Režie:
Carl Theodor DreyerScénář:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrají:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (více)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(více)Recenze (127)
Utrpenie som videl už pred mnohými desaťročiami a k repríze som sa odhodlával dosť dlho. Predsa len v tomto čase si pozrieť nemý film a bez snobizmu h označiť za veľký zážitok nie je také jednoznačné. Ale výsledok ma nakoniec príjemne prekvapil. Väčšina záberov je na hlavu Johanky a hlavy jej sudcov a trýzniteľov. Napriek tomu výsledok nie je nudný, k čomu výrazne prispieva vynikajúca hudba. Na rozdiel od viacerých užívateľov som nebol nadšený steretypným neprirodzeným výrazom Márie Falconettiovej. Ale celkovo považujem tento film za jeden z mála, ktorý aj po takmer storočí je atraktívny aj pre vnímavého dnešného diváka. ()
Na svou dobu netradičně natočený film libující si ve velkém množství detailů zcela nenalíčených tváří, které mají ještě více zdůraznit utrpení a bezvýchodnost zobrazované situace. Utrpení Panny orleánské je nadčasovým snímkem, který dokáže oslovit i dnešního diváka a to zejména díky kameře a vynikajícímu herectví Marie Falconetti. Jeden z klenotů éry němé kinematografie, který budí respekt i v dnešní přemodernizované a zdigitalizované době. ()
Nepopsatelně strhující film, v němž se mísí vlivy německého expresionismu (výprava Hermanna Warma), kammerspielu (kameraman Rudolph Maté spolupracoval dříve s Karlem Freundem) a sovětské montážní školy. Těžko si zachovat odstup a chladně analyzovat geniální střih, přerámovávání, nezvyklé pohyby a úhly kamery, bolestivě realistické herectví, vytváření takřka abstraktního prostoru mimo prostor a čas (ustavující záběry chybí, velké detaily převládají)... Je jich zde hodně - důvodů, proč se dívám na filmy a nepřestávám nad nimi žasnout. Podmanivost detailu, síla obrazu. Maximální. 90% ()
Je neuvěřitelné, jak mnoho dokáží v tomto Dreyerově díle sdělit lidské tváře. Hřích i svatost jsou sice záležitostí nitra, a přece nakonec časem zanechají odraz v očích a rysech obličeje. Je těsná – ale nepovrchní – souvislost mezi dobrem a krásou na jedné straně, zlem a ošklivostí na straně druhé. Utrpení Panny Orleánské umí i po dlouhých desetiletích od svého vzniku dál v otevřených srdcích probouzet touhu po následování Krista, mít tvář odsouzené a ne jejích soudců. ()
Co se dá psát o klasice takového formátu? Osobně mě uchvhátila jakási fllmovost tohoto díla. Již od prvního švenku, přejíždějícím přes soudní síň. zachycujícím círekvní pohlaváry v družných hovorech, totiž není pochyb o tom, že Dreyerovi se podařilo vytvořit velmi přirozeně půobící svět, kde se nenosí afektované předimenzované teatrální herectví. Naopak vše působí velice reálně a díky koncepci scénáře, která zachycuje pouze samotný proces vyvolává film velice sugestivní dojem. Nejvíce působivé mi přišly detailní záběry obličejů soudců, které s jejich herectvím navozují znepokojivou atmoséfru doby, kdy bych rozhodně nechtěl žít. Filmy je navíc pojat celkem neutrálně, nikoho nesoudí a díky téměř rekonstručnímu postupu může sloužit jako svědectví o bestialtiě oné doby. Geniální díla nepodléhají zubu času a to je i případ tohoto filmu, v němž je taková porce vyspělé filmařiny, že film vůbec nepůsobí archaicky. ()
Galerie (93)
Photo © Gaumont
Zajímavosti (18)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou uměleckou hodnotou. (gjjm)
- První verze negativu krátce po dokončení shořela. Jelikož přetáčení celého snímku nepřicházelo v úvahu, byl Carl Theodor Dreyer donucen film sestříhat ze záběrů, které při tvorbě původní verze vyřadil. (Marla Singer)
- Jako scénograf na Dreyerově filmu pracoval Hermann Warm, který navrhoval dekorace i pro Kabinet doktora Caligariho. (Hwaelos)
Reklama