Režie:
Jaroslav BrabecKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský ml., Barbora Hrzánová, Veronika Freimanová, Jitka Asterová, Raoul Schránil, Jakub Saic, Vladimír Marek, Josef Kemr, Martin Dejdar (více)Obsahy(1)
Osobitého výtvarníka, typografa, spisovatele Josefa Váchala zná veřejnost především díky jeho Krvavému románu. Surrealistická rozkošatělost této obhajoby pokleslého čtiva 19. století zaujala Jaroslava Brabce a jeho spolupracovníky a našli k tomu odpovídající obraz "braku" 20. století. Zájem autorů se soustřeďuje především na období němého filmu, procházka dějinami kinematografie pokračuje přes nástup zvukového filmu až do současnosti (autorský film 60. let, moderní horor), formálně tu najdeme např. využití techniky tónovaného filmu). Všestranná parodie prolíná barvitou dějovou změť s příběhem autora (Váchala/Paseky), komentujícího a vytvářejícího svou knihu, a rozštěpeného navíc v ději do postav Fragonarda a Mistra. Stejně jako u Váchala vstupuje do fikce stále silněji realita, aby se jediným "šťastným koncem" ukázalo být hotové umělcovo dílo. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (86)
Po výtvarné stránce to nemá chybu, herci se do svých rolí hodí dokonale (tady mi snad poprvé nevadil Jaromír Dulava), bohužel co trochu celý film sráží jsou (čitě) černobílé scény s Váchalem připravujícím knihu, které působí příliš vážné a melancholicky- jinde bych je ocenil, ale tady nezapadají do celé atmosféry. Trochu mi chybí i moje nejoblíbenější scéna z knihy: přijímací pohovor mezi dr. Řimsou a polapeným bláznem. ()
Černobílé (respektive modrobílé, hnědobílé, červenobílé apod.) zpracování je asi to první, co na tomhle snímku upoutá. Po několika desítkách minut pak diváka přepadne pocit, že to, co se ve filmu odehrává, jaksi nedává příliš smysl. Děj skáče z místa na místo, postavy neustále přibývají a logika jaksi uniká. Teprve postupem času do sebe začne všechno nenápadně zapadat a nakonec do celkového příběhu zapadne i ta nejabsurdnější dějová linie. Ondřej Pavelka tady měl asi životní roli a svou šanci využil beze zbytku. Také ostatní herci jsou docela trefně obsazení a někteří i celkem dobře "namaškaření" (např. Barbora Hrzánová). ()
Neprávem zapomenutý film. Je v něm tolik nápadů, vtipu a dějových odboček, že by to vydalo na další tři filmy. Čím více jste viděli, tím lépe se budete bavit. Možná se budete ztrácet v ději. Smích občas vystřídá kriticky povysunuté obočí, i tak to nemění nic na tom, že obdobně originálních spektáklů u nás po revoluci mnoho nevzniklo. ()
s filmem mám problém, že jsem ho moc nepochopil. Ale možná by to bylo i s knihou. Režisér se snažil udělat něco atypické a povedlo se. Počátečních 15-20minut mne potěšilo - styl byl hodně dobrý a nápaditý. Napodobenina starého filmu byla téměř dokonalá a hodně nápaditá, ale pak se to vytratilo a začlo se do toho mluvit a už mne to moc nebralo. Některé herecké výkony v první polovině byli dokonalé, ale ke konci už jsem jim nevěřil. Snaha dobrá, ale pro mne nepřesvědčivé - 40% ()
Tak tohle mě bavilo. Jsem rád, že i v dnešní době stále nacházím nějaké skryté české filmové perly. Chápu, že né každýho to může zaujmout obsahově ale minimálně to musí diváka oslovit co se týče vizuální stránky filmu. Potěšilo mě, že z části dal film zavzpomínat na éru němého filmu. Celkově mě tenhle snímek překvapil ve všech směrech. Na 5 hvězd to není ale palec nahoru si tenhle počin podle mě rozhodně zaslouží. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- Ceny: Český lev 1993: nejlepší kamera, nejlepší střih (Jiří Brožek), nejlepší výtvarný počin (Jaroslav Brabec), Finále Plzeň 1993: Zlatý ledňáček. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- Ve filmu si zahrála tehdejší manželka režiséra Jaroslava Brabce, Veronika Freimanová. (SONY_)
- Výtvarník se ve filmu své společnice ptá, zda může přijít se svým psem Tarzánem. Stejně se jmenoval i ve skutečnosti pes Josefa Váchala. (Kuny27)
Reklama