poster

Smrt v Benátkách

  • Itálie

    Morte a Venezia

  • slovenský

    Smrť v Benátkach

  • anglický

    Death in Venice

Drama

Itálie / Francie, 1971, 130 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Cival
    **

    Nafouknutá bublina, která zcela nesplaskne jen díky nádherné hudbě. Krásný film k poslechu, bolestivý ke sledování.(18.5.2002)

  • Lima
    *****

    Viděno na širokém plátně ve stylových prostorách Slováckého divadla a nutno říct, že to byl doposud můj největší zážitek na LFŠ!! Vizuální a zvuková pastva, při které Visconti neskutečně čaruje s obrazy a do toho hraje božská hudba Gustava Mahlera. I příběh, jakkoli prostinký, dokáže zaujmout svojí dráždivostí na téma zapovězená láska a rozklad společnosti i lidského ducha. Nicméně, právě skutečnost, jak a kde toto dílo divák zhlédne, je pro celkový dojem podstatná. Chce to fakt to kino.(24.8.2003)

  • Pacco
    *****

    Když zrak Thomase Manna spočinul na kráse, tak ten fakt tajil v denících ještě 20 let po své smrti..., když moje bulvy zasáhla stoická dokonalost filmu podle jeho díla, tak to rozhodně tajit nebudu (i když pravda, nejsem chlap a se svojí sexualitou se neskrývám).. a půjdu s pravdou ven. Pro někoho tento film může znamenat jen pěkně nafouknutou pseudointelektuální mýdlovou bublinu bez děje..a takovým lidem patří moje nejváženější politování, páč vám, pánové a dámy, oznamuji, že ste neprohlédli skrz (zá)clonu společenského odcizení, jíž je film jako smutečním suknem potažen. To odcizení je hlavní postavou stejně tak jako jeho vlastník Gustav von Aschenbach, kterého Visconti úmyslně přetransformoval ze spisovatele do hudebního skladatele, aby pak mohl použít živoucí hudby Gustava Mahlera, ze které celý příběh vyrůstá a na níž staví. Ona hudba je jedinou dokonalou vzpomínkou na předchozí život, ke kterému se skladatel v retrospektivách vrací. Všechno ostatní nasvědčuje tomu, že Aschenbach byl člověkem protikladů, skrývajícím své pravé já za uzavřenost a nedostupnost. Cesta do Benátek je pak poslední katarzí jeho promarněného života. Benátky pozbývají díky De Santisově kameře puncu turistického a historického centra, stávají se zatuchlým, morem prožraným hrobem. Všechny ostatní benátské postavičky jsou pak poslové smrti, z nichž největší je Tadzio (Bjørn Andersen je anděl!). Jeho závěrečné gesto na břehu moře se dá chápat jako ukázání posledního směru na cestě života, jímž se Aschenbach dá... Ač Thomas Mann napsal Smrt ve věku kolem svých 30 let, vystihl dokonale duševní rozpoložení hlavního aktéra, jenž byl (dovolím si to tak říci) jeho starším obrazem. Podobný osud měl i sám Visconti, jenž se díla ujal s naprostým zápalem a puntičkářstvím (pro scény s penězi vyžadoval stejná platidla z roku, v němž se odehrává příběh) a dotáhl ho do podoby, jíž se nebojím označit za mistrovské dílo.(15.10.2006)

  • Eodeon
    *****

    K filmu Smrt v Benátkách jsem přistupoval s tím, že se jedná o dílo věhlasného režiséra, který mě už jednou překvapil velmi silným zážitkem, a který je dost smělý pro výběr tématu jakým je sama podstata nacismu (Soumrak bohů), ale který na druhou stranu natočil i film nudný, vcelku roztahaný a místy pustý (Gepard), k filmu, jež mě nemůže ničím překvapit, protože zápletku včetně konce si dobře pamatuji ještě ze školy. Takže žádná očekávání ani předsudky. /// Občas - nevím proč - dospěji k hloupému přesvědčení, že už snad nemůže být film, který by na mě zapůsobil stejně silně jako nemálo předchozích, a to i přesto, že si velmi dobře uvědomuji, jak hloupé a pokrytecké to je. Ale za to je krásné uvědomit si při sledování nějakého filmu opak. /// Mám rád filmy, kterým postačí k odvyprávění svých příběhů minimum slov. To je mimo jiné případ i Smrti v Benátkách. Vše podstatné ve filmu řečeno je, snad už na samém začátku, k porozumění je třeba se hlavně dívat. A možná to jediné by stačilo. Dojem podporuje krásná hudba, pro kterou nemám výtku. Pochybuji, že by na mě zapůsobila při poslechu jí samotné. Ve spojení s vizuální stránkou získává nový rozměr, dokládající smyslovou podstatu krásy, již nelze předčit //vykonstruovaným uměním//. Herecké výkony snad ani nejsem schopen posoudit. Vlastně celý film se tak nějak vymyká běžnému úsudku, protože jsem jej spíš než jako divák vnímal ve svých devatenácti jakobych byl jednou z postav, které snad byly z filmu vystřiženy.(21.11.2006)

  • Slarque
    ****

    Drama jehož děj se dá popsat jednou, nepříliš rozvinutou větou. Přesto dokáže diváka strhnout a zasáhnout. Může za to jak soustředěný herecký výkon Dirka Bogarda, tak úžasná hudba Gustava Mahlera a vynikající kamera i režie. Ale pokud vám vadí pomalé filmy téměř bez děje, nejspíš to ani nezkoušejte.(7.1.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace