Zdeňka Baldová

Zdeňka Baldová (často je psána jako Zdenka Baldová) se narodila 20. února 1885 v České Třebové v Chorinově ulici jako Zdeňka Balašová. V šesti letech se s rodiči odstěhovala do Prahy.

Již od dětství tíhla k umění, psala a recitovala básničky a říkanky. Studovala na průmyslové škole a přitom se učila hudbě a správné řeči. Začala navštěvovat a hrát v Měšťanské besedě, v Pokroku na Žižkově a u Marie Zieglerové v Libni. Profesionální dráhu započala u F. A. Šubrta v Divadle na Vinohradech (1907 – 1922).

Na Vinohradech se seznámila s významným divadelním režisérem K. H. Hilarem (1885 – 1935), kterého si také vzala (1914 – 1935). Spolu s manželem odešla do Národního divadla (1922 – 1958), ona do činoherního souboru, on jako činoherní režisér.

Členkou ND byla až do své smrt, ale kvůli vážné nemoci musela již v polovině 50. let svoji hereckou činnost omezit. Výjimečně pracovala v rozhlase a v televizi.

Na úplném začátku své kariéry se snažila stát slavnou tragédkou, ale choť Hilar v ní objevil neutuchající komické nadání. Zprvu byl její herecký vývoj zbržděn kvůli kariéře svého muže. Baldová byla vždy velmi skromná a přední pro ni byla kariéra jejího muže.

I v Národním zezačátku hrála pouze malinké postavy, ale po manželově smrti se mohla konečně řádně rozvíjet, vyhranit svůj typ, herecký um a konečně hrála velké komické a dramatické postavy. Přes naivky a eroticky milovnické („Troilov a Cressida", „Don Juan"), operetní („Paní Favartová") a komediálně konverzační („Napoleonka", „Peg mého srdce", „Veselé ženy windsorské", „Tartuffe", „Ze života hmyzu", „Ženitba", „Lakomec") přešla ke komicky hlubším postavám („Romeo a Julie", „Pozdní láska", „Morálka paní Dulské", „Dnes ještě zapadá slunce na Atlantidou", „M. D. Rettigová", „Loupežník" či „Rodinná pouta").

Byla tvárnou herečkou, realistkou a čerpala z české tradice komického herectví. Vytvářela role s ze života odpozorovanými detaily, bezprostředností, živočišností, šibalskou mimikou, výřečností, sebeshazováním a kolísavým hlasem. Legendární byl také její mluvený projev plný přebrebtů a nesmyslů, intonací slov a vět. I v největší komičnosti si udržela lidské jádro.

Ještě s kolegy z Vinohrad si zahrála v melodramatu Františka Hlavatého NEZNÁMÉ MATKY (1921). Pravá herecká kariéra přišla ale až o deset let později s nástupem zvuku. Po celou svou hereckou kariéru byla ztvárňovatelkou dobrosrdečných maminek, hubatých tetiček, klepavých měštek a ženských komiček.

Byla Irmičkou (OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY), úřednicí Karličkou (SŇATKOVÁ KANCELÁŘ), tupou Annou Andrejevnou (REVIZOR), tetičkou (ANITA V RÁJI), ušlápnutou matkou Kohoutovou (POSLEDNÍ MUŽ), ráznou Vydrovou (ULIČNICE), hospodyní Hubáčkovou (TŘI MUŽI VE SNĚHU), rumem opitou paní Drážnou (MRAVNOST NADE VŠE), matkou Junkovou (LIDÉ NA KŘE), statkářkou Drahanovou (JARČIN PROFESOR), bytnou (FILOSOFSKÁ HISTORIE, KDYBYCH BYL TÁTOU), tetičkou Pavlínou (EVA TROPÍ HLOUPOSTI), chamtivou Felixovou (TETIČKA), starostovou (RYBA NA SUCHU), hodnou Ludmilou Horákovou (NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA?), zlou Slachovou (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ), rozhodnou matinkou (PAROHY), omezenou Houskovou (REVOLUČNÍ ROK 1848), tragickou židovskou matkou Kaufmannovou (DALEKÁ CESTA), paní Hlubinovou (MĚSÍC NAD ŘEKOU), trhovkyní Mirzou (LABAKAN), paničkou (STŘÍBRNÝ VÍTR), kořenářkou Marynou (ADVENT) a nebo tchýní (ZAOSTŘIT, PROSÍM!).

Skutečně těsně před smrtí čekaly na Zdeňku Baldovou dvě životní a hlavní role. Tou první byla až neúměrně dobrosrdečná a ochotná babička Skořepová v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU (1958) Bořivoje Zemana, která je hanebně využívaná nevděčnou rodinou a jež se rozhodne všemu vzepřít.

A ta druhá, a zároveň poslední v životě, byla zcela odlišná: chamtivá, zlá a panovačná majitelka domu paní Dulská v Krejčíkově tragikomedii MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (1958), kterou si přenesla z divadelních prken. Obě tyto postavy hrála Baldová již těžce nemocná a musela mezi záběry dělat dlouhé pauzy na odpočinek.

Řada jejích divadelních výstupů byla vydána na gramofonových deskách. Baldová byla vyznamenána Státní cenou (1951) za výkon v divadelní hře „Výnosné místo" na scéně Národního a tituly Zasloužilé (1953) a Národní (1955) umělkyně, jež získala u příležitosti 70. narozenin. Zdeňka Baldová zemřela týden po premiéře (19. září 1958) svého posledního filmu 26. září 1958 v Praze ve věku sedmdesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour