VOD (2)
Obsahy(1)
Rok 2013. Patnáctiletá nadaná gymnastka Olga žije rozpolcená mezi Švýcarskem, kde trénuje na evropský šampionát s cílem zúčastnit se olympijských her, a Ukrajinou, kde její matka novinářka reportuje o dění v době Euromajdanu. (Film Europe)
Recenze (34)
Zajímavé, komorní sportovní drama, které dnes asi (a asi bohužel) působí výmluvněji než v době natáčení tvůrci sami doufali a předpokládali. ()
Kdyby nebylo toho, co Rusko začátkem roku 2023 provedlo, tak by se jednalo o naprosto klasické evropské drama. Bez emocí, chladné, poměrně precizní na děj a jeho vývoj, ale ve výsledku jedno z mnoha takových, které v Evropě rok co rok vychází. Takový vhled do života člověka, ke kterému se normálně nemáte šanci dostat. Jenže s tím příchodem armáda na Ukrajinu to dostalo jinou váhu. Jak kdyby tvůrci předpověděli něco, čeho se už v té době dost báli. ()
Film Olga je v první řadě tragickým prologem k dnešnímu stavu našeho světa...nechtěným, nemyslitelným i když možná tušeným, nikdo nemohl nic předpokládat, nebo si snad raději nedokázal představit...někteří možná tušili, zřejmě také představovali, jak je v těchto dnech vidno, kdo a jak, to se možná uvidí za několik (dlouhých) let. Vidět tento film před nebo po 24. únoru 2022 je bez diskuze rozdíl. Každopádně se v mých očích jedná o bezchybně zpracované téma, jenž si režisér ještě dobrovolně ztížil stopáží. Nicméně na konci se divák nestačí divit, co vše lze zobrazit v osmdesáti minutách. Skvěle natočeno, sehráno i odvyprávěno. [Filmový klub Citadela] ()
Hodně povedené! ()
Dobře fungující spojení sportovního dramatu o mladé špičkové gymnastce s politickým komentářem z politického převratu na Ukrajině. Představitelka hlavní role to všechno zvládla podat věrohodně. Autoři si trochu naběhli happy-endem z Kyjeva 2020. Kdo film stihl vidět v létě 2021, ten vlastně viděl o dost jiný film, než já na jaře 2022. :-/ ()
Tento debut režisérky Elie Grappeové jsem viděl v v pražském komunitním centru Kampa. Jde o osobní a politický psychologický portrét ducha Ukrajiny mladé atletky, která je podrobena zkoušce. Film je něco mezi politickým komentářem, teenagerským dramatem a sportovním filmem. Má atmosféru tísně a frustrace. ()
Vzhledem k aktuální situaci se v poslední době urodilo ukrajinských filmů (případně filmů o Ukrajincích) jak hub po dešti. Olga je naštěstí jedním z těch lepších a dokáže vtáhnout i napínat i přes vlažné tempo vyprávění a chladným postavám. ()
Kombinace politicky angažovaného a sportovního filmu se z mého pohledu může zdát smrtonosnou, protože v prvním případě bývám obezřetný, což zamezuje se do snímku položit, druhé pak většinou dost nenávidím. Olga je naštěstí poučená z chyb v obou případech. Výborně balancuje svá témata tak, aby se nedalo nikdy říct, že vypráví o jednom navzdory druhému. Vědom si film limitů i kvalit gymnastických nehereček, nechává je komunikovat převážně řečí těl (na jejichž ramenou by se dala hrát deskovka) a hlavně v opakujících se sekvencích cviků a tréninků neustále mění hlediska, střih a rytmus, takže zdánlivě stejné situace vytvářejí stále nová napětí. Zšeřelá atmosféra švýcarských tělocvičen při pozdních trénincích, vysoká hloubka ostrosti a subjektivní kamera nakonec pomáhá Olze dosáhnout toho nejzásadnějšího, co může chtít film o sebepřekonání se. Tedy silný fyzický zážitek, skrze který se dokážeme napojit či alespoň obdivovat postavu, která po nás nechce žádné sympatie. Zkombinování s událostmi na Majdanu pak funguje překvapivě hladce (nehledě na trochu papírové kazatelství protagonistčiny matky) a navíc vyúsťuje v názor s nímž souzním, tedy, že pokud má být sport apolitický, tak slouží jenom boháčům a idiotům a tedy je zbytečný. ()
Příběh mladinké gymnastky, kterou matka kvůli bezpečí přemístí z Ukrajiny do Švýcarska, kde žije rodina jejího otce, mě doslova vcucnul, to soustředěné vyprávění bylo místy napínavé k nesnesení a propojení sportovního dramatu s děním v rodné zemi se povedlo na výbornou. Elie Grappe zaslouží za svůj režisérský debut obrovskou pochvalu, mladý talentovaný režisér, jehož práci bude dobré si do budoucna pohlídat.. ()
Nejlepší letošní zážitek z Karlových Varů a to díky krátkým a emocionálně nabitým dialogům a atraktivního prostředí gymnastiky. Stopáž není zbytečně natahovaná jako u jiných podobných filmů. Nezdál se mi ale moc konec filmu a přišel mi i docela nepravděpodobný, kdy si ho ale nadějný režisér tohoto filmu na debatě po filmu obhájil. (KVIFF2021) ()
The Worst Yet to Come! ()
Citlivá, oduševněla podívaná tentokrát z východních končin, jež oplývají politickými nepokoji poslední dobou na denním pořádku, upoutá diváka svým atraktivním sportovním prostředím a přesvědčivou hlavní ne/herečkou. Jeden z nejsilnějších zážitků z letošních Varů, která s emocemi zkoumá osudy lidí, kteří žijí uprostřed občanské války na Ukrajině a srovnává je s bezmocností jednotlivce, který se nachází jinde a sám se potřebuje soustředit na své úspěchy. Už jen ten námět o sobě je poměrně hluboké téma a režisér Ellie Grappe tomu dodal dokonalé vedlejší události z prostředí profesionálního sportu. Celé to pospolu zkrátka perfektně funguje a až na to sluníčkovské, pohádkové finále to působí opravdu autenticky. KVIFF 2021 ()
Športovo-politická dráma očami ukrajinskej gymnastky Olgy, ktorá v roku 2013 ušla zo svojej krajiny kvôli postupnému pádu ruského režimu na Ukrajine. Prenasledovanie novinárov a ich rodín bolo v tej dobe bežnou praktikou, a tak Olge nezostávalo nič iné, len využiť svoj polovičný švajčiarsky pôvod a ujsť k Helvétom. Anastasia Budiashkina zahrala svoju rolu vynikajúco. Veľmi sa mi páčil aj ten športový rozmer filmu. Bolo to zaujímavé, dramatické, a hoci bola dievčina občas až príliš impulzívna a drzá, v podstate som s ňou súcitil. Koniec filmu vyznieva optimisticky... No bohužiaľ, po roku 2014 "Veľký brat" z východu neuniesol, že Ukrajina chcela ísť svojou novou a liberálnejšou cestou. ()
Zcela urcite zajimavy namet a zvolene prostredi, at uz z Majdanu nebo atletiky. Cela rada zajimavych dialogu, situace nabite atmosferou... Jako celek mi Olga ale uplne nefunguje. ()
Do slibně rozjeté gymnastické kariéry talentované a ambiciózní Olgy krutě zasáhnou politické události na kyjevském Majdanu. Zmítána emocemi neví, zda má dát přednost sportu, jenž ji naplňuje, nebo milované matce a rodné zemi. Toť v kostce obsah celovečerního debutu francouzského režiséra Elie Grappeho, který bez přehánění řadím mezi nejlepší sportovní dramata, co jsem kdy viděla. Každopádně se jedná o velmi působivý snímek, obzvlášť když si člověk uvědomí, jak děsivá je situace na Ukrajině v současné době. (90%) ()
Zajímavej film, kterej má z dnešního pohledu války na Ukrajině hodně ironickou příchut'. ()
Trochu s opožděním, ale i tak jsem za to rád. Rest z minulých Varů, který by nebyl přímo na škodu. Silný příběh, kde se prolíná sportovní úspěch s ne/úspěchem v národním měřítku, které se mohou teoreticky prolnout a navázat. Nebudu si nalhávat, že jsem v tom viděl něco víc, ale i tak je to krásný film. ()
Bohužel jsem film viděl až nyní, kdy působí velmi hořko-sladce. ()
Jsem naprosto nadšen! Nikdy bych neřekl, že témata gymnastiky a revoluce budou tak skvěle fungovat. Přestože hlavní hrdinka nebyla příliš sympatická, fungovala výborně a vlastně se ji moc dobře fandilo. Snímek byl plný stísněnosti, obav a napětí a v kombinaci s výbornou hudbou (vřele doporučuji soundtrack na Spotify) se jedná o jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděl. Nehledě na to, že teď je snímek více než aktuální. "Free Ukraine!" ()
Ústřední motiv,který mnohým unikl,by, že příběh vyprávěl o nadějné sportovkyni které se zhroutil po úrazu svět ,ale dokázala se se tomu postavit a svůj um předávala dál...no a jako bonus jsme dostali tu politiku.Člověk dře a dře, dává tomu vše a najednou je konec to s politikou nemá nic společného.Tečka. ()
Reklama