Morte a Venezia
Mort à Venise
Death in Venice
Smrť v Benátkach
Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Pasqualino De SantisHrají:
Dirk Bogarde, Romolo Valli, Mark Burns, Nora Ricci, Marisa Berenson, Carole André, Björn Andrésen, Silvana Mangano, Franco Fabrizi, Marco Tulli (více)Obsahy(1)
Do italských Benátek přijíždí v roce 1911 hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V noblesním prostředí hotelu a evropské smetánky se snaží zotavit, komponovat, najít vnitřní klid i odpovědi na velké otázky života a tvorby. Najde krásu – ztělesněnou polským chlapcem Tadziem, ale současně objeví i dosud skryté stránky sebe sama. Platonická vášeň, která ho k mladíkovi přitahuje, stárnoucímu skladateli na klidu nepřidá. Ale ani přes skutečnost, že mimo uzavřený svět hotelu řádí v Benátkách cholera, se Aschenbach nedokáže od chlapce odpoutat… Filmová adaptace novely Thomase Manna se odchýlila od předlohy, pokud jde o povolání hlavní postavy. Autor filmu Luchino Visconti viděl v Aschenbachovi hudebního skladatele Gustava Mahlera a ve snímku použil úryvky z jeho 3. a 5. symfonie, spolu s hudbou Lehára, Musorgského a Beethovena. Role hudby je pro Smrt v Benátkách nezastupitelná a spolu se scénářem, hereckými výkony a výtvarnou stylizací do doby odeznívající secese se podílí na jedinečném vyznění snímku. Odměnou za precizní zpracování získal film řadu nominací a cen – včetně nominace na Oscara pro autora kostýmů Piera Tosiho (nominován už za Geparda z roku 1963 a s Viscontim spolupracoval i na předcházejícím Soumraku bohů z roku 1969) a Jubilejní ceny pro režiséra na MFF v Cannes. Visconti za svou kariéru natočil řadu filmů podle literárních předloh: po Posedlosti (Cain: Pošťák vždycky zvoní dvakrát) a Natálii (Dostojevskij: Bílé noci) následoval výpravný Gepard (Tomasi di Lampedusa), pak Cizinec (Camus), a konečně Smrt v Benátkách. Tuto sérii uzavřel režisér těsně před svou smrtí dramatem Nevinný (D’Annunzio). (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Páči sa mi spôsob, akým Visconti vo svojich filmoch rozpráva príbeh. Klasicky dokonalý. To, čo rozpráva, ide úplne mimo mňa. Napriek tomu to funguje. Ak by to bolo naopak, že by ma oslovovali témy jeho filmov, ale jeho filmový jazyk by ma nudil a nič by mi nehovoril, tak by to nefungovalo. ()
Pri pozeraní tohto filmu som neustále v duchu polemizoval: Je to naozaj taký podpriemerný film ako sa mi zdá, alebo ešte nepatrím do elity náročných divákov. Jediná vec, za ktorú si zaslúži režisér moje uznanie je fakt krásna hudba, ktorá vytvárala dojem, akoby bol scenár písaný hlavne podľa hudby. Režisér si dal na nej očividne záležať ako i na celej vizuálnej stránke filmu. Avšak keďže absolútne vytláča príbeh do úzadia, celá snímka pôsobí nesmierne nudne. Jediné vzrušenie, čo som pri filme zažil bolo, keď sme sa kamarátom hádali o pohlaví objektu pedofilného záujmu hlavnej postavy. ()
Smrť v Benátkach nakrútil taliansky režisér Luchino Visconti na základe adaptácie rovnomennej novely Thomasa Manna. Tvorcovi sa podarilo vynikajúco preniesť atmosféru literárnej predlohy do filmového diela. Táto snímka je vlastne „drámou pohľadov“, keďže Visconti si zvolil práve tento spôsob na priblíženie stavu duševného vyčerpania, smútku a strachu z premárneného života hlavného hrdinu (skladateľa Aschenbacha). ()
Tak trochu Lolita v muzskej verzii? V celom motive je nieco tak zlomyselne tragicke, dokonca aj stastne zabery plaze, smejucich sa ludi a deti stavajucich hrady z piesku maju v sebe predzvest toho, co pride. Knihu som necitala, a po tomto Viscontiho veldiele to uz asi ani nemam v plane. Film, kde sa hovori malo, ale napriek tomu toho povie vela. ()
Tady se mohu se všemi předchozími recenzenty jen shodnout. Je to opravdu jedna z perel světové kinematografie a je potřeba se i k takovým filmům jednou za čas vracet! Po všech stránkách (hereckých i zpracováním) naprosto jedinečný snímek a vše tak jemně skloubeno a navíc je umocněno naprosto čarokrásnou hudbou ... Také souhlasím s názorem, že míra gay obsahu je daleko vyšší, je tam venitř, schovaná ve filmu, citlivé duše to vycítí. 4x10 ()
Obávám se že pokud by Visconti nepoužil hudbu Mahlera, pes po tomhle filmu neštěkne. ()
No, na rozdíl od většiny ostatních komentujících si nemyslím, že Björn Andresen byl až tak geniální volba, prostě normální vlasatý blonďák s divnými zuby... zato Dirk Bogarde podává životní výkon. Kamera zabírá jeho detail 5 minut a pořád je na co se dívat - hlavně finální scéna je dechberoucí. Viscontiho tempo je klasicky uspávající, plné dlouhých mlčenlivých švenků a fadeoutů; s tím kontrastují retrospektivní pasáže prudkých výměn názorů, kde je pro pochopení jejich hloubky třeba chytit každé slůvko. - Všem divákům, co se zovou náročnějšími, rozhodně stojí za zhlédnutí. ()
Single Man (2009) prichádza do Benátok a nájde svoju finálnu múzu, aj keď je to preňho už neskoro, zatiaľ čo "múza" má celý život pred sebou. Ten vekový rozdiel je znepokojivý, ale je to podľa knihy a navyše pointou nie je (našťastie) sexualita, ale zamyslenie sa nad životom, pominuteľnosťou a šťastím/nešťastím. Smutný sfilmovaný príbeh jednej smutnej knihy, sugestívny a s nejakou tou myšlienkou, čo ho robí nadčasovým. Hore to ťahá hudba, kamera a výtvarné spracovanie, žiaľ veľmi málo predáva tragickosť svojej doby: šíriaci sa mor. Vydarená scénka s gypsy kapelou toto dielko navyše posúva až do žánru hororu. ()
Pokaždé, když jdu na podobný film, mám strach, že se budu nudit, že to bude něco jako Erotikon, kdy jsem se v ději ztrácel. To u smrti v Benátkách nehrozí. Příběh je jednoduchý, krásně jednoduchý. Dirk Bogarde absolutně přesně vystihuje staršího profesora hudby sužovaném rodinnou tragédií, věkem a především vlastní nemohoucností. Obrazy filmu pomalu plynou, střih je akurátní. Technicky bez emocí, ale to co se odehrává na plátně je zkrátka krásné. Ačkoliv film není nejkratší, nepřijde to, čas člověk vnímá snad ke konci, v očekávání katarze, zlomu, ten však nepřichází jinak, než jak je prostě sděleno v názvu filmu. Celé to na mne působí jako pohádkový výlet do Benátek, díváte se v dlouhých záběrech na moře, prázdné ulice města, sledujete hotelový život a příběh stojí snad trošku stranou, přesto cítíte, že jste svým způsobem s hlavním hrdinou spojení, že mu rozumíte. Nemůžu nezmínit hudbu, která do snímku zapadá, místy polehává, aby se vzápětí zdvihla a upozornila na sebe. Střídá podivné ticho smutného města. Moc pěkné. ()
Nezval kdysi napsal: "Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje 'umřít pro krásu'...". Do detailu hluboký, niterný a (nečekaně) bohatý prožitek, který volá po "Tadzio, ty jsi 'umřít pro krásu'..."! Smrt v Benátkách nemusí být filmem pro všechny, ale kdo si k němu cestu skrze Mahlera-Viscontiho-Bogarda-de Santise přece jenom najde, může být šťastný i když krása podle Viscontiho bolí a umírá se na ni. ()
Ať se na mne nikdo nezlobí, ale dvě hodiny pozorovat chlápka, který dvě hodiny pozoruje nějakého kluka tak, jako by na něj chtěl každou chvíli skočit, je přecejen pořádně o hubu. Co na tom, že kamera je opravdu povedená a hudba slušná, když je to o ničem. Místo mluvení se používá obrazů, které mají hodně říct.. ne, vůbec nic. Je to nuda (a já to nepochopil :) ).... 3/10 ()
Lépe vybraný představitel Tadzia – a bylo by to nepřekonatelné dílo. ()
Film určený pre tých náročnejších divákov. Myslel som, že to zvládnem, ale film som dopozeral cca na 4x, pretože nezaspať pri ňom bolo skutočne ťažké. Tým nechcem odsudzovať jeho nesporné kvality, bola to skôr taká filmová báseň podporená klasickou hudbou. Keby som zaspal o jediný krát menej, dám o hviezdičku viac... ()
Prva hodina oslavujuca zvratene city bola pre mna utrpenim, druha - kde sa pridal novy rozmer, a do deja zasiahla epidemia cholery uz bol trochu zazivnejsi. Blahorecena vizualna stranka ma vobec neoslovila, a ani vseobecne zdielany opar kultovosti nie je pre mna dovodom na vyssie hodnotenie. ()
Strašně rád bych tu napsal filozofující, literárně kritickou komparaci. Při pročítání komentářů mi to připadá zbytečné a notně nedůstojné. Funkce komentářů na ČSFD? V mnohem určitě obohacení o diváka o názory druhých, informace o díle/autorovi, ponaučení diváka či honění si trika autora komentáře, jak moc je vzdělaný a osvícený. Nechci sklouznout k posledními jmenovanému případu. Otázka zní: Je tento film natolik zásadní, že může ovlivnit to jak se díváme na svět a na sebe sama? Ano! Podívejte se na něj! ()
Jedna z největších blbostí, které jsem kdy v kině viděl. Pamatuji si to, jak by to bylo dneska. Během 10 minut jsem se začal neklidně vrtět v sedačce a jen jsem nedočkavě očekával konec. Příběh o starým dědovi, co celý film pokukuje po malým klukovi a na konci kvůli němu zemře, mě příšerně iritoval a když si vzpomenu na ty dialogy o ničem, tak bych brečel. Kdybych na tohle nevyrazil se školou, tak bych hned zkraje odešel. Se svým hodnocením jsem tu taková bílá vrána, ale nemůžu si pomoct... ()
Úchvatný film, který pro mnoho lidí objevil Mahlerovu hudbu. Mimořádné filmové dílo a svým způsobem solitér, jehož působivost je zřejmě neopakovatelná. ()
Luchino Visconti je opravdu prvotřídní režisér a dokázal to i tímto filmem. Dlouhé záběry, krásná hudba mého oblíbeného skladatele Gustava Mahlera, která podtrhuje posmutnělou atmosféru filmu. Dirk Bogarde tu převádí skvělý herecký výkon. To, co se mi tu ovšem tak nezamlouvalo, byla práce kameramana se zoomem. Podlouhlé zoomování jsem nikdy moc rád neměl, protože k filmu tohoto typu se to podle mě nehodí. Vítal bych zde nějaké delší jízdy a klidně i delší záběry. I přes tento nedostatek jsem si dokázal tento film vychutnat do sytosti. Slabších pět. ()
Jedno z mistrovských del filmového umění... určité by každý milovník dobrých filmu ze starších let neměl přehlédnout. Viscontiho Smrt v Benátkách se odehrává v roce 1911. O tři roky později vypukla 1. světová válka, která smetla dekadentnost belle epoque. Musorgského ukolébavka, kterou na konci filmu zpívá na pláži Rusin, působí jako labuti píseň končící epochy... ()
Nejnudnější film na světě. Tohle mně fakt dostalo, myslela jsem že to ani nedokážu dokoukat. Příšerná je prý už kniha, (nečetla jsem, ale z dobrý zdrojů, ze safra dobrých zdrojů vím že to za to ani nestojí) ale filmem tomu teda nasadili korunu. To bylo tak strašně hloupé! Nudné, smrtelně nudné a trapné! Starý nemocný skladatel se platonicky zamiluje do krásného mladíka s vzhledem Michelangelova Davida, sice má v něm vidět sebe a zamilovat se spíše do mládí, ale to v tom filmu není vůbec znát! A tak tenhle starý úchyl chodí po zamořených Benátkách a sleduje toho Adonise všude kde se hne... Hraje k tomu příšerná hudba a táhne se to jak sliz. Nakonec z toho má zcela očekávaně infarkt... Sedí se u stolu, a patnáct minut jezdí kamera sem a tam. Pak se sedí patnáct minut na pláži, pak zase patnáct minut v jídelně... A trvá to dvě hodiny a čtvrt! Tak takovouhle hrůzu jsem fakt nečekala. S klasiky tedy nudou do hrobu.... ()