Skalpel, prosím

Líbilo se mi sledovat "tvrdého" a "ambiciózního" neurochirurga, který neustále pochybuje, bilancuje, vede rozporuplný vnitřní monolog a přitom navenek se snaží okolí jevit jako stále neomylný a precizní. Může zato jistě výtečný herecký výkon Miroslava Macháčka, ale nebyla to vyloženě "one-man-show", třeba Radek Brzobohatý a Jana Brejchová mě také zaujali. Z našich luhů a hájů určitě jeden z nejlepších filmů z nemocničního prostředí, solidní 4*. (17.02.2011)

Strhující výpověď muže na špici chirurgie. Příběh všedního pracovního dne, týdne a měsíce jednoho doktora na neurochirurgii. Zároveň ale také skládání účtů stárnoucího muže, bilancování, vzpomínky. Děj podbarvuje komentář hlavního hrdiny, padají moudra, která by vydala na seriál. Syrové až naturalistické vylíčení světa uvnitř i okolo našeho pana doktora. Už dlouho jsem neviděl český film, který by šel takto na dřeň věci. Čistých 100%. (11.02.2010)

Film, který stojí a padá na vynikajících hereckých výkonech Macháčka a Brejchové, nezaměnitelném režijním Svobodově stylu a Smutného kameře. Svoboda ví, jak pracovat s tichem (což u současných uřvaných moderních produkcí těžko můžeme posoudit), jak vytvořit napětí, jak očekávání, a samozřejmě jak vytvořit reálné a životné postavy, jež jsou mnohoznačné. (30.12.2014)

Život je podvod. Snad u žádného jiného filmu jsem neměl pocit takového permanentního strachu a bezmocnosti, jako tady. Naléhavá sdílnost, s níž tvůrci interpretují svůj pohled na lidský život, na jeho křehkost, nevyzpytatelnost i pomíjivost, nabízí skutečně nevšední, možná dokonce ojedinělý pohled na lékaře, na tyto "anděly v bílém", vesměs špičkové odborníky, kteří dnes a denně čelí namáhavým zákrokům i mnohdy složitým podmínkám. Svobodova režie navíc poskytuje výrazný prostor jak pro mistrovské herecké sólo Miroslava Macháčka, doplňujícího sebe sama v zajímavě vedených vnitřních monolozích, tak pro ostatní spoluhráče; asi nejvíc se mi do paměti vryl Brzobohatého Krtek, který během filmu přichází o svou jedinou dceru a pod vlivem této události ztrácí pevnou půdu pod nohama. Vynikající film, melancholický, živý, pravdivý, zkrátka přesně takový, aby navždy připomínal, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. I za to mu náleží náš velký dík. (23.02.2017)

Príbehy aké sa dnes točia snáď už len v rámci seriálov a má to svoje opodstatnenie. Cca dva prípady na jednu epizódu je tak akurát, pričom ak nás jeden baví viac než ten ďalší tak sa nič nedeje. Pri dvojhodinovom filme to už ale pre mňa predstavovalo menší problém, malé dieťa s veľkým nádorom bol ten najzaujímavejší prípad a tie ostatné zatienil, takže som skôr stále čakal, kedy sa k nemu réžia vráti. Niežeby tie ďalšie boli nezaujímavé, ale predsa. Zo snímky cítiť nostalgiu, kedysi sme asi tento film viacerí pamätníci videli, každopádne ide o nadčasové dielo, kde je vlastne úplne jedno, v akom politickom režime sa jeho dej odohráva. Monológy sú skôr barlička, keď neviete inak vyjadriť to, čo si postava myslí, sem ale celkom pasovali. 70% (11.01.2021)