Pyšná princezna

Pohádka pro důchodce. Umíral jsem u toho nudou, má to šíleně roztahanou - a zcela zbytečnou - expozici, která by šla v pohodě vystřihnout a nic by se nestalo, podobně jako ta extrémně otravná muzikálová čísla, hrající fejková kytka je stejně trapná jako jízda na kládě se zadní projekcí, a v podstatě všechny postavy mi tam přišly nesnesitelné - na druhou stranu je asi dobré vidět předobraz všech těch pozdějších pohádek, které Pyšnou princeznu více či méně vykrádaly, až se z neschopného senilního krále obklopeného partou poradců-vyžírků stalo podobně otravné klišé, jako z krále/princezny, kteří se inkognito v nuzných šatech pohybují mezi prostým lidem. Chápu, že starší ročníky to milují hlavně kvůli nostalgii, ale co na tom vidí mladší publikum by mě fakt zajímalo, protože mně osobně to přijde beznadějně filmařsky zaseklé v době svého vzniku, a nedovedu si vůbec představit, že by u toho vydrželo nějaké dnešní dítě. (19.12.2022)

Krásná česká klasika. Ty nemocný lidi, co všude vidí ten zlý komunismus... No jdou opravdu nemocní a hloupí. Totalitu vytvořili lidé, kteří chtěli udržet moc, ne myšlenka toho, že pracující lid dělá stát. To je pravda, která nikdy nebude jiná. Řemeslník ti postaví dům, upeče chléb... Ne tvá zaslepenost. (23.12.2023)

"Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil." Nikdy jsem nepotkal nafrněnou slečinku, se kterou by mne bavilo hledat pod tlustou slupkou její povrchnosti tu její zlatou a upřímnou povahu. Asi jsem měl vždycky málo času, protože král Miroslav se dokázal na pár chvil vzdálit ze svého skleníku, věnovat pár výchovných lekcí protivné feudálce a hle ... ono to vyšlo. Já jim to přeju, zejména kvůli skvěle zákeřným rádcům, nádherně senilnímu králi a nadšené budovatelské oslavě práce. Takže i já slibuju, co jsem slíbil, odvolávám, co jsem odvolal a pokud někomu není jasné mé rozhodnutí, tak trubte na poplach. (26.12.2014)

"Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil." Pyšná princezna patří (podle mého názoru) mezi naše nejkrásnější pohádkové klenoty. Bořivoj Zeman měl opravdu talent na zpracování pohádkových námětů, jež uměl přetavit do nádherné filmové podoby. Na Pyšné princezně mě velmi zaujalo zobrazení postupně se rozvíjejícího ("poupátkového") vztahu mezi Krasomilou a Miroslavem, jejichž představitelé - Vránová s Rážem - patří dost možná mezi nejhezčí pohádková pár v naší kinematografii. Kdo by navíc neznal spanilou píseň "Rozvíjej se poupátko" či legendárně akční jízdu na kládě. P.S. "Už je to uděláno, už je to hotovo." (27.01.2021)

Blížia sa Vianoce, čas repríz. Záujmom je reprízovať úspešné diela a Pyšná princezná úspešnou je. Len doteraz neviem prečo. Napchať obludnú ideológiu všemocnej strany ešte aj do klasickej rozprávky a vykresľovať kráľa, ktorý vládnutie berie ako bokovku popri oberaní čerešní a princeznú, ktorej prevýchova spočíva v pracovnej terapii je zvrátené. Preto považujem Pyšnú princeznú za protipól filmu Byl jednou jeden král, napriek tomu, že ich nakrútil rovnaký režisér v rozmedzí dvoch rokov. A nelíšia sa iba farbou. Aký priepastný rozdiel je medzi Werichovým a Neumannovým kráľom, Vránovej a Dvorskej princeznou, medzi trojicami Kopecký, Effa, Dedek a Kopecký, Horníček, Lipský a najmä medzi vtipom s múdrosťou v jednom filme a šaškárňou s propagandou v druhom. (20.12.2010)