Olympijské hry 1936 - I. díl Věčný plamen
Olympia 1. Teil - Fest der Völker
Olympia Part One: Festival of the Nations
Obsahy(1)
První část dokumentárního projektu OLYMPIA zobrazující letní olympijské hry konané roku 1936 v Berlíně. Po prologu připomínající původní antické olympijské hry následuje přehlídka národů a jednotlivé soutěžní disciplíny konané převážně na olympijském stadionu. (ČSFD)
Recenze (50)
Mussoliniho pohár ()
Po filmarske strance naprosto dokonale ()
Leni Riefenstahl nebyla jen tak nějaká režisérka hloupých propagaček, ale uměla opravdu výborně točit. To potvrdila již dříve ve filmech, které měly zpropagovat Adolfa Hitlera. Teď se však pustila do sportu, olympijských her, které se konaly v roce 1936 v Mnichově. Kdo by myslel, že se film bude věnovat Hitlerovi, byl by na omylu. Po úvodní předehře, ve které tančí nahé mladé dívky včetně Leni Riefenstahl vidíme nastupovat jednotlivé národy. Některé zdraví vůdce vztyčenou pravicí, jiní ne. Pak Leni představuje jednotlivé sportovní disiplíny. Sem tam sice vidíme natěšeného Hitlera, fandícího Göringa či nesympatického Goebbelse, ale je to opravdu sportovní dokument. A mistrovsky natočený. Ty pohyby kamery, báječné střihy, radost pohledět. K plusu Riefenstahlové musím přiznat, že se opravdu zaměřila na sport, a k žádné větší skryté či otevřené propagandě nedojde. Nezamlčuje ani úspěchy sportovců ze zemí ne právě přátelských. Klasickým příkladem je černý Američan Owens. ()
Znamenitý film mapující atletické soutěže berlínské olympiády, ze kterého se má redakce sportu ČT ještě co učit. Už jen stylizovaný úvod s nahými antickými atlety a tanečnicemi (včetně režisérky osobně) a cesta olympijské pochodně z Akropole do Belína je skvěle podaná. A i samotné závody překvapí množstvím kamer, detailními záběry, dramatickým střihem a hezkými nápady (kamera např. často místo atleta samotného zabírá jeho stín). Jednou provždy tak máme zachyceny výkony sprintera Owense, maratónce Sona, tyčkaře Meadowse, výškařky Csakové a dalších borců (btw..tehdejší skokani do výšky a o tyči dopadali hezky natvrdo do písku, ne jako ti dnešní rozmazlenci na měkkou matraci) ___________Ještě jedna zajímavost: Jeden z fanoušků, roztomilý malý človíček s knírkem, byl v záběru častěji než jiní. Mezi ostaními fanoušky byl jistě velmi oblíben, protože ho neustále zdravili zdviženou pravicí. Na IMDB jsem vyhledal, že se jmenuje Himself, a hrál ho talentovaný německý herec A. Hilter. Byl to jistě velký vlastenec, protože vždy když říšský sportovec získal zlato, tak se usmíval a zářil štěstím jako sluníčko. Výraz na Himselfově tváři, když běh na 100m a skok daleký vyhrál šikovný, opálený Američan Jesse Owens, se do konečného sestřihu bohužel nedostal. ()
Jednotka oslava športu / dvojka oslava športového tela a to všetko v parádne anticko nacistickom prevedení - B & W document hostina. ()
Na svou dobu gigantický projekt s nevídaným technickým zázemím měl sloužit k demonstraci nadřazenosti německého národa i v oblasti sportu. Árijci však nebyli zdaleka tak úspěšní a vznikl tak jeden z nejúchvatnějších dokumentů. Na jednu stranu je praotcem všech sportovních přenosů, je až fascinující sledovat, kolik záběrů a úhlů kamer se dodnes používá v nezměněné podobě. Na tu druhou s nimi ovšem nemá nic společného, i sport totiž pojímá jako umění. To sice mnohem lépe vynikne až ve druhém dílu, i na prostoru vymezeném ochozy stadionu však nesledujeme jen sportovní výkony, ale opravdové filmové minipříběhy jako závod na 800m, skok daleký nebo noční tyčka. Film je plný naprosto fantastických střihů a prostřihů, které dokonale vykreslují atmosféru na stadionu a Riefenstahlová celou událost pojímá ve velmi sportovním duchu, kde vítězem je opravdu každý, kdo se odhodlá změřit síly se svými soupeři. Mimo zmínky o tom, že při dálkovém běhu jde o souboj bílé rasy s černou (který dnešní atletika už jednoznačně rozhodla) v něm, kromě všeobecného hailování, nějaké propojení s nacismem nenajdete a schválně si všímejte, které národy pří úvodní přehlídce zdraví Hitlera pozvednutím pravice. A ten úvod...chtěl bych vidět, která cenzura by tohle dnes do olympijského přenosu pustila. Tohle je opravdová oslava sportu v antickém ideálu krásy ducha a těla. Dokonalé. ()
Olympia je prastaré kultovné miesto v Elidii na západnom pobreží Peloponeského poloostrova. Olympia nikdy nebola mestom, ale posvätným okrskom so sakrálnymi a športovými zariadeniami. Konali sa tam každé štyri roky olympijské hry. Bola to oslava ľudského ducha a tela. Kalokagathia. Antická tradícia, ktorá sa stala jedným z pilierov európskeho spôsobu života. V roku 1896 bola obnovená táto ušľachtilá idea a začali sa konať novodobé olympiády. Ich najväčšou filmovou podctou a oslavou je dielo režisérky Leni Riefenstahlovej - "Olympia - Fest der Volken (Prehliadka národov) / Fest der Schonheit (Oslava krásy)". Vzniklo pri príležitosti jedenástych hier, ktoré sa konali v roku 1936 v Berlíne. **** ()
Tento snímek si zaslouží plné hodnocení už z toho důvodu, že Riefenstahlová svým mistrným režírováním záznamů z Olympijských her v Berlině vlastně udala směr, kterým se sportovní přenosy až dodnes ubírají. Lehce patetický úvod oslavující krásu lidského těla se pozvolna přehoupnul do slavnostního zahájení, které se od současnosti moc neliší, a pak už následovaly záznamy jednotlivých soutěží, jenž Leni nasnímala s obrovskou dávkou invence. Dále je nutno Riefenstahlové připočíst ke cti, že tento snímek nepojala propagandisticky do všech důsledků. Je sice pravda, že neustále vztyčená pravice většiny přítomných bolestivě píchá do oka a záběry na Hitlera jsou samozřejmé, nicméně jakás takás objektivita je zajištěna a my můžeme s radostí vychutnávat velkolepý triumf Jesseho Owense a dalších borců. No řekněte - neusadil Owens toho Hitlera těmi svými čtyřmi zlatými řáďácky? :-) ()
[8/10] (IOC, Olympia Film, Tobis) (Čb. /// Produkce: Leni Riefenstahl /// Scénář: Leni Riefenstahl /// Kamera: Wilfried Basse, Werner Bundhausen, Leo De Lafrue, Walter Frentz, Hans Karl Gottschalk, Willy Hameister, Walter Hege, Carl Junghans, Albert Kling, Ernst Kunstmann, Guzzi Lantschner, Otto Lantschner, Kurt Neubert, Erich Nitzschmann, Hans Scheib, Hugo O. Schulze, Károly Vass, Willy Zielke, Andor von Barsy, Franz von Friedl, Heinz von Jaworsky, Hugo von Kaweczynski, Alexander von Lagorio /// Hudba: Herbert Windt, Walter Gronostay /// Filmový festival v Benátkách: Leni Riefenstahl (Mussoliniho pohár - nejlepší film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Na začiatku bola Olympia. Odvtedy vyzerajú kompilačné dokumenty z veľkých športových akcií približne podobne. Dobový komentár, snaha o zachytenie atmosféry na štadióne, priblíženie napätia pretekov, ktoré už prebehli. Detaily, masové scény vo veľkých celkoch (pohľady na celý štadión), spomalené zábery. Mne to z ideologického hľadiska až tak patrioticky nevadilo, rovnako by takýto dokument natočili ako Rusi, tak Američania a mnohokrát vidíme ako víťazov práve Američanov. Z toho športového hľadiska je nesmierne zaujímavé porovnávať vtedajšie štýly, časy a metre s tými dnešnými, zábavné je aj sledovať, ako ťažké to mali atléti, keď museli dopadať namiesto na žinienku do piesku. No a sledovať Jesseho Owensa je kapitola sama o sebe. Lenže rovnako ako pri Triumfe vôle musím konštatovať, že stopáž je trochu prepálená a film tak pôsobí vďaka striedaniu istých typov záberov mierne monotónne. Navzdory tomu, aké geniálne tieto zábery boli a sú dodnes. Highlight: Skoky o žrdi za tmy. ()
Kdyby to tak nebyl sport... ()
Taková televizní náhrada za z minulého roku kvůli pandemii odleženou olympiádu v Tokiu, která asi nebude ani letos. Z toho vyplývá, že covid je horší než Hitler, který se zde objevil jen na začátku. ()
Ano, bylo to v Berlíně, ano, je tam Hitler. Ale současně ve více věcech fascinující a přelomové. Noční skok o tyči (pro mě vrchol dokumentu), maratónský běh, štafety, zpomalené záběry, sledování stínů, detaily tváří, záběry na fanoušky. A velmi zajímavý dokument, jak se závodilo v roce 1936. Za prvotřídní filmařskou práci, která kvalitu dnešních sportovních přenosů nejen dosahuje, ale i překonává, se nedá hodnotit jinak, než maximálně. ()
Prakticky ide ,,len,, o vynikajúco nasnímaný, v niektorých pasážach chaoticky zostrihaný dokument z olympijských hier v Berlíne roku 1936. ()
Olympia, 1938 režírovala Leni Riefenstahl a je to dokument z 11. letných olympijských hier konajúcich sa v Berlíne v roku 1936. Pozostáva z dvoch dielov 1. Festival národov a 2. Oslava krásy. Ide o jeden z najlepších športových filmov s veľmi vysokou umeleckou hodnotou. Vykresľuje ľudí všetkých rás a národov ale dokument je úžasný i z hľadiska historického, pretože je tu vidieť ako bolo Nemecko sfanatizované. Z týchto olympijských hier bol prvý krát vyrobený celovečerný film oslavujúci Hitlera a nacistickú stranu v Nemecku. Ale, ktoré olympijské hry boli čisto oslavujúce olympijský ideál? Je vždy olympiáda iba o športe, vtedy to bola oslava nacizmu a dnes vplyvom obrovského marketingu je to oslava Coca Coly a Nike. Alebo sa mýlim? Po vojne Leni Riefenstahl bola štyri roky väznená Spojencami, ale ani jeden súd ju neodsúdil za vojnové zločiny. Zomrela 101 ročná najtalentovanejšia režisérka na svete. ()
Vidět na olympijských hrách, které byly oživeny teprve 40 let před Berlínem a jejichž účelem je kromě oslavy sportu pomáhat sjednotit národy a přispívat k míru, stoupat vlajky s hákovými kříži, na stadionu unisono hajlovat 100 000 lidí, startovat závodníky v nacistických uniformách a stejně tak organizátory... To byl jeden z nejbizarnějších a zároveň nejmorbidnějších filmových zážitků. Riefenstahl každopádně odvedla neuvěřitelnou filmovou práci a i přes obrovskou finanční podporu ze strany říše se jí podařilo udržet politickou propagandu poměrně úspěšně na uzdě (včetně vítězství Jessieho Owense, která jsou předána zcela nezaujatě). Sledování s vědomím, co přišlo v následujících 7 letech, nicméně zůstává velmi hořkou záležitostí.. ()
Po Triumfu vůle, který byl jako celek zajímavý, ale chvílemi dost nudil, jsem čekal něco podobného. Musím se ale přiznat, že mě Olympia dostala do kolen. Od prvních záběrů jsem sledoval naprosto dokonale promyšlené a stoprocentně fungující dílo. Na svou dobu neobvyklé úhly kamery, jízdy, střihová skladba, zpomalování záběrů - to vše dokonale promyšlené tak, aby se maximalizovala dramatičnost jednotlivých sportovních momentů. Dramatická gradace je zvládnutá skutečně bezchybně a téměř v každé disciplíně je jí dosaženo odlišným způsobem (jednou pohybem kamery, po druhé umístěním kamery, po třetí kombinacemi záběrů, ....). K dramatičnosti tedy nepřispívají pouze rekordní sportovní výkony, ale především perfektní režie. Škoda, že je hodnota filmu poněkud degradována spojením s nacistickou propagandou, která ale v případě tohoto konkrétního fimu není až tak extrémní (i když existuje několik verzí filmu, takže tohle berte s odstupem). Z filmového hlediska ale jeden z největších zážitků. ()
Ač Olympia vznikla na přání Adolfa Hitlera, nejedná se o žádnou propagaci čisté rasy. Riefenstahlová nijak nezamlčuje vítězství černošských atletů, nenajdeme zde ani žádný vysvětlující doprovodný komentář. Zato monumentalita, kterou působí Olympijské hry Berlín 1936, je důkladně přenesena do filmu. Technicky na nejvyšší možné úrovni, v počtu použitých kamer by si Leni nezadala ani se současnými olympijskými přenosy. U jednotlivých disciplín perfektně graduje napětí skvělým střihem, použitím doprovodné hudby (například ve vrhu koulí) a častým použitím zpomalených záběrů (zářným příkladem je nádherný souboj ve skoku dalekém mezi Němce Lungem a Američanem Owensem). Lahůdkou je úvodní odkaz k antickým olympijským hrám a pak ztvárnění cesty olympijské pochodně. Nádhera - škoda, že neputovala více zeměmi. Olympia - to je Král dokumentů. ()