Mys hrůzy

Horší než Scorseseho remake, ale rozhodně ne o moc. Největší rozdíl vidím v naprosté bezúhonosti a morální převaze právníka Bowdena v podání Gregory Pecka. Z příběhu se stane klasický souboj dobra a zla, což mne trochu zklamalo (remake je v tomto směru lepší - Bowden není až tak dokonalá postava, nemá čisté svědomí). Naopak velice příjemně mne překvapil Robert Mitchum. Tak skvěle zahraného Cadyho jsem nečekal. (10.11.2005)

Přestože originál hodnotím čtyřmi hvězdičkami stejně jako remake, tento černobílý snímek mě chytnul mnohem víc. Lepší atmosféra, větší napětí a narozdíl od místy utahaného remaku to mělo i větší spád. Dalším plusem byli herci. Zatímco Scorseseho film stál de facto pouze na geniálním De Nirovi a rodinka, kterou obtěžoval byla poměrně dost nesympatická a nezajímavá, zde máme fantastického psychopata Mitchuma, který si s Robertem v ničem nezadá a proti němu charismatického Pecka, který je narozdíl od Nolteho velkej sympaťák a skvělej herec. Taktéž jeho manželka a dcera byly lépe obsazené. Zkrátka a jednoduše tento černobílý originál vede ve všem. (08.03.2012)

Všechna čest velkému Martymu, stejně tak Bobbymu De Nirovi, ale to, co zde (i za pomocí výstavně slizkého R. Mitchuma) rozehrává J. Lee Thompson je vysoká (psycho)thrillerová škola. Na tuto pečlivě naplánovanou „výletní plavbu lodí“ G. Peck se svojí sympatickou rodinkou do nejdelší smrti nezapomenou. Cape fear, to je mistrná ukázka příkladného budování napětí a následné gradace, k čemuž vyjma prvně dvou zmiňovaných, zdatně dopomáhá i hudební doprovod B. Herrmanna a černobílá S. Leavitta, která snímku nesmírně sluší a sedne jako prdel na hrnec. Srovnávat oba snímky není zcela fér, každý (Thompson- Scorsese) se vydali poněkud odlišnější cestou. Thompson je přímočařejší („thrillerovatější“), Scorsese více brnká na psychologickou strunu (to v případě obou hlavních hrdinů), kdy zejména postava S. Bowdena (N. Nolte) není tak jednoznačně kladná (tzn. „lidštější?“.) Na druhou stranu (jak zde již trefně poznamenal uživ. kinderman) dovedete si představit G. Pecka jako kurevníka popř. zkaženého právníka? Tak vidíte :-) Přesto (si) musím přiznat, originál (v mých očích) remake o pověstný chlup převyšuje (včetně (překvapivě) srovnání R. De Niro versus. R. Mitchum) s vyjímkou obsazení role dcery Nancy, kdy lolitka J. Lewis (zejména při sváděcí divadelní scéně „face to face“ s Bobbym De Nirem) svoji předchůdkyni L. Martin jednoznačně válcuje. Dost bylo však komentáře (srovnávání), pohodlně se usaďte a nechte se unášet tímto honem na kočku a myš a potom......třeba i zkuste remake. Zklamáni (troufám si tvrdit) nebudete ani v jednom případě. (18.07.2012)

Dva urostlí muži proti sobě v boji o život - Robert Mitchum a Gregory Peck. Jeden na straně zla, druhý na straně zákona, tedy (ad hoc) dobra čili tak, jak by to mělo ve skutečnosti být a fungovat. Atmosféra v tomto snímku pomalu houstne a je čím dál tím více jasnější, že finální konfrontaci a měření sil se nelze vyhnout, takže původní válka nervů se mění ve skutečný souboj na život a na smrt. To vše podporuje vynikající hudba a také naaranžování scén. Nelze však opomenout také vynikající herecké výkony ústřední dvojice, ale také potěšující Telly Savalas a Martin Balsam, kteří mají o něco méně prostoru. Herečce Lori Martin, jež ztvárnila dceru Sama Bowdena, bylo v době natáčení 15 let, ale to uvádím spíš jako zajímavost (protože zde zatím není uvedena). Stejně ses zpozdil o deset minut. - Je chyba učit ženy vyznat se v hodinách. :) (29.01.2012)

Prinajmenšom výborný thriller, Scorseseho remake z roku 1991 je však lepší. Obidva filmy síce majú hustú atmosféru, ale mne ide tentokrát o herecký výkon a to konkrétne Roberta Mitchuma alias Maxa Cadyho, ktorého Robert De Niro v remaku o hodný kus prekonal. Samozrejme ich doporučujem pozrieť obidva, sú to veľmi kvalitné filmy a ľutovať určite nebudete. (13.10.2007)