Leťat žuravli
Žeriavy tiahnu
The Cranes Are Flying
The Cranes Are Flying
Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)
(více)Recenze (120)
Nádherný snímek, kamera je přímo lahůdková a šikovná hlavní herečka vypadá jako Audrey Hepburnová. Další ruský film, který v kategorii "válečný" patří ke světové špičce. ()
Skvělé válečné drama o tom, jakým hrdinstvím je vlastně umřít ve válce z pojetí děvčete, které je do padlého vojína zamilované. Ruský film je vždycky jiný než evropský nebo americký a cokoliv "jiného" mám rád. ()
Cinefilskej orgasmus. ()
Krutost války zobrazená jako doufání a poslední naděje, že v době bez informačních technologií se někde stala chyba a milovaný člověk se přeci jen objeví. Nikdo z nás, kdo nezažil válku, nedokáže pochopit každodenní strach a krutosti. Pocit úzkosti, který svírá hruď. Zajímavé, že film vznikl v děsivých padesátých letech a přesto se doba odráží ve filmu jen minimálně. Jistě, stále je poznat, že se jedná o dobu komunismu, ale čekal jsem to mnohem horší. A Taťjana Samojlova nežít v Sovětském svazu, tak je z ní Hollywoodská herečka. Je to starý film, navíc natočený docela krátce po válce. Takže chápu, že tehdy to musela být bomba. Dnes to vnímám jako snímek na vážné téma natočený syrovým způsobem, nicméně se přiznám, že jsem neshlédl moc ruských filmů, přesto těch válečných víc a asi lepších. ()
Poeticke poststalinovske ruske filmove prebudenie.Režiserovy tohto filmu Kalatozovovi sa podarilo natočit majstrovske dielo,kamera vo filme je fantasticka.Hlavna zapletka filmu milostny pribeh je tragicky,ale film samotny je tiež tragicky v tom ako vykresluje vojnu a aky tragicky vpliv ma na ludi.K tomu treba pridat vyborne herestvo,hlavne hlavna predstavitelka Veroniky je užasna,kamera často zabera jej tvar a oči čierne ako uhol z blizka.Je lahke pochopit prečo je tento film tak slavny,jeden z najlepšich filmov s vojnovou tematikou.Radost vidiet toto majstovske filmove dielo. ()
Jeden z nejzásadnějších a bohužel zároveň nejzapomenutějších snímků světové kinematografie. Bez skropulí ho můžeme zařadit mezi Občana Kaena nebo Křižník Potěmkin a možná ještě nad ně! Geniální herectví Samojlovové a perfektní režie i příběh nemají chybu. A scény jako běh podél kolejí snímaný skrz plot je stejně úchvatný jako klasický kočárek na schodišti... Prostě podívaná pro filmové fajnšmekry, kteří přehlédnou tu špetku dobové ideologie. Kdyby to šlo, dávám 10 hvězdiček! Howg! ()
Tak tento film som videl ešte na ZDŠ a pamätám sa že na mňa hlboko zapôsobil! Už sa teším na 20ročnú konfrontáciu ;) Viac po zhliadnutí filmu... Možno to bude 1* + alebo - ()
„Na frontách se za poslední den nepřihodilo nic podstatného.“ „Nic podstatného, to není špatné.“ Aneb, jak řekl tuším Lenin: „Smrt jedince je tragédie, ale smrt tisíců je statistika.“ Skvostně natočený milostný příběh (výsledný dojem mi kazil pouze český dabing), prodchnutý osudovostí. Boris a Veronika se jen shodou nešťastných náhod ani nerozloučí, když Boris odchází do války. Zatímco ona marně čeká na dopis z fronty, on zemře kvůli její fotce. V závěrečné části přichází skvostná scéna, kdy Veronika běží na nádraží a zachrání malého chlapce. Rapid montáž a zběsilá kamera jí povyšují na téměř surrealistický zážitek. ()
Těšil jsem se jen, až jeřábi konečně odtáhnou pryč. Nic mi to nedalo, uměleckým bych to taky nenazval. V jistém ohledu podobný příběh jako Příliš dlouhé zásnuby, jenomže mnohem horší. Přinejmenším si tam protagonistka nevzala bratrance svého milého, který ji znásilnil, přestože stále věřila v návrat své lásky. Asi bych víc než tohle ocenil reportáž o úspěchu výstavy zdvihacích strojů nazvanou "Jeřáby táhnou". ()
Pre mna zatail najlepsi rusky film. Pripominami francusku kinomatografiu 60tych rokov. Ta rucna kamera je proste bez chybna a film samotny mi strasne dobre padol v tejto filmovo suchej karantennej dobe Covid-u ()
Taťjana Samojlová super. Až se člověk diví, že zase tak moc nehrála. Kamera je doopravdy v některých záběrech na tu dobu vážně perfektní. Ona celková kompozice hraje pěkně do karet. Bohužel to hlavní bylo, že film u mě nevyvolal vůbec žádné emoce. Je to sice pěkně zahraný, ale nějak to ve scénáři skřípe. Romance je bohužel už trochu na dálku a Veroniku sledovat v její naději jejího milovaného co je někde na frontě se prostě omrzí. Je tam sice síla nějaké naděje, útěchy v sobě vlastní, ale já byl až moc ledově chladný, že sem se více začal nudit. 65% ()
Ten pátos a moralizovanie sú takmer neznesiteľné. Oveľa viac sa mi páči neskorší "Soy Cuba" (aj napriek tomu, že je tam viac politickej ideológie), kde Urusevskij a Kalatozov doviedli svoj formalizmus k dokonalosti. ()
Skoro vůbec bych neřekl, že se jedná o ruský film, navíc z roku 1957. Stejně krásně by se vyjímal po boku nejlepších českých filmů konce 60. let a směle se může měřit se světovou kinematografií. Pro mě obrovské překvapení a příjemný filmový zážitek. A další film, na který se rád podívám znovu. A to nejen pro úchvatnou práci s kamerou. ()
Film Leťat žuravli je vyvrcholením a typickým príkladom „doby tání“ v sovietskej kinematografii. Taktiež je to prvý sovietsky film povojnovej éry oficiálne distribuovaný na západ. Režisér Kalatozov za neho získal Zlatú palmu na festivale v Cannes. Snímka z dielne moskovského štúdia Mosfilm zaujme kamerou Sergeja Urusevského, i experimentálnym strihom. Kritika sa domnievala, že film bol natočený v Paríži, keďže prostredie im pripomínalo francúzsku novú vlnu, no v skutočnosti to bola Moskva 2. polovice 50. rokov. Už od úvodných titulkov ma na záberoch zaujala jednoduchosť a čistota okolitého prostredia, čo zdôrazňovalo význam postáv a všetko sa sústredilo na ich prežívanie. Približovanie, či oddiaľovanie kamery v rámci jedného záberu, ručná kamera a inovatívne prestrihy dodávajú dynamiku aj statickým emotívnym scénam bez prehovoru. Umiestnenie hlavného objektu sa vo filme mnohokrát nevyskytuje klasicky v strede, ale často sa využíva zlatý rez, a to mi pripomína, že rovnako aj v rámci dejovej zložky nie je základná línia – vojna, od ktorej sa celý príbeh odvíja, viditeľne podčiarknutá, pretože divák vie identifikovať to dôležité aj bez nápovedy. ()
Veľmi silný film obrazovo, zvukovo a emocionálne o jednoduchých veciach. Láske, vernosti no a... hrdinstve. Niektoré scény sú síce prepäté a cítiť z nich ruský (sovietsky) pátos. ()
Nečekaně svěží film v rámci poválečné ruské kinematografie. Civilní a bez propagandy. Obraz zániku mladé lásky na pozadí válečného běsnění. Upoutá pohyblivá kamera a výkon "ruské Audrey Hapburnové" alias Taťány Samojlové. ()
Na vojáky z krvavých těch polí - myslím tiše, v podzim laskavý -. Nezemřeli smrtí, která bolí - změnili se v bílé jeřáby.- --- Až doteď z těch minulých časů - vždy, když letí, slyším tiché hlasy. - To mé srdce cítí trpkou krásu - následuje jejich dlouhé trasy. - ---- Letí, letí oblohou klín stálý, - letí v šeru končícího dne. - Nechám teď šik, ať si letí v dáli - je v něm jedno místo i pro mne.- ---- Nastane den a v jeřábím hejnu - budu letět v širé modré nebe. - Jako pták pak taky tiše řeknu, - pozdravím snad možná právě tebe. - ---- Na vojáky z krvavých těch polí - myslím tiše, v podzim laskavý. - Nezemřeli smrtí která bolí - změnili se v bílé jeřáby. - /////// (zdroj: http://kusi.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=236755)//////// https://www.youtube.com/watch?v=JTjPbkd_UlY ()
Nádherný film... ()
Jedným z najvýraznejších prvkov filmu je jeho vizuálna škála, ako Kalatozov využíva majstrovskú prácu kamery, zachytávajúc krajinu a postavy s nezabudnuteľným umeleckým výrazom. Jeho schopnosť manipulovať s obrazom vytvára dojem hlbokých emocionálnych rozmerov príbehu. Žeriavy, ktoré tiahnu za horizontom, sa stávajú metaforou túžby po lepšom živote, slobode a nádeji, toto je vidieť hlavne na konci, keď Veronika rozdáva kvety pričom už vie, že, čo sa stalo s jej milým. ()