Noc oranžových ohňů

Těžko to hodnotit, jako něco naprosto neznámého bych možná šel s hodnocením i výš. Ale po umělecké stránce je to hodně slabé. To že někdo spáchá zločin ( v opilosti nabourá není zločin v tom právém smyslu, ale následky bývají tragické a trest přijít musí) a přijme trest je správné. To že je to komunista a cpe to do hlav spoluvěznů je věc jiná. Nemá to tam jednoduché a dostává kapky, ale s tím si dokáže poradit a některé spoluvězně na svou stranu obrátit. S přátelí se s mladým zlodějem aut v podání Jirky Lábuse a s ním to zkouší pak i v civilu. Co mě ,ale vyloženě přišlo hloupé, bylo setkání a poměrně přátelské s tím chlápkem co ho srazil a šel za to do báně. Chlápek chodí o hůlce nebot mu to špatně srostlo a baví se jako by nic. To už bylo hodně přehnané. A závěrečný happy end se ještě nechal. No viděl bych to tak na 45% . Za zmínku stojí spoluvězni Zounar či Lackovič a jejich "koupelna" (24.11.2009)

30% — Na filmu mě zaujalo především to, že hlavní hrdina porazil člověka a asi za 14 dnů byl soud a hned šel sedět. Ne jako dneska až třeba po roce nebo ještě delším čase. Jinak ta linka s tím, jak zůstal uvědomělým komunistou i v kriminále a po vyloučení ze strany a jak si dokázal naklonit i některé spoluvězně, byla dost umělá. A závěr byl už úplně z říše sci-fi. (06.03.2018)

K tomuto dielu som pristupoval s veľkými obavami, pretože som sa na viacerých miestach dočítal, že je to dosť zlý film. O to viac som bol príjemne prekvapený. Príbeh je zaujímavý, aj herecké výkony sú dobré od Svatopluka Matyáša, cez Zdeňka Kryzánka až po Jiřího Lábusa. Jediný, ktorý mi tu nesedel bol Miroslav Zounar, ktorému na rozdiel od Lackoviča, takého grázla nikdy neuverím. (21.12.2008)

Film mě příliš neoslnil a některé scény a dialogy mi přišly vyloženě směšné (ačkoliv chápu poplatnost době), ale herecké výkony pana Kryzánka, Lábuse i Matyáše na mě působily sympaticky. Konec filmu je vyloženě hloupý a trapný a působící dojmem, že režisér Brynych poslední natáčecí den vynechal prášky. (02.02.2012)

Mám rád vězeňská dramata a těch z předlistopadového období a z dob normalizace by se asi dalo napočítat na prstech jedné ruky. Matyáše mám celkem rád, je to herec sedmdesátkových filmů od těch různých dětských po detektivky a různá dramata. Objevil se tak v perfektní roli pilota Wellingtonu v Nebeských jezdcích i naprosto obskurní záležitosti jménem Hroch. A tak jsem se zájmem sledoval jím hraného hrdinu a jeho pád coby nadějného kádru v podstatě až na dno. Trochu úsměvné jsou tam ty tanečky kolem KSČ a ten až otcovský vztah mezi vězněným a vrchním bachařem, který správně poznal člověka co pochybil a je si toho vědom na rozdíl od kriminálníků a grázlů. Ti zůstanou stále stejným odpadem socialistické společnosti a nápravné zařízení s nimi nic neudělá. A když si komunista vezme k sobě mledého grázla který nikdy nepozanl správného soudruha, kdo ví zda z něj nakonec také neudělá slušného člověka a dokonce třeba časem i komunistu ! Dám tedy za 3 rabičky cigaret. * * * (18.04.2020)