšího spolužáka/ kamaráda ANO, zjištění, že se trávil kvůli profesorově manželce NE, onemocnění kolegovy dcery ?? a kolegův příchod na rozhodující operaci NE NE, neúspěšná operace vedená podceňovanou lékařkou ??, účast na operaci havarovaných pár hodin před nejdůležitější operací ??, řešení vztahu syna s manželkou někdejšího pacienta NE, romský pacient ANO ANO, vaření kafe uprostřed noci NE NE NE NE NE NE). (08.01.2011)