poster

Šíleně smutná princezna

  • anglický

    The Incredibly Sad Princess

  • anglický

    The Sad Princess

Komedie / Hudební / Pohádka

Československo, 1968, 89 min

  • dr.fish
    *****

    Skvělá hudba i scénář, který naprosto opovrhuje jakoukoli historickou přesností a hrdě se jí vysmívá. Není podstatná doba, ani technika (kinematograf). nezáleží na ničem. Moderní postavy s moderními názory ve starých kostýmech koukají na grotesku s Chaplinem a není to vůbec divné, naopak skvělá sranda. Songy zlidověly, hlášky také, co tedy dodat? Jedna z nejlepších pohádek u nás udělaných, u mne stojí asi ještě o stupínek výš díky své nápaditosti...100%(25.4.2011)

  • zdenny
    ****

    Zřejmě jsem tuto pohádku, jednu z našich nejlepších, zapomněl v dřívějších letech okomentovat. Jenže co nového psát o tak českému publiku veskrze známé pohádce? Je vtipná, roztomilá a oplývá plejádou známých herců, jakož i krásnou Helenou Vondráčkovou. Obsahuje dost zlidovělých hlášek, což je pro naše starší pohádky typické.(4.6.2013)

  • Eddard
    *****

    Pro mě česká pohádka číslo dvě. Neckář skutečně uměl hrát, Vondráčkové to zamlada fakt slušelo a oba opravdu uměli dobře zpívat...Navíc písničky, které tady oba nazpívali, jsou bez pochyby to nejlepší co v české pohádce kdy zaznělo. Celému příběhu hrozně pomáhá jeho lehce moderní stylizace, se kterou souvisí jistá ironie, kdy si tohle dílko dělá tak trochu legraci samo ze sebe a z žánru pohádek vůbec. Konečně vysoko do nebes divácké zábavy tuhle pohádku-nepohádku vynášejí oba králové a oba nakutí spiklenci-rádci, které nezapomenutelně ztvárnili pánové Vostřel a Kemr. "Nepřítel obětuje levé křídlo. Co uděláme my?" - "Obětujeme pravé křídlo?" "Chyba! My obětujeme obě křídla!" - válečná strategie hodná obdivu... 90%(21.6.2006)

  • monolog
    ****

    Jako dítěti se mi tato pohádka nikdy nelíbila a jako dospělý na tom nejsem o moc líp. Mám rád pohádkové pohádky a ne tyto těžko zařaditelné zmršence. Dokážu ocenit, že je tam spousta skvělých herců a že si vlastně autoři z obyčejných pohádek dělají tak trochu srandu, ale přesto se mi nijak extra nelíbí. Je zajímavé, že se tu všichni tak rozplývají o těch čtyřech hlavních postavách (Vondráčková, Neckář, Kemr, Vostřel). Nesporné kvality, hlavně rádcům, nelze upřít. Ale já bych rád vypíchl někoho úplně jiného, o kom se tu vůbec nikdo nezmínil (a je to možná i tím, že jsem právě doplnil obsazení a tak nebylo odkud opisovat), přestože je to nejhumornější postava z celýho filmu. Mě okouzlil naprosto dokonalý francouzský kat Františka Dibarbory a ten jeho přízvuk a trefný a humorný hlášky (pár frantíků, kteří přišli k nám znám a tak mi věřte, tohle je skutečnej francouzskej přízvuk v češtině). Neboli pro mě tento film zachraňuje především on, protože i když se na něj klidně podívám znovu, žádná velká srdcovka to pro mě není.(3.2.2007)

  • LeoH
    *****

    Není snad názornější způsob, jak si udělat představu o proměnách poválečné společenské atmosféry v českých zemích, než na vývoji tzv. klasické české filmové pohádky. Budovatelská Pyšná, zavile protiaristokratická, protigermánská a proticírkevní Se zlatou hvězdou, opatrně kritický Jasného Kocour a spousta dalších, hrajících všemi odstíny ideologie podle toho, kam zrovna politický vítr zavanul. Šíleně smutná se začala natáčet v šedesátém sedmém a dokončovala se někdy kolem pražského jara; krátké svobodné nadechnutí národa před srpnovým příjezdem bratrských tanků z ní přímo čiší. Oblíbená figurka popleteného krále, tentokrát zdvojená, už nekarikuje feudální ani buržoazní, ale soudobou domácí vrchnost; válečné nebezpečí už nemá tvář souseda Kazisvěta, ale vysoce postavených pletichářů na obou stranách; silné pacifistické ladění nepůsobí jako úlitba stranické linii, ale jako autentický odraz dobových nálad; lidový humor se mísí s povážlivě intelektuálním; ryze současnou hudbu nedodávají prověření vousatí akademici, ale devatenáctiletý(!) Jan Hammer ml., kterého po srpnu a emigraci čeká kariéra světového progresivního jazzmana a rockera. — No a teď bych se mohl pustit do výčtu desítek jednotlivostí, kterých se na téhle pohádce / rodinném filmu asi nikdy nenabažím, ale už je to nějaké dlouhé, tak jmenuju jenom Dibarborova šarmantního francouzského kata (a hlavně jeho dialogy s králem Dobromyslem), přiznám se, že z princeznina songu o tom, že slza z tváře padá, mě proti mé vůli a veškeré logice pokaždé mrazí (chci věřit, že je to závrať ze zatáček té prapodivně vystavěné a přitom tak přirozeně plynoucí melodie, ale skoro mi navíc přijde, že Vondráčková tady ze sebe jedinkrát v životě dokázala dostat stejně intenzivní výraz, jako její pěvecká i lidská antipodka Marta Kubišová ve svých nejlepších kouscích), a zbytek si už nechám pro sebe.(11.1.2015)

  • - Princ (Václav Neckář) ve vězení nemaluje srdce jedním tahem, jak o tom v tu chvíli zpívá, ale každé srdce dvěma tahy. (navabaca)

  • - Oba hlavní protagonisté pohádky Václav Neckář a Helena Vondráčková se měli spolu sejít před kamerou už o pár let dříve, a to v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky (1966). Helena tehdy však i přes úspěšné absolvování kamerových zkoušek z obsazení vypadla, a to protože svou výškou převyšovala Neckáře, což se nelíbilo režisérovi Jiřímu Menzelovi. (Lynette)

  • - Poté, co princ (Václav Neckář) nerozesmál princeznu a stráž ho odvedla do žaláře, řekne princezna (Helena Vondráčková) ruské slovo "ničego" ve smyslu že už další vystoupení videt nechce. (zapl)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace