451° Fahrenheita

Antiutopická vize společnosti s řadou pro nás apokalyptických represí je látkou pro Truffauta poměrně netradiční a o to zvláštnější. Lidé zhypnotizování prostřednictvím stěnových obrazovek, vytvářejících realitu zdánlivě dokonalého světa, stimulanty potlačující elementární lidské emoce a hlavně striktní zákaz jakékoliv knihy je v režisérově pojetí až dechberoucí. Nádech francouzského espritu by tu bylo zbytečné hledat, stejně jako americkou akčnost. Film oplývá sugestivní atmosférou, v níž nehraje zásadní roli věda, ale postavení člověka (lidstva) v takovéto realitě. Kontrastem této pseudoidylické společnosti jsou pak lidé-knihy, jejichž priority jsou diametrálně odlišné, avšak ve svém důsledku působí paradoxně taktéž (knihy se pro ně stávají až jakousi mýtickou modlou, opět ohraničenou realitou). Středobodem pak zůstává ústřední hlavní pár (Montag a Clarissa) balancující na hranici obou těchto světů. Ačkoliv sám Truffaut označil tento film jako nudný (Mám ten film docela rád, když ho vidím po kouskách nebo tři kotouče za sebou, ale když ho vidím od začátku do konce, připadá mi nudný), pro mě osobně je jeden z důležitých pilířů žánru (science) fiction. (29.10.2004)

Problém je, že všechno, co je v tomto filmu dobré, ba výtečné, je převzato z knihy. Těžko se přenáším přes tu americkou šedesátkovou naivitu a expresivně dobrácké herectví. O to hůře, když vím, že za dva roky natočí Kubrick 2001 a Leone Tenkrát na Západě. Vtípek s Rayem Bradburym a Pýchou s Předsudkem potěšil. V jedné věci má film však naprostou pravdu: "Etika od Aristotela! Kdokoli si ji přečte, začne si myslet, že je lepší než ten, co ji nečetl" -) (14.04.2010)

Knihu jsem zatím nečetl, ale troufám si tvrdit, že bude určitě lepší, než film. Ten mě totiž docela zklamal. Mám rád filmy o dystopických společnostech a ze začátku mě to bavilo. Po povinném zvratu, kdy se zastánce režimu přidá na druhou stranu se ale vlastně nic nestane. Nastínění moci médií, kdy si systém prostě vybere náhodného viníka, aby demonstroval sílu byl super. Ale konec v komunitě knižního klubu byl fakt debilní. Čekal jsem prostě lepší tečku a přišlo mi, že to vyšumělo do ztracena. (16.01.2016)

9 z deseti knihomolů páchá po zhlédnutí 451 stupňů Fahrenheita seppuku kovovou záložkou (kde jsou mé painkillers?!?). V dobách, kdy místní soudruzi neměli ani černobílou televizi o rozměrech 10cm x 10cm, buržoustům za kanálem La Manche visela na zdi normálně plazmová televize! S Bradburyho předlohou jsem ještě tu čest neměl, ale po zhlédnutí tohoto výborného snímku se ve frontě nepřečtených knih posunula tak o stočtyřicet míst dopředu. Slušné scífko, byť 1984 je přeci jen krapet jinde. (16.06.2019)

Nechal jsem se nalákat na poměrně vysoký hodnocení od ostatních uživatelů, ale film byl pro mě spíš zklamáním. Dost jsem se u toho nudil a hlavně mi nějak ve filmu úplně chyběla ta depresivní atmosféra, o které všichni píšou. Když to porovnám třeba s filmem 1984, tak tohle proti tomu vypadá jak epizoda z Beverly Hills 90210. Tady hlavní hrdina v práci spálí pár knih, pak se vrátí do svýho luxusního domu, kde na něj čeká jeho krásná manželka a oba vypadaj, že jim nic neschází. Na mě film působil chvílema docela optimisticky. Možná kdybych si přečet knihu, tak bych se do příběhu dokázal líp vcítit, ale těžko říct. Navíc film mě teda na knihu nenalákal ani trochu, takže nemam v úmyslu si jí přečíst. Spíš to berte tak jako 2,5 hvězdičky. Zajímavá byla dvojrole Julie Christie. Jinak "trik" s létajícími policajty by se spíš hodil do nějakýho filmu od Eda Wooda. --- update asi o 5 let později: Tak jsem začal číst knihu a v půlce jsem se na to vysral. Ta předloha je taky nudná, takže se nedivim, že je nudný i filmový zpracování... (26.08.2006)